Prozatím nám stačí poklidných dvakrát osm hodin spánku v zařízení, které si říká 1Night/2Days, vstupuje se do něj diskrétně přes parkoviště, v pokoji vás uvítá zářivě červená pohovka a postel velikosti normálního soulského pokoje, a navíc se nám nějakým záhadným způsobem podaří rozsvítit blikající nápis "Do not disturb". Vypnout ho neumíme, takže vesele bliká celé dva dny našeho pobytu tady. Že bychom přece jenom narazili na korejský love motel, o jejichž vhodnosti pro přespání vás ubezpečí každý průvodce? Možné to je.
Hotel tentokrát neposkytuje náš oblíbený ranní toast, takže testujeme nabídku místního pekárenského řetězce Paris Baguette. Ráno je výběr překvapivě o dost skromnější než večer, přesto zde naleznete i takový exotický kousek jako šáteček se sladkou hráškovou pastou. Moc dobré.:) (Díky snížené konzumaci sladkých dortíčků během mého pobytu v Koreji bych tak ohodnotila nejspíš každý kousek z nabídky...)
První den jsme se na Busan dívali spíše z dálky. Ze stanice metra Oncheonjang je to jen kousek ke kabinkové lanovce, která nabízí bezbolestné stoupání nahoru k Jižní bráně busanské pevnosti. (Pevnost v tomto případě znamená kus hor uprostřed města ohraničený hradbami v délce kolem 18 km.) V plánu máme doufejme pohodovou procházku k bráně severní, následovanou sestupem kolem chrámu Beomeosa.
V reálu se z pohodové procházky stal celodenní výlet, který byl navíc díky nepřítomnosti anglického značení trasy ohodnocen jako středně dobrodružný.:) Naše naivní představa, že půjdeme celou cestu na dohled zdi (zídky), byla rychle vyvrácena. Slibované spektakulární výhledy si sice daly načas až do blízkosti severní brány, ale opravdu stály za to. Trasu bych popsala jako nádhernou hřebenovku, s možností zakončení výstupem na nejvyšším vrcholu oblasti. Tento jeden kilometr navíc od severní brány jsem byla rozhodnutá nechat si ujít - jedinou dostupnou složkou našeho vrcholového pikniku měla být voda - ale Lukáš tentokrát zavelel správně, vrcholy přeci nikdo vynechávat nechce a těch pár schodů o hladu jsem nakonec nějak zvládla.
Sestup od brány byl namáhavý, ale jako odměna na vás čeká úžasný - a velmi rozlehlý - chrámový komplex Beomeosa, který byl navíc v době naší návštěvy zaplaven barevnými lampiony více než návštěvníky. Dolů ke stejnojmenné stanici metra už to pak není daleko.
Večeři jsme tentokrát vybírali dlouho - nakonec jsme byli nuceni vstoupit do restaurace s menu pouze korejsky. Tvářili jsme se asi dostatečně bezradně na to, aby nám místní personál něco doporučil. Výsledkem bylo vepřové maso - původně tři velké plátky, po úpravě na grilu spousta malých kostiček - které jsme si balili do zelených listů a doplňovali opět spoustou příloh včetně klasických česnekových stroužků ve výborné marinádě. Jako bonus jsme tentokrát dostali dezert - bylo to zelené, kulaté, poměrně tuhé želé konzistence, obalené v něčem opravdu jen mírně sladkém. Co to bylo? Pokud to víte, dejte mi vědět.:) Pro nás o něco uspokojivější dezert byly tentokrát ice flakes v korejském fast foodovém řetězci zvaném Lotteria. Klasická kombinace ledových vloček, zmrzliny, želé bonbónů, červených fazolí a kdo ví čeho ještě chutnala překvapivě dobře.
Druhý den už musí nutně přijít na řadu pláž...ale až odpoledne. Nejprve pronásledujeme maličké minibusy na vrchol kopce k Gamcheon Cultural Village. Tahle svérázná busanská čtvrť je právem považována za turistickou atrakci. Naleznete tu pastelově barevné domečky, mezi nimi úzké chodníčky a spoustu malůvek. A samozřejmě také rybičky, které vás budou hlídat téměř na každém kroku - přece vás nenechají se tu ztratit. Můžete se s nimi vyfotit, můžete se vyfotit s Malým princem a liškou, a v neposlední řadě můžete podniknout oficiální treasure hunt za devíti razítky a dvěma pohledy.
Dolů jdeme opět pěšky, zkoušíme trefit až na rybí trh Jagalchi. Když vidím to množství grilovaných ryb, jsem v pokušení zatáhnout Lukáše do nějakého místního podniku...ale jelikož máme už obrovský pizza chléb z místní pekárny, odolávám.
Celá oblast kolem stanice metra Jagalchi je neuvěřitelně živá - kromě mořských potvor tu můžete v oblasti kolem Biff Square nakupovat i spousty oblečení, jsou tu lákavě vypadající stánky s pouličním občerstvením...a o kus dál park představující možnost na chvilku uniknout všemu tomu ruchu a případně se zase jednou na svět podívat s nadhledem z věže Busan Tower.
K nejslavnější korejské pláži zvané Haeundae je to metrem pěkně dlouhá projížďka. Na místě vás bezpochyby čeká pravá plážová atmosféra - stovky metrů bělostného písku, vedle promenáda, v pozadí všudypřítomné korejské věžové domy. K zážitku kopírujícímu dojmy ze středomořské destinace chybí hlavně jedno - teplejší voda. Zvládám asi tři tempa, abych se mohla doma chlubit koupáním v korejském moři, ale o moc déle bych tam nevydržela. Nekoupe se skoro nikdo, Korejek v plavkách tu také moc neuvidíte. Zato koncentrace opalujících se bílých tváří je překvapivě vysoká, jako by cizinci jezdili do téhle zajímavé země jen na plážovou dovolenou...
V uličce pro hladové duše si vybíráme sympatickou restauraci s knedlíčky, já je ochutnávám v polévce a Lukáš sólo. Jen na mega knedlík s červenými fazolemi už nedošlo, trochu mě to mrzelo...
Blíží se večer, ale jelikož autobus do neznáma odjíždí až krátce před půlnocí, máme čas ještě na pořádnou městskou túru. Kolem zalesněného ostrůvku Dongbaekseon Island a pak trasou velmi volně kopírující pobřeží až k busanské pláži číslo dva, tedy Gwangalli. Musím přiznat, že to bylo překvapivě daleko. Cestou se nám naskytl zajímavý pohled na korejský páteční party life - piknik na molu s výhledem na obrovský a v noci nádherně osvětlený most Gwangalli.
Náš korejský hřích číslo dva je stejný jako ten první - další ledové pohlazení. Pak už jen dlouhý výlet metrem na autobusové nádraží, hodinka pozorování Korejců, jak si před cestou pochutnávají na fish caku, a nakonec zklamání z obyčejného autobusu, který má jako místo k přespání k ideálu opravdu daleko.
Žádné komentáře:
Okomentovat