Před lety jsem víceméně sama cestovala Amerikou, ale do restaurace jsem se neodvážila. Dnes už se víc bojím jiných věcí, než jak mám sama vstoupit do restaurace. (Například vstoupit sama do vybrané restaurace.) A tak byla moje azorská strava poměrně pestrá. Oficiální průvodce azorskou gastronomií by nicméně vypadal trochu jinak (např. méně steaků a více ryb :)). A třeba taky nějaký grilovaný ananas. Bát se, že na Azorech (a v Portugalsku obecně) nemají nic dobrého, se ale určitě nemusíte...dívejte.
Porto - francesinha: na seznamu věcí, co byste měli ochutnat v Portu, téměř vždy figuruje tenhle podivný sendvič. Na seznamu věcí, co byste neměli ochutnat v Portu, pokud dodržujete zásady zdravé stravy, byste ho dost možná našli taky. Ale za hřích to podle mě stojí. Mezi dvěma plátky chleba naleznete zpravidla šunku, sýr, speciální výraznou klobásu, kus masa, zvenku je vše obaleno v sýru, zalito pikantní omáčkou a pokud by to nestačilo, můžete mít ještě nahoře volské oko a vedle kupu hranolků. A kupodivu existuje i vegetariánská verze.
Sao Miguel - hovězí steak. Pokud narazíte na Azorech na pastvinu, s velkou pravděpodobností na ní budou krávy. A z těch tu umí připravit pořádný steak. V tradiční verzi ho doprovází pečená paprika a česnek. V tradiční i fastfoodové verzi také hranolky, vejce, občas rýže, občas salát. Já si pochutnala vždycky.
Kdekoli na ostrovech - ryby. Já začala levnými sardinkami a to byla z jistého pohledu chyba, protože jsem s nimi také skončila. Ploutvičky, kosti, nic pro mě - s lítostí jsem vzpomínala na steak, který jsem měla předešlý den. Kdyby mě tato zkušenost neodradila, mohla jsem si příště dát třeba chobotničky.
Pico - burger s výhledem. Popravdě, burger v Clube Naval, klasickém zařízení v centru Sao Roque, nebyl ničím výjimečný. Zato ten výhled na moře a hory v jednom...krása.
Pico - steak house. Projednou jsem si vzala k srdci doporučení od tripadvisoru a vydala se do poměrně zapadlé části Sao Roque, abych nalezla tuto restauraci. Jídlo se po překladu do angličtiny jmenovalo "steak house", bližší specifikace chyběla. Nakonec mě čekal steak (jak jsem doufala), chipsy (kdybych to věděla, asi si nekupuju jedny v obchodě) a pod steakem plátek chleba v omáčce (to jsem nečekala, ale bylo to překvapivě dobré).
Terceira - prato do día, fazole fava. Konečně jednou stíhám polední menu (=nápoj a káva v ceně). Restaurace kousek od mého hostelu v Angře má bohatý výběr pěti jídel, já volím experiment - fazole fava. Nevím, jestli mám přiznávat, že tohle jídlo mi na Azorech chutnalo snad nejvíc. Velké fazole, rajčatová omáčka, občas kousek klobásy a vejce k tomu, moc, moc dobré.
Lisabon, Belém - rybí koláčky. Najít v lisabonském Belému turistickou restauraci je mnohem snazší než najít pravý lokální podnik. I mě zlákali na anglické menu...a rybí koláčky. Okolní talíře vypadaly výborně, a když mi přinesli jen tři skromné koláčky, byla jsem lehce zklamaná. Až po chvíli se objevila ještě rýže s fazolemi, podávaná jako příloha - zajímavá kombinace.
Lisabon, téměř kdekoli -
bacalhau a bras. Z mého pohledu rizoto s treskou a míchanými vajíčky, takové snídaňové jídlo. Když jsem se potom ptala googlu, co že jsem to vlastně jedla, byla jsem dost překvapená - asi nepoznám rýži od brambor. Nebo se v té malé kavárně v Estorilu trošku odchýlili od tradice.
Sladká tečka na konec - koláček pasteis de nata s malou kávou. Upéct si je můžete i doma - mně už se to povedlo
třikrát.
