Rebarborové trojúhelníčky

Ani já jsem letos nemohla ponechat rebarboru bez povšimnutí. Ostatně, je to mé oblíbené ovoce do koláčů...tedy spíš oblíbená zelenina.:) Po prohlídce receptů na rebarborové koláče z minulých let jsem si vzpomněla na výborné rebarborovo-jablečné pyré, které podávali ke snídani v jednom irském hotelu. Pak jsem si vzpomněla ještě na mou oblíbenou americkou kuchařku - a bylo jasno. Nechť jsou za hodinku upečeny rebarborové trojúhelníčky.

Na cca 30 trojúhelníků či jiných útvarů:
Těsto: 50g mandlí, 250g hladké mouky, 65g cukru, půl lžičky soli, 115g másla, 1 velké vejce
Náplň: 1000g rebarbory, 130g krupicového cukru, lžička skořice

Rebarboru oloupejte, nakrájejte, dejte do hrnce, smíchejte s cukrem a na mírném ohni vařte přiklopené 15 minut. Odkryjte, zvyšte teplotu na střední a dalších 15 minut vařte za občasného míchání, až je rebarbora rozvařená a směs dostatečně hustá. Ochuťte skořicí.
Mandle rozmixujte s moukou, cukrem a solí. Přidejte máslo a dále mixujte, až vznikne drobenka. Přidejte vejce a dále mixujte. Nakonec těsto vyklopte na pracovní plochu a dále zpracujte rukama, až bude hezky soudržné.
Na pomoučněné ploše rozválejte na placku a z té vykrajujte kolečka s průměrem 6-7 cm (můžete použít skleničku). Doprostřed každého kolečka dejte lžičku náplně a kraje zahněte tak, aby vznikly pěkné trojúhelníčky. Ty pokládejte na pečicím papírem vyložený plech.

Pečte v troubě na 190 stupňů asi 15 minut, až budou na okrajích zlatavé. Nechte trochu vychladnout a až poté ochutnejte.

Babička peče: kulatý rebarborový koláč

Čas rebarbory pomalu končí, nastává čas sepsat, co všechno jsem s ní letos upekla...abych si to mohla za rok upéct znovu. Nebo co s ní pro mě upekli druzí...Tenhle koláč peče babička a je strašně dobrý. Dostala jsem od ní jakýsi recept, který se po značných úpravách promění v tuhle dobrotu. Doufám, že jsem ony úpravy nepopletla...obávám se, že letos už nebude čas to vyzkoušet.

Na 1 koláč (klasická kulatá forma, průměr 23 cm):
Těsto: 210g hladké mouky, 70g moučkového cukru, 140g másla
Rebarbora: 1000g rebarbory (recept říká 300...ale prý je to málo), 100g cukru krupice
Drobenka: 40g másla, 40g cukru krupice, 80g polohrubé mouky
Karamel: 100g cukru krupice, 100ml rumu, 100ml smetany

Z mouky, másla a moučkového cukru vytvoříme těsto, zformujeme kouli, zabalíme do fólie a dáme asi na hodinu do lednice.
Rebarboru oloupeme, nakrájíme na kousky a v hrnci smícháme s krupicovým cukrem a trochou vody. Dusíme doměkka.
Máslo, cukr a mouku propracujeme na drobenku a odložíme do ledničky.

Těsto na pomoučněném vále rozválíme a opatrně přeneseme do formy. Dno propícháme vidličkou. Na těsto rozložíme dušenou rebarboru a posypeme drobenkou. Koláč pečeme v troubě předehřáté na 170 stupňů dozlatova.

Chvilku před dopečením koláče na pánvi na mírném ohni rozpustíme cukr na karamel, zalijeme rumem a poté smetanou, rozmícháme a touto směsí koláč přelijeme. Necháme vychladnout.

Gravlax poprvé

Konečně jsem se odhodlala k realizaci jednoho velkého experimentu - aneb jak během pár dní proměnit kus syrového lososa v jedlou pochoutku. Už ani nevím, kdy mě recept na gravlax poprvé zaujal. Bez parťáka, který by sdílel mé nadšení ze syrových lososů, a to nejlépe umístěných mezi lehce nakyslou rýží a řasou, se motivace k marinování hledá těžko. Pomohla až chystaná návštěva. O tři dny dříve před domluveným datem jsem koupila lososa, zasypala ho solí, cukrem a koprem, zabalila do fólie, uložila do ledničky - a pak už jen doufala, že vše dopadne dobře a losos bude poživatelný. Byl - moc dobrý až výborný. Myslím, že jsem získala novou kuchařskou dovednost.

Postup detailně a smysluplně popisuje na svém blogu Florentýna. Já zde budu spíše stručná.

Na cca 10 chlebíčků:

250g filet z lososa s kůží, 35g soli, 30g cukru, svazek kopru, trochu čerstvě mletého barevného pepře

K tomu: žitný chléb na tenké plátky, hořčičná omáčka (např zakysaná, dijon, jablečný ocet, kopr) a další kopr na ozdobu

Asi tak 3 dny předtím, než chcete gravlax konzumovat, kupte čerstvý kousek lososa. Plastovou misku vyložte potravinovou fólií a lososa na ní umístěte kůží dolů (předtím byste ideálně měli odstranit jeho šupiny, aby se pak nějaká nedostala do jídla). Smíchejte cukr, sůl, pepř a jemně nasekaný kopr (poměr cukru a soli může být i jiný, ovlivní to výslednou slanost/sladkost lososa) a lososa směsí posypte. Nakonec vše zabalte do fólie, něčím trochu zatižte a odložte do lednice.

Sypké přísady z lososa postupně vytáhnou vodu, ryba zpevní a získá jinou chuť. Po 2-3 dnech se o tom můžete přesvědčit: balíček rozbalte, lososa lehce omyjte a nakrájejte ostrým nožem na tenké plátky.

Já jsem gravlax podávala na tenkých plátcích žitného chleba, pokapaného hořčičnou omáčkou a ozdobeného koprem.

Moje japonská strava

Lehká japonská večeře (Matsumoto, objednávka z automatu, vše v jednom menu)

Miluji sushi. I přesto jsem v Japonsku žádné neochutnala. Rýžové rolky ze supermarketu teď nepočítám. Vrátila jsem se s intenzivním pocitem, že chci brzy zavítat do nějakého sushi baru. Nechápete? Nevadí.

Japonsko-korejská fusion (gyudon s kimchi)

Japonská strava je z mého pohledu značně exotická, zdravá a chutná. Také těžko napodobitelná v mých domácích podmínkách, bohužel. Jako jídlo, které bych mohla zkusit připravit doma, jsem si vyhlídla japonské kari. Ano, vypadá to, že indické kari v Japonsku zdomácnělo, najdete ho skoro všude.

8-ramen (nezvykle nasucho)

Co ještě najdete skoro všude: nudle ve vývaru (pohankové soba, tlusté udon či čínské ramen, vývar má často lehce rybí příchuť), polévku miso, nakládaný červený zázvor, smažené kousky zeleniny / mořských potvor v těstíčku tempura, vepřové či hovězí maso krájené na tenoučké plátky, například v úpravě  gyudon (dušené s cibulí), slané omelety/palačinky zvané okonomiyaki, smažené nudle a bonito flakes (jako pírko lehké sušené tuňákové proužky). Téměř všechno ze seznamu výše jsem zvládla ochutnat a téměř všechno bych klidně zvládla ochutnat ještě jednou.

Co nenajdete skoro všude: nejmenší domácí indickou restauraci, jakou provozuje jeden přátelský Ind v Matsumoto. Skvělý zážitek.

Vypadá hezky, ale - pozor! Fazolová!

Co bych si podruhé jednoznačně odpustila, je fazolová zmrzlina. Poslední večer, koupím si v supermarketu nanuka, tenhle růžový vypadá jako dřeň z lesních plodů, to určitě bude dobré...a ony jsou to fazole. Fuj, není snad nic, co bych na té zmrzlině pochválila.

Oproti tomu jiná typicky japonská příchuť, totiž zelený čaj, mě zaujala. Všechny výrobky jsou pak nádherně zelené.
Další věc, kterou jsem oceňovala, byl výběr jídla ve všudypřítomných večerkách 7-11 a podobných. Rýžové rolky se zeleninou, s tuňákem, spousta příchutí, vše zabalené v řase, moc dobré. A navíc za pár korun. Ostatně, v Japonsku se slušně najíte i v restauraci, i když nechcete za jídlo moc utrácet. Když máte hlad, mají tu pro vás někde i XXL porce. :) Doporučuji připravit se na jídelní automaty a japonské hůlky.

Hostina v čínské restauraci (Yokohama)

Pokud vám někdo doma řekne, že byste mohli přivézt jako suvenýr KitKat, zpozorněte. V Japonsku se KitKat vyskytuje v množství různých bizarních příchutí. Wasabi? Nevěřím, že to může být dobré. Já ulovila jen banán, oranžový meloun, hrozny, maliny, zelený čaj, sakura zelený čaj a jahodový cheesecake.

Tohle jsem si přivezla...malý zlomek ze záplavy japonských sladkostí ze stánků se suvenýry.

A pak jsem domů přivezla ještě daifuku. Takový zelený sliz (rozuměj želé) s čokoládou uvnitř a matcha práškem navenek. Troufám si tvrdit, že pro mé kolegy v práci to byl docela zážitek. Holt bizarní země...

Taková normální snídaně (hotel v Matsumoto). Skoro syrové vejce jsem sníst nedokázala.

Klasický hummus

Pamatuji si svůj první vlastnoručně vyrobený hummus. Dalo to spoustu práce, jelikož jsem tehdy neměla mixér. A bylo to výrazně citrónové - už nevím, kolik jsem ho tam dala, ale jeho chuť jednoznačně dominovala. Nebylo to špatné. Pak přišly další hummusy, kde už nedominoval citrón, ale česnek. Také nebyly špatné. Pak jsem se vydala do Izraele, abych zjistila, jak takový autentický hummus chutná správně. Hummusu jsem se tam mírně přejedla, ale chutnal mi moc. No a pak jsem si jednoho dne koupila tahini. Od té doby už jsem hummus vyráběla třikrát a navíc velmi ráda. Jeho chuť je vyvážená, konzistence krémovitá, a ačkoli mi hummusy ze supermarketu nepřijdou vyloženě špatné, tenhle je mnohem lepší. Předpokládám, že tenhle recept nebude pro nikoho žádná novinka, ale přesto si tu své místo zasloužil.

Na nepříliš velkou porci cizrnové pomazánky:
1 plechovka cizrny, 2-3 stroužky česneku, polovina citrónu, 2 lžíce tahini pasty, 2 lžíce olivového oleje, půl lžičky soli, trochu pepře (poměr surovin je orientační, můžete upravit podle vaší chuti)

Cizrnu slijte a nálev uchovejte. Do nádoby mixéru dejte cizrnu, česnek, tahini, citrónovou šťávu, trochu soli a trochu nálevu z cizrny a vše rozmixujte na pastu. Pro krémovější konzistenci přidejte olivový olej a více nálevu z cizrny. Ochutnejte a případně upravte množství česneku, citrónu a tahini.

Před podáváním pokapejte ještě trochou olivového oleje a ozdobte třeba mletou paprikou, něčím zeleným, další cizrnou... Podávat můžete jako dip s nakrájenou zeleninou a pečivem, jako hummus talíř s vejcem, zeleninou a olivami a nebo jen tak samotné na topince...jak je vám libo. Tak, a doufám, že odteď už si o hummusu nebudete myslet nic ošklivého. :)

Soba se zeleninou

Soba, ramen, udon. Před cestou do Japonska jsem si pohrávala s myšlenkou, že se naučím japonské znaky alespoň pro tyto tři typy nudlí. Nezvládla jsem to. Přesto jsem v Japonsku ochutnala ramen, udon, a díky mamince i soba. Díky Lidlu, kde měli v rámci svých asijských týdnů soba nudle za pár korun, jsem se k nejzvláštnějšímu zástupci velké nudlové trojky brzy vrátila i doma. Nejzvláštnější? Soba jsou pohankové nudle a já nemám ráda pohanku. Ale když se tyhle nudle smíchají s trochou zeleniny a omáčky, stane se zázrak - najednou bych jich mohla sníst celou pánvičku.

Na 2 porce:
150g nudlí soba, 250g žampionů, 1 červená paprika, 2 jarní cibulky, 150g mraženého hrášku, 1 mrkev, hrst zelené petrželky, lžíce sezamového oleje, lžíce rostlinného oleje. lžíce (opražených) sezamových semínek, sůl
Omáčka: 3 lžíce sójové omáčky, 2 lžíce rýžového octa, lžíce cukru, 2 lžíce sladké chilli omáčky, chilli vločky podle libosti, lžíce strouhaného zázvoru

Doporučuji nejdřív krájet a potom vařit. Žampiony na plátky, mrkev na tenká kolečka, papriku na tenké proužky, jarní cibulku na kolečka, petrželku na kousky. Pokud máte doma jinou zeleninu, nevadí - čím barevnější, tím lepší.
Omáčku smíchejte z uvedených ingrediencí.
Nudle připravte podle návodu - vaří se krátce, třeba jen 3 minuty.
Na troše oleje - sezamový dodá asijské aroma - zprudka orestujte žampiony. Lehce osolte. Vyjměte je z pánve, přidejte mrkev a cibuli, opět pár minut restujte, přidejte papriku a mražený hrášek, další minutku míchejte. Do pánve přidejte omáčku a scezené nudle. Ještě tak dvě minuty míchejte, aby se vše spojilo. Odstavte a vmíchejte něco zeleného, třeba petrželku. Posypte sezamovými semínky a podávejte ihned.

Rajčatová polévka s vůní slaniny

Nikdy jsem si nemyslela, že rajčatová polévka potřebuje vylepšení v podobě slaniny. Ani teď si to nemyslím. Ale už věřím, že slanina v rajčatové polévce nic nezkazí.
Tenhle recept mě zaujal v nějakém jarním Apetitu. Opatrně jsem se tedy zeptala, zda má JJ rád rajčatovou polévku. Ačkoli se mi dostalo záporné odpovědi, po čase jsem se přece jen odhodlala. Já mám totiž rajčatovou polévku ráda moc (ano, vím, že už tu na blogu jedna je - ta ale vyžaduje úrodu dobrých rajčat, zato na tuhle vám stačí pár konzerv).
S výsledkem jsem byla velmi spokojena - tedy až na drobný detail, že u odpůrce rajčatové polévky se s úspěchem nesetkal. Mám pocit, že i rajčatové polévky z pytlíku snědl více. Zároveň se domnívám, že to o kvalitě tohoto receptu mnoho nevypovídá.

Na 3 pořádné porce:
1 plechovka krájených rajčat, 2 pořádné lžíce rajčatového protlaku, 2 menší mrkve, 1 petržel, 1 cibule, 1 lžička mletého koriandru, 1 lžička (sušeného) tymiánu, 2 bobkové listy, cca půl litru zeleninového vývaru, sůl, 4 plátky slaniny, hrst zelené petrželky
Na ozdobení: kopeček zakysané / další petrželka / parmazán

Mrkev, petržel i cibuli nastrouhejte nahrubo. (Pokud vám přijde divné strouhat cibuli, můžete ji samozřejmě i nakrájet.) V pánvi nasucho opékejte plátky slaniny lehce dokřupava. Přidejte zeleninu a případně i kapku olivového oleje - pokud slanina nepustí dostatek tuku. Zeleninu opékejte cca pět minut. Poté přidejte rajčatové pyré, minutku restujte a následně přilijte rajčata, bobkový list, koriandr, tymián a zalijte přiměřeným množstvím vývaru. Vařte tak dvacet minut. Poté polévku rozmixujte - pokud nechcete dokonale hladkou konzistenci, část obsahu můžete předtím dát stranou. Ochutnejte, případně dosolte. Přidejte ještě trochu zelené petrželky a podávejte - třeba posypané hoblinkami parmazánu a další zelenou petrželkou.

Jahodový dort

Už zase musím testovat dorty. No, vlastně bych nemusela - kdybych si řekla, že upeču znovu nějaký z těch povedených (medovník, sacher, cheesecake). Nebo kdybych si řekla, že to vyjde rovnou naostro. Nebo kdybych nechtěla zkoušet své dovednosti na davu neznámých lidí a vydala doporučení, že s dortem z cukrárny to bude lepší. Nene, pečení dortu je pořád trochu výzva a já mám výzvy ráda. Takže jsem zasedla k počítači, prolistovala pár osvědčených zdrojů inspirace, poprosila muže, ať vybere vhodný testovací subjekt (samozřejmě můj favorit neprošel, asi ho budu muset zkusit na své narozeniny, vyhrál tenhle)...a o pár hodin později jsem se pustila do pečení. O pár dní později...jsem usoudila, že dort je moc dobrý (krém obzvlášť, korpusy z polohrubé mouky mě nějak neoslovují, příště možná zkusím jiný), byť i ve své poloviční velikosti trochu velký, a tudíž sníst ho sami nebude úplně lehké. Nakonec to trvalo jen tři dny. :) Takže výsledek testu  - za mě ok. (Muž by radši čokoládový.)

Poznámka z reprízy: dort jsem tentokrát pekla s korpusem z receptu na Kakaový dort s malinami a přišlo mi to tak lepší - korpus je sice méně pevný, ale chutná lépe. Náplně jsem udělala 7/4 uvedeného množství a výsledkem byl krásný třípatrový dort.

Na 1 dvoupatrový dort o průměru 26 cm:
Korpus: 5 vajec, špetka soli, 2 lžičky prášku do pečiva, 5 vrchovatých lžic moučkového cukru, 2 lžíce horké vody, 3 lžíce oleje, 3 lžíce kakaa, 5 vrchovatých lžic polohrubé mouky
Krém: 500ml smetany ke šlehání, 350ml skyru, 2 balení ztužovače šlehačky, 2 plátky želatiny, 60 ml agávového sirupu (nebo 75g cukru), 2 lžíce lemon curd (nebo šťáva + kůra z poloviny citrónu), 1 lžička vanilkového extraktu, 200g jahod
Na ozdobení: další červené ovoce - maliny, jahody, jak se vám zlíbí, 1 balení dortového želé, trocha strouhaného kokosu

O dva dny dříve, než nastane den D...si připravte korpus. Otvírací dortovou formu si vyložte pečicím papírem. Žloutky vyšlehejte spolu s cukrem a horkou vodou. Postupně přidejte kakao, olej, prášek do pečiva a mouku.
Bílky vyšlehejte se špetkou soli do tuhého sněhu. Ten vmíchejte do zbytku těsta, vlijte do formy a dejte péct do trouby na 160 stupňů a 50 minut. (Dort podle návodu vkládáte do studené trouby).
Po upečení nechte pozvolna vychladnout v otevřené troubě.
O den později - nebo aspoň poté, co korpus vychladne - si připravte krém. Šlehačku vyšlehejte se ztužovačem dotuha. V jiné nádobě smíchejte skyr, cukr/sirup, citrón a vanilku. Želatinu připravte podle návodu na obalu, vmíchejte do skyru, přidejte šlehačku a promíchejte. Část krému na pomazání horní strany a případně boků dortu oddělte, do zbytku ještě přidejte nadrobno pokrájené ovoce.
Korpus rozkrojte na poloviny, jednu část bohatě pomažte krémem, přiklopte druhou částí a tu potřete krémem bez ovoce. Dejte na chvíli ztuhnout do ledničky. (Já jsem celý tento proces prováděla s dortem uzavřeným ve formě, nevím, jestli to je úplně nutné.)
Nakonec dort ozdobte: Já jsem nahoru rozmístila plátky jahod, pár malin, vše jsem zalila dortovým želé a ačkoli jsou v módě nahé dorty, část boku jsem pokusně obalila v kokosu a líbilo se mi to tak víc.

Jahodové kapsičky

Zkouším nový foťák a nový recept zároveň a vypadá to, že s oběma se budu muset ještě trochu sžít. Recepty z Apetitu zpravidla fungují dobře, tentokrát jsem ale při pohledu na vytékající jahodovou náplň přemýšlela, jak nepropadat zoufalství...Výsledek: tři z jedenácti taštiček přežily bez úhony, zbylé byly postiženy větší či menší mírou úniku náplně. Co jsem udělala špatně? Originální recept nabádal k vykrajování koleček, já těsto rozdělila na obdélníčky...Nejspíš to chce trochu silnější vrstvu těsta a také pořádný otvor k úniku páry, aby pečivo nepopraskalo mimo spoje.
Teoreticky bych řekla, že jde o skvělý způsob, jak transportovat jahody na výlet. :) Láká mě také přidat k jahodám trochu rebarbory, ale obávám se, že to už letos nestíhám.

Na 10 kapsiček:
Těsto: 120g krémového sýra, 120g másla, 180g hladké mouky, špetka soli, 1 malé vejce na potření, případně krystalový cukr na posypání
Náplň: 250-300g jahod, 40g krupicového cukru, lžička vanilkového extraktu, půl lžičky skořice, čtvrt lžičky mletého kardamonu, 1 lžíce kukuřičného škrobu rozmíchaná ve 2 lžících vody

Máslo a sýr pokojové teploty, mouku a sůl promíchejte nejprve třeba v robotu, nebo ručně vidličkou. Až se těsto začne spojovat, pokračujte ručně, dokud nezískáte kouli hladkého těsta. Tu zabalte do fólie a dejte na hodinu odpočinout do ledničky.
Jahody nakrájejte na kousky, přidejte cukr a na středním plameni za častého míchání vařte deset minut, aby se jahody alespoň částečně rozvařily. Přidejte koření, vanilku a škrob, ztlumte plamen a dále míchejte, dokud směs nezhoustne. Nechte vychladnout.
Na moukou posypané ploše těsto rozválejte na placku a rozkrájejte na deset podobně velkých dílů. Na každý dejte pořádnou lžíci náplně a okraje důkladně spojte. Kapsičky pokládejte na plech vyložený pečicím papírem, potřete rozšlehaným vejcem a volitelně posypte hrubším cukrem. Je dobré udělat seshora každé kapsičky otvor, kudy bude odcházet pára.
Pečte v troubě na 180 stupňů 25-30 minut, aby kapsičky hezky zezlátly.