Bad Gastein a okolí

Romantická dovolená v gasteinském údolí. :)

Dlouho, velmi dlouho to je, co jsme se vrátily z rakouských Alp. A já pořád ještě cítím povinnost tu krátce sepsat, co jsme tam zažily. O návštěvě Lince a Salzburku už víte - nejkrásněji ovšem bylo v horách. A to pouhé jeden a půl hodiny vlakem od Salzburku - jako základnu jsme vybraly český penzion v Bad Gasteinu. Pokud na dovolené neradi slyšíte češtinu, nedoporučujeme...ale jinak je to penzion přívětivý, byť se nachází zrovna v té části Gasteinu, která svým vzhledem trochu připomíná české sídliště.

Vodopád po bouři možná ještě mohutnější než obvykle.

V samotném Gasteinu jsou zajímavé především dvě věci - mohutný vodopád přímo v centru města a upadající sláva zašlého lázeňského skvostu. Těch obrovských luxusních hotelů tu je dost.
Měly jsme zde strávit dva dny a předpověď počasí nám dvakrát slibovala odpolední bouřky. První den jsme se tak do hor neodvážily: gasteinským údolím vede i rovinatá stezka pohybující se ve výšce cca 100 metrů nad dnem údolí. Užijete si tedy zároveň výhledy i rakouskou venkovskou architekturu včetně občasných pasoucích se zvířátek. Trasa končí v dalším lázeňském městečku Bad Hofgasteinu.

Pěkná kaplička kousek nad městem.

 Aby to nebylo tak jednoduché, rozhodla jsem, že si vyzkoušíme ještě chůzi do kopce - cílem byla malá kaplička ani ne v půli hory, ale i tak to bylo vydatné, především pro svou strmost. Bouře nás zastihla až dole ve městě - když jsme v Gasteinu vystoupily z autobusu, dlouho jsme se krčily na zastávce, než jsme se odhodlaly k pětiminutovému sprintu do hotelu. I tak jsme přišly promočené.

Průchod tunýlkem někdem mezi oběma Gasteiny.

Druhý den už nebylo na výběr - musíme do hor. Z dvou lanovek stoupajících téměř ze středu města jsem vybrala tu kabinkovou, vedoucí téměř na vrchol kopce jménem Stubnerkogel (2264). Zde je pár atrakcí i pro ty, co se hlouběji do hor neodváží: dlouhý houpavý most nad menší propastí a několik vyhlídkových teras podivného, lehce extravagantního vzezření (mně osobně nejvíc připomínaly obří nástroj na masáž hlavy).

Hory, zamlžené jsou nejhezčí.

Je tu krásně, ale já chci dál...takže se pouštíme na nenáročnou, necelých 9 km dlouhou túru až do Sportgasteinu, ležícího také v gasteinském údolí necelých 10 km od našeho penzionu. Takový byl plán...realita tak nenáročná nebyla.:) Trasa sice nevedla moc do kopce, ale značná část se šla úbočím hory střídavě po velkých nestabilních kamenech a sněhových polích (začátek července). To vše v botech připomínajících sandály...maminka už se mnou příště nebude chtít do hor.:( Finální sestup o skoro 1000 výškových metrů jen završil dojem z náročného dne v horách. A místo abychom pak nasedly na autobus a nechaly se odvézt domů, trvala jsem na tom, že i zbytek trasy zvládneme pěšky.

Najdete cestu úbočím hory? Tudy jsme šly.

My nahoře, Sportgastein dole.

Někdo nám obsadil lavičky...

Böckstein - už jsme skoro doma.

Salcburk

Tohle je Salcburk.

Do Salcburku přijíždíme v pátek kolem poledne za téměř ideálních podmínek: teplo, sluníčko. Světlé fasády domů v centru města hezky září, nad nimi se tyčí impozantní pevnost Hohensalzburg, městem se  prohání pěkné, z velké části klimatizované trolejbusy (a já pro ně mám po dětství ve Zlíně prostě slabost). Po odložení našich zavazadel na nádraží a zakoupení Salzburg karty - užitečná věc, pokud plánujete navštívit více atrakcí a třeba i využívat MHD - míříme do centra pěšky.

A tohle je taky Salcburk - stačí se dívat zeshora směrem pryč od centra.

Nejdříve procházíme zahrady u paláce Mirabell, hezky to tu kvete, ale po návratu z Alp se nám to tu zdá příliš plné lidí. O kus dále by měla být autentická kolumbijská restaurace - ve výloze se skví krásný obraz džungle s tukanem, ale je zavřeno. Usedáme tedy k venkovnímu stolečku u jakési restaurace, která láká na polední menu. Cibulový koláč nenadchne - cibule je v něm pomálu, nazvala bych to spíše "koláč s vaječnou omeletou".  No, gurmánský výlet to opravdu nebyl, nedopřály jsme si ani ten schnitzel...

Salcburský hrad.

Centrum města je malé a ohraničené velkou skálou. My ho prouzkoumáváme nejprve seshora - na skálu se vyvezeme lanovkou (krátká, pozemní, nahraditelná krátkou procházkou - ale po včerejší hřebenovce se rády svezeme). Tím se ocitneme rovnou v pevnosti, odkud je hezký výhled. Když vstoupíte do vnitřních prostor (spíše holé, popisované audioguidem) a vystoupáte až na věž, je výhled ještě hezčí. Malá městská hřebenovka nad Salcburkem (minimální převýšení) nás zavedla až k muzeu moderního umění - od jehož návštěvy jsme se nechaly odradit několika negativními recenzemi, takže nemůžu hodnotit. Z terasy před muzeem je opět hezký výhled na město, právě odsud se fotí záběry na pohlednice s řadou kostelních věží za sebou. Dolů nemusíte pěšky, můžete se svézt výtahem (ten je uzavřený ve skále, takže zcela bez výhledu).

Katedrála .

Jak už jste se přesvědčili zeshora, dole pod skalou se nachází množství kostelů, které stojí za návštěvu. Na hlavní nákupní ulici si můžete prohlédnout mimo jiné i Mozartův rodný dům zářivě žluté barvy. Na druhé straně řeky (jmenuje se Salzach - česky prý Salice) stojí ještě Mozartova rezidence. Mozartovy koule - oblíbenou místní sladkost plněnou marcipánem - potom naleznete úplně všude. Ale pozor, pravé jsou prý jen jedny, a to ty od firmy Fürst. To jsem při jejich nákupu samozřejmě nevěděla, a tak jsem domů přivezla nepravé. Ale špatné nejsou.

Mozartův rodný dům.

Když prší, jako útočiště můžete využít některé z místních muzeí. Já k návštěvě doporučuji Dom Quartier - jedná se o rozlehlý dvoupatrový komplex přilehlý k salcburské katedrále. Kromě expozice cenných historických relikvií a měnících se výstav umění zde naleznete komplex sálů zařízených dobovým nábytkem. Zde dříve pobývali vládnoucí princové-arcibiskupové.

Hellbrun - rozmařilý zámek.

Je-li naopak přílišné teplo, určitě vyjeďte kousek za město na zámek Hellbrun. Tento zámek byl postaven arcibiskupem Markem Sittikem především pro pobavení hostů - a podobnému účelu slouží dodnes. Ve venkovním areálu je ukryto mnoho fontán - což zpravidla zjistíte až tehdy, když vás notně postříkají. Prohllídka s průvodcem je koncipovaná jako ukázka všech triků, které místní vodní atrakce umí. Osvěžit a zmáčet se vás pokusí hlava jelena, korálové grotto i hodovní stůl. Tak pozor! V třicetistupňovém vedru jsme s maminkou obě byly nadšené.

Podvodní svět Hellbrunu.

Jen o kousek dál je malá zoo, kde se v rozlehlých výbězích s výhledem na hory prohání třeba nosorožci nebo lamy. A pokud toužíte po opravdovější přírodě, můžete popojet autobusem ještě kousek, na konečnou pod horou Untersberg. Dál musíte buď pěšky (cca 1400m převýšení, neotestováno) nebo kabinovou lanovkou. Ta vás vysadí ve výšcce 1776m, odkud je to na dva blízké vrcholy coby kamenem dohodil. Nečekejte ale žádné městské chodníky - cesta je klasicky horsky kamenitá až skalnatá, bez turistické obuvi se vám tam moc líbit nebude. Z obou vrcholů je krásný výhled na blízký Salcburk i na další horské vrcholy druhým směrem.

Na vrcholu bez práce.

Jak vidíte, nabídka Salzburku je opravdu pestrá. Město tak doporučuji i těm, co normálně městské prostředí nevyhledávají. Mně se tam líbilo moc (dokonce i za deště:).

Pršelo a blejskalo se...celé dopoledne.