Salcburk

Tohle je Salcburk.

Do Salcburku přijíždíme v pátek kolem poledne za téměř ideálních podmínek: teplo, sluníčko. Světlé fasády domů v centru města hezky září, nad nimi se tyčí impozantní pevnost Hohensalzburg, městem se  prohání pěkné, z velké části klimatizované trolejbusy (a já pro ně mám po dětství ve Zlíně prostě slabost). Po odložení našich zavazadel na nádraží a zakoupení Salzburg karty - užitečná věc, pokud plánujete navštívit více atrakcí a třeba i využívat MHD - míříme do centra pěšky.

A tohle je taky Salcburk - stačí se dívat zeshora směrem pryč od centra.

Nejdříve procházíme zahrady u paláce Mirabell, hezky to tu kvete, ale po návratu z Alp se nám to tu zdá příliš plné lidí. O kus dále by měla být autentická kolumbijská restaurace - ve výloze se skví krásný obraz džungle s tukanem, ale je zavřeno. Usedáme tedy k venkovnímu stolečku u jakési restaurace, která láká na polední menu. Cibulový koláč nenadchne - cibule je v něm pomálu, nazvala bych to spíše "koláč s vaječnou omeletou".  No, gurmánský výlet to opravdu nebyl, nedopřály jsme si ani ten schnitzel...

Salcburský hrad.

Centrum města je malé a ohraničené velkou skálou. My ho prouzkoumáváme nejprve seshora - na skálu se vyvezeme lanovkou (krátká, pozemní, nahraditelná krátkou procházkou - ale po včerejší hřebenovce se rády svezeme). Tím se ocitneme rovnou v pevnosti, odkud je hezký výhled. Když vstoupíte do vnitřních prostor (spíše holé, popisované audioguidem) a vystoupáte až na věž, je výhled ještě hezčí. Malá městská hřebenovka nad Salcburkem (minimální převýšení) nás zavedla až k muzeu moderního umění - od jehož návštěvy jsme se nechaly odradit několika negativními recenzemi, takže nemůžu hodnotit. Z terasy před muzeem je opět hezký výhled na město, právě odsud se fotí záběry na pohlednice s řadou kostelních věží za sebou. Dolů nemusíte pěšky, můžete se svézt výtahem (ten je uzavřený ve skále, takže zcela bez výhledu).

Katedrála .

Jak už jste se přesvědčili zeshora, dole pod skalou se nachází množství kostelů, které stojí za návštěvu. Na hlavní nákupní ulici si můžete prohlédnout mimo jiné i Mozartův rodný dům zářivě žluté barvy. Na druhé straně řeky (jmenuje se Salzach - česky prý Salice) stojí ještě Mozartova rezidence. Mozartovy koule - oblíbenou místní sladkost plněnou marcipánem - potom naleznete úplně všude. Ale pozor, pravé jsou prý jen jedny, a to ty od firmy Fürst. To jsem při jejich nákupu samozřejmě nevěděla, a tak jsem domů přivezla nepravé. Ale špatné nejsou.

Mozartův rodný dům.

Když prší, jako útočiště můžete využít některé z místních muzeí. Já k návštěvě doporučuji Dom Quartier - jedná se o rozlehlý dvoupatrový komplex přilehlý k salcburské katedrále. Kromě expozice cenných historických relikvií a měnících se výstav umění zde naleznete komplex sálů zařízených dobovým nábytkem. Zde dříve pobývali vládnoucí princové-arcibiskupové.

Hellbrun - rozmařilý zámek.

Je-li naopak přílišné teplo, určitě vyjeďte kousek za město na zámek Hellbrun. Tento zámek byl postaven arcibiskupem Markem Sittikem především pro pobavení hostů - a podobnému účelu slouží dodnes. Ve venkovním areálu je ukryto mnoho fontán - což zpravidla zjistíte až tehdy, když vás notně postříkají. Prohllídka s průvodcem je koncipovaná jako ukázka všech triků, které místní vodní atrakce umí. Osvěžit a zmáčet se vás pokusí hlava jelena, korálové grotto i hodovní stůl. Tak pozor! V třicetistupňovém vedru jsme s maminkou obě byly nadšené.

Podvodní svět Hellbrunu.

Jen o kousek dál je malá zoo, kde se v rozlehlých výbězích s výhledem na hory prohání třeba nosorožci nebo lamy. A pokud toužíte po opravdovější přírodě, můžete popojet autobusem ještě kousek, na konečnou pod horou Untersberg. Dál musíte buď pěšky (cca 1400m převýšení, neotestováno) nebo kabinovou lanovkou. Ta vás vysadí ve výšcce 1776m, odkud je to na dva blízké vrcholy coby kamenem dohodil. Nečekejte ale žádné městské chodníky - cesta je klasicky horsky kamenitá až skalnatá, bez turistické obuvi se vám tam moc líbit nebude. Z obou vrcholů je krásný výhled na blízký Salcburk i na další horské vrcholy druhým směrem.

Na vrcholu bez práce.

Jak vidíte, nabídka Salzburku je opravdu pestrá. Město tak doporučuji i těm, co normálně městské prostředí nevyhledávají. Mně se tam líbilo moc (dokonce i za deště:).

Pršelo a blejskalo se...celé dopoledne.