Nemám ráda růžovou (pokud si myslíte, že jste mě někdy zahlédli v růžovém svetříku, tak buď to bylo hodně dávno, nebo se mýlíte a ten svetřík byl lososový). Vyrůstala jsem v přesvědčení, že na Valentýna se neslaví Valentýn, ale tatínkovy narozeniny. V obchodě mi pomalu od Vánoc nabízí všechna možná cukrátka ve tvaru srdce, na ulicích sleduji muže s kyticemi růží (bohužel ne pro mě) a jinde čtu, že slavit Valentýna prostě není cool (ale zato cool jsou gravitační vlny, jak mi nedávno nezávisle na sobě potvrdili dva fyzici).
A já přesto cítím, že Valentýna lehce slavit chci. Byť jen tak, že si upeču nějaký hezký dortík. A budu si představovat, jestli by ho více ocenil X (nemá rád sladké) nebo Y (nemá rád řepu). Jojo, řepa už tu dlouho nebyla. A kečup taky ne, ale nebojte se, nemá tu správnou valentýnskou barvu.
Na začátek malá poznámka pro ty, kdo by si také chtěli hrát s řepou. Vyberte si čas, kdy budete mít kuchyni sami pro sebe. Nikomu neříkejte, že se chystáte péct dort z řepy. Až v momentě, kdy ochutnají a váš výtvor pochválí, jim můžete prozradit, proč je korpus tak krásně vláčný a krém sytě růžový. Docela bych chtěla vidět ty výrazy. (Já tenhle postup bohužel nedodržela. Poslala jsem tatínka do obchodu s nákupním seznamem obsahujícím řepu, nedbala zděšených výrazů okolí a pustila se do pečení dortu. Během celého procesu jsem byla nucena poslouchat komentáře, že to zcela jistě nebude k jídlu, že je to škoda mého času i surovin, že ta řepa vůbec nevoní a že je maminka zvědavá, který chudák to nakonec z lásky ke mě sní.)
Chcete vědět, jak to dopadlo? Z dortu jsem byla po dopečení dost nešťastná. Potřela jsem ho růžovým krémem a odložila do ledničky, abych na něj na chvíli mohla zapomenout. Ale moc to nešlo. Tak jsem tedy večer dort vytáhla, ukrojila mini kousek a ochutnala. A oddechla si, šlo to. Pak ochutnala i maminka a půl porce mi snědla. Hurá. Pár námětů na vylepšení by ale bylo - růžový nátěr je sice efektní, ale mnohem lépe s dortem ladí obyčejná zakysaná smetana. Doporučuji buď jí růžovou vrstvu úplně nahradit, nebo aspoň ji podávat společně s dortem.
Pojďme tedy vyzkoušet dort vzniklý spojením
Joy the baker a
David Lebovitz.
Na 1 normálně kulatý dort:
Korpus: 250g červené řepy, 200 hořké čokolády, 60ml horkého espressa (vody), 200g másla, 135g mouky, 3 lžíce holandského kakaa, 1 a čtvrt lžičky prášku na pečení, 5 vajec, špetka soli, 200g moučkového cukru
Krém: 100g másla, 200g krémového sýra, 120g moučkového cukru, 2 lžíce jemně nastrouhané řepy, lžička citrónové šťávy.
Řepu pokapejte olejem, zabalte do alobalu a pečte asi hodinu doměkka. Nechte zchladnout, oloupejte a nastrouhejte najemno. (Obarví vám ruce, ale ne natrvalo.)
Předehřejte troubu na 180 stupňů. Dortovou formu vymažte máslem a dno vyložte pečicím papírem.
Nad vodní lázní rozehřejte čokoládu. Když je tekutá, přilijte horkou kávu nebo vodu. Vložte kostky másla a nechte roztát.
V jiné nádobě smíchejte mouku, kakao a prášek do pečiva.
Do mírně zchladlé čokoládové směsi vmíchejte žloutky a strouhanou řepu.
Z bílků ušlehejte pevný sníh, opatrně vmíchejte cukr a nakonec spojte s čokoládovou směsí. Přidejte mouku a těsto přeneste do připravené formy.
Teplotu v troubě ztlumte na 160 stupňů a pečte zhruba 40 minut, hlavně se pokuste dort nevysušit - uvedená doba by opravdu měla stačit.
Před dalším zdobením nechte zcela zchladnout.
Na krém nejprve nechte máslo a sýr povolit při pokojové teplotě. Pak vše prošlehejte s cukrem, řepou a citrónovou šťávou.
Upečený korpus rozkrojte na dvě stejné části, spojte je krémem a další krém rozetřete nahoře a po stranách, až je dort celý...růžový. A pak ho někam vystavte a obdivujte. :)
