Bad Gastein a okolí

Romantická dovolená v gasteinském údolí. :)

Dlouho, velmi dlouho to je, co jsme se vrátily z rakouských Alp. A já pořád ještě cítím povinnost tu krátce sepsat, co jsme tam zažily. O návštěvě Lince a Salzburku už víte - nejkrásněji ovšem bylo v horách. A to pouhé jeden a půl hodiny vlakem od Salzburku - jako základnu jsme vybraly český penzion v Bad Gasteinu. Pokud na dovolené neradi slyšíte češtinu, nedoporučujeme...ale jinak je to penzion přívětivý, byť se nachází zrovna v té části Gasteinu, která svým vzhledem trochu připomíná české sídliště.

Vodopád po bouři možná ještě mohutnější než obvykle.

V samotném Gasteinu jsou zajímavé především dvě věci - mohutný vodopád přímo v centru města a upadající sláva zašlého lázeňského skvostu. Těch obrovských luxusních hotelů tu je dost.
Měly jsme zde strávit dva dny a předpověď počasí nám dvakrát slibovala odpolední bouřky. První den jsme se tak do hor neodvážily: gasteinským údolím vede i rovinatá stezka pohybující se ve výšce cca 100 metrů nad dnem údolí. Užijete si tedy zároveň výhledy i rakouskou venkovskou architekturu včetně občasných pasoucích se zvířátek. Trasa končí v dalším lázeňském městečku Bad Hofgasteinu.

Pěkná kaplička kousek nad městem.

 Aby to nebylo tak jednoduché, rozhodla jsem, že si vyzkoušíme ještě chůzi do kopce - cílem byla malá kaplička ani ne v půli hory, ale i tak to bylo vydatné, především pro svou strmost. Bouře nás zastihla až dole ve městě - když jsme v Gasteinu vystoupily z autobusu, dlouho jsme se krčily na zastávce, než jsme se odhodlaly k pětiminutovému sprintu do hotelu. I tak jsme přišly promočené.

Průchod tunýlkem někdem mezi oběma Gasteiny.

Druhý den už nebylo na výběr - musíme do hor. Z dvou lanovek stoupajících téměř ze středu města jsem vybrala tu kabinkovou, vedoucí téměř na vrchol kopce jménem Stubnerkogel (2264). Zde je pár atrakcí i pro ty, co se hlouběji do hor neodváží: dlouhý houpavý most nad menší propastí a několik vyhlídkových teras podivného, lehce extravagantního vzezření (mně osobně nejvíc připomínaly obří nástroj na masáž hlavy).

Hory, zamlžené jsou nejhezčí.

Je tu krásně, ale já chci dál...takže se pouštíme na nenáročnou, necelých 9 km dlouhou túru až do Sportgasteinu, ležícího také v gasteinském údolí necelých 10 km od našeho penzionu. Takový byl plán...realita tak nenáročná nebyla.:) Trasa sice nevedla moc do kopce, ale značná část se šla úbočím hory střídavě po velkých nestabilních kamenech a sněhových polích (začátek července). To vše v botech připomínajících sandály...maminka už se mnou příště nebude chtít do hor.:( Finální sestup o skoro 1000 výškových metrů jen završil dojem z náročného dne v horách. A místo abychom pak nasedly na autobus a nechaly se odvézt domů, trvala jsem na tom, že i zbytek trasy zvládneme pěšky.

Najdete cestu úbočím hory? Tudy jsme šly.

My nahoře, Sportgastein dole.

Někdo nám obsadil lavičky...

Böckstein - už jsme skoro doma.