Sao Miguel: Furnas

Druhý den na Sao Miguel to je jednoduché. Stejný hostel, stejný autobus, delší cesta...a jsem ve Furnasu. Čeká mě odpočinkový den plný relaxování v termálních bazéncích, posedávání na břehu jezera, pojídání místní sopečné speciality zvané cozido a pozorování páry unikající ze země.

Tady vaří příroda.

To vše by bylo možné, kdybych zapomněla na to, že jezero se dá obejít. Dá se taky vylézt na blízký kopec Pico do Ferro. Dohromady vám to zabere tolik času, že na nějaké vysedávání v termální lázni ho moc nezbyde. A než se vrátíte do města, všechno cozido bude snězeno.

Téměř soukromé bazénky a divoká oranžová řeka k tomu.

Co jsem tedy navštívila? Ráno jsem se příjemně osvěžila v malých termálních bazéncích (teplota vody zpravidla 39 stupňů) Poca da Dona Beija. Brzy jsem ovšem zjistila, že toto osvěžení bylo předčasné - stezka kolem jezera Furnas začíná prudkým stoupáním na jakýsi nevýznamný kopec, abychom se vyhnuli kousku silnice. Cestou potkávám turisty na kolech, kteří neuváženě míří přesně na ten kopec, ze kterého jsem právě slezla. Potkávám také stádo pravého azorského skotu.

Krávy za plotem.

Procházka kolem jezera Furnas vede zčásti po asfaltu. Na vzdálenějším konci od města stojí opuštěný kostel a působí docela pozoruhodně. Voda jezera je stále stejně zelená. V okamžiku, kdy spatřím odbočku na kopec Pico do Ferro, mám jasno - trocha vzrušení neuškodí. Cesta vede džunglí popadaných stromů a rozpadlého domu, kde vás narozdíl od českých lesů nikdo nevaruje, že by na vás jeden strom taky třeba mohl spadnout. Kopec byl i přes mou volbu mírnější trasy a směšně malé převýšení docela náročný. Nahoře mě čeká sluncem ozářená planina, stánek se suvenýry a opravdu luxusní výhled na jezírko dole.

Stezka džunglí na vrchol.

Cesta dolů mě zavede přímo k místům, kde se vaří/peče cozido, místní sopečná specialita, v zemi zahrabaná, pomalu dušená směs všeho možného. Trochu mě mrzí, že neochutnávám, ale průvodcem slibovaný stánek s ochutnávkou neexistoval a na oběd nebyl čas.

Plavecký bazén v zahradách.

Zpět ve Furnasu, další osvěžení nutné, tentokrát v zahradě Terra Nostra. Mají tu jednak zajímavé rostliny, jednak zajímavý a hlavně velký a teplý bazén s oranžovou vodou, kde se dá plavat i jen tak lenošit. Zkouším oboje, pak ještě rychle zhlédnu místní kostel a trochu nervózně čekám na místě, které jen vzdáleně připomíná autobusovou zastávku, na poslední autobus do Ponta Delgady.

Na břehu jezera.

Ptáčci v zahradách.

Zelené jezero pod Pico do Ferro.

Pejsek na konec. (Zábavný exemplář, vybral si místo na silnici a nijak mu nevadilo, že tím komplikuje dopravu. A odmítal jíst granule, kterými se ho pokoušeli nakrmit jedni turisté.)