Konec v Lisabonu

Poslední dva a půl dne jsem měla strávit v portugalském hlavním městě. Po všech těch azorských krásách jsem se už napůl těšila domů, a kdybych si měla vybrat, tak zůstanu ještě po zbytek dovolené na ostrovech. Lisabon mě i přes tento nepříznivý stav docela potěšil.

Basílica da Estrela.

Když vás budou před odjezdem varovat před lisabonskými kopci, berte tahle varování zcela vážně. Ne nadarmo tu kromě světoznámých žlutých tramvají mají i žluté lanovky a výtah. Již první krátká cesta od stanice metra Rato do hostelu mě přesvědčila. Nejdřív dlouho z kopce, pak krátce do prudkého kopce. A pak, po odpočinku, opět do prudkého kopce - až k ohromné katedrále v nepříliš navštěvované čtvrti Estrela. Vstupuji dovnitř a stávám se náhodnou návštěvnicí cizí svatby. Usedám do zadní řady a u známých tónů jakési cizokrajné verze Hallelujah se snažím nedojímat až k pláči. Působivý začátek mého setkání s Lisabonem.

Domy všechny stejně vysoké.

První odpoledne probíhá ve jménu téměř náhodného toulání úzkými uličkami. Občas sleduji tramvajové koleje, které míří tam, co většina turistů. Občas sleduji přímo ty turisty. Když potřebuji pauzu, vstupuji do jedné kavárničky a poprvé ochutnávám originální verzi slavného vaječného koláčku, pasteis de nata. K tomu jednu malou silnou kávu - zjistila jsem, že k tomu koláčku se prostě hodí. Až na to, že zákusek je tak sladký, že trochu lituji, že jsem do kávy vysypala celý sáček cukru (jinak by pro mě jakožto výhradního konzumenta čaje byla spíše nepoživatelná).

Pod kloboukem v podloubí.

V kontrastu s úzkými uličkami čtvrtí Bairro Alto a Sao Bento působí široké rovné bulváry čtvrti Baixa, vedoucí z rozlehlého prostranství u řeky Douro (Praca do Comércio) poněkud nepatřičně, jako by do Lisabonu ani nepatřily. O kus dále na sever se nachází údajné centrum města - náměstí Rossio. Dál vede frekventovaný široký bulvár Avenida da Liberdade.

Podvečerní Avenida.

Průzkum města mě natolik pohltil, že najednou zjišťuji, že už je dost pozdě a já ani nevečeřela...a jelikož se právě nacházím na jakémsi místním trhu, poroučím si jednu tortillu s pečeným vepřovým bůčkem, k tomu ochutnávám osvěžující sangriu, vše konzumuji na zastávce autobusu a pak utíkám zpět do hostelu na kopci. S mírným zklamáním zjišťuji, že bez mapy to tentokrát nepůjde, jinak bych Lisabonem taky mohla bloudit až do rána.

Kašna na náměstí (podrobnějšího popisu nejsem schopna).