Popravdě, nešlo o nic extrémně náročného: 3 a půl hodiny jdete pomalu do kopce, 3 a půl hodiny pomalu z kopce. Mezitím se můžete hodinku vyhřívat na vrcholku (doslova - ze země tam stoupá teplá pára).
Cestou dvakrát obdivujete duhu (což také znamená, že několikrát trochu zmoknete).
Podivujete se nad tím, jaktože tenhle pán má na nohou bílé polobotky, na sobě sako a v ruce igelitku (a jde stejně rychle jako vy).
Říkáte si, co byste asi viděli, kdyby zrovna nebyla mlha.
Jedinou rovinku si užijete ve vrcholovém kráteru.
Na vrcholku vás lehce zamrzí, že nahoru už to nejde.
Pokud máte štěstí, na vrcholku si procvičíte počítání do tří: Sao Jorge, Faial, Graciosa.
Cestou dolů zjistíte, že klesat od čtyřiceti šesti k jedné je docela náročné (46 číslovaných tyčí značí cestu).
Kupodivu vám zbyde dost sil, abyste se večer šli projít k větrnému mlýnu.
Večer také můžete relaxovat v přírodním bazénku.
Když konečně spatříte Pico zezdola, žasnete. Tam na špičce jsme dnes byli.
V klášteře se vám poté bude spát jako v ráji.
Žádné komentáře:
Okomentovat