Řepa s kečupem: Sao Miguel: Ribeira Grande

Třetí a poslední den na největším ostrově s sebou opět přináší velké dilema. Jak si z toho všeho, co bych tu ještě chtěla navštívit, vybrat? Mám se nechat zlákat na příjemnou procházku mezi čajovými plantážemi? Chci vidět, jak rostou azorské ananasy? Neměla bych zkompletovat výlety za trojicí kráterových jezer návštěvou toho nejznámějšího, Sete Cidades? A co takové přírodní termální mořské bazénky Ponta da Ferraria? Pico da Vara, nejvyšší hora ostrova, 1103 m...no nezní to úžasně? Nakonec jsem dala přednost snídani v hostelu. A výletu do Ribeira Grande, obohaceného procházkou za vodopádem. A poslechu oceánu. Lenost tomu říkat nebudu, pořád jsem se docela prošla. :)

Pohled skrz radnici na nejhezčí náměstí celého ostrova.

Ribeira Grande, jak název napovídá, je jedno z největších měst na ostrově. Jak název také napovídá, je to jedna z nejdivočejších řek na ostrově, která tu ústí do moře. Tato řeka se využívá nejen pro populární turistickou kratochvíli, canyoning, ale také jako zdroj energie. Asi 4 km od města poblíž ní najdeme dvě elektrárny, vodopád a pod ním koupací jezírko. To vše jsem se vydala prozkoumat.

Vše, co byste měli vidět v Caldeiras.

Vydáte-li se z města po prašné cestě mezi poli mírně do kopce, nečeká vás nic příjemného. Po hodině chůze se ocitnete v Caldeiras, maličkých lázních s červenými lavičkami a termálním bazénkem, ve kterém se ale nevykoupete. Pokud sem nezamíříte v pondělí jako já, v místní restauraci si můžete dát druhou porci cozida.

Z Caldeiras vede okružní značená trasa ke staré přehradě na řece Ribeira Grande a k docela populárnímu vodopádu Salto de Cabrito. Trasa je zvláštní tím, že její část vede podél roury, a část nad vodopádem dokonce nad rourou. Tam se mi vážně líbilo. U vodopádu samotného to také nebylo špatné, ale to samé si evidentně myslí i spousta dalších lidí, takže kdybych se odhodlala převléknout do plavek, moc soukromí v jezírku pod vodopádem bych si stejně neužila.

Nad vodopádem.

Zpáteční cesta do města byla zkomplikovaná jen nutností překonat jednu divokou řeku tekoucí přes cestu (= nutností zout si boty). Ve městě jsem tentokrát měla dost času na pár chvil pohody: jednu sladkou, růžovou-oranžovou zmrzlinu v roztomilém dvoukornoutku z místní cukrárny (říkají tomu jahoda-maracuja, ale já nevím...), návštěvu kostela, obdivování mostu, radnice, vzrostlých stromů na náměstí a hlavně, procházce po místní pláži.

Ještě krůček?

S koupáním to tu funguje tak: u pobřeží je velký bazén a tam se místní chodí koupat. A pak tu je pláž s tmavým pískem a u ní bouřící oceán. Konkrétně tady, na městské pláži v Ribeira Grande, byly vlny zcela impozantní. Sama bych se do moře bála vstoupit, a to i pokud bych si nepřečetla, že koupání je tu zakázáno. Ale mé klasické brouzdání po kolena (= po okraj šortek) ve vodě bylo díky vlnám velmi zábavné. Hledání mušlí naproti tomu neúspěšné - prostě nejsou. Pro milovníky plážové dovolené, surfování a popíjení u baru podotýkám, že kousek na západ od města se nachází ještě jedna známější pláž, pláž svaté Barbory.

Městský park a most přes velkou řeku.

A pro ty, co se neradi drží pevného plánu, mám informaci, že autobus do Ponta Delgady jezdí z Ribeira Grande odpoledne co hodinu, úžasné. Musím říct, že jsem s výběrem výletu byla nakonec spokojená. A že jsem neviděla zelenou a modrou v kráteru? Kdybych chtěla navštívit ten samý ostrov ještě někdy příště, mám se na co těšit.