Lisabonské koleje (a lana)

Už zase gin? Jiné reklamy než na alkohol na tramvajích téměř nenajdete.

Je normální věnovat příspěvek pouze a jenom systému veřejné dopravy v nějakém městě? V Lisabonu podle mě ano. Ale zároveň přiznávám svou fascinaci systémy metra, tramvají a trolejbusů, zvlášť těmi složitými (New York).

Stylový interiér. Velikost sedaček je kupodivu dostačující i pro běžného Evropana.

Už jsem tu zmiňovala, jak je Lisabon kopcovitý. V takovém terénu normální tramvaj prakticky nemá šanci. A tak místo toho, aby staré, maličké tramvajky byly odstaveny do šrotu, tady je rekonstruují a nechávají jezdit úzkými uličkami nejen kolem hradu. Nutno říct, že turisté to oceňují - tramvajky jezdí plné až po okraj...místní babičky to zas mají docela těžké.

Projedu kolem toho špatně zaparkovaného auta? Nevím..

Po chvíli jízdy ve stoje usedám na volné místo hned za řidičem. Pozoruji, jak řízení tramvaje sestává z otáčení jakousi páčkou...nevím, jak dlouho by mě to bavilo. Vím, že mám sledovat město za oknem, ale místo toho se o mě pokouší spánek. Definitivně mě budí až zvolání "seňora", které mě nabádá k uvolnění místa starší osobě. Vystupuji na konečné v čínské čtvrti. S podivem zjišťuji, že nejsem daleko od místa, odkud jsem vyjela...

Elevador. Da Bica. Glória?

Dalším aspektem lisabonské MHD jsou lanovky. Něco jako lanovka na Petřín ve žlutém a zmenšeném provedení. Případně navíc pomalovaná graffiti. Dočetla jsem se o dvou exemplářích, ale při toulkách městem bych přísahala, že jsem narazila aspoň na tři...nevím, možná jsem byla opravdu hodně dezorientovaná.

Elevador Santa Justa (tady jsem si jistá).

No a nakonec výtah, Elevador Santa Justa. (Ostatní lanovky se také jmenují elevador, ale jediný pravý výtah je tento.) Celodenní jízdenka, která vám umožňuje využívat všechny zmiňované dopravní prostředky, stojí podobně jako jedna jízda touhle zvláštní atrakcí. Stojím tedy ve frontě a přemítám o tom, že právě čekám na jeden z mála dopravních prostředků, jehož využití prodlouží čas potřebný k cestě start-cíl. Ale nijak mi to nevadí. A navíc, na horní stanici výtahu vás čeká pěkný výhled na celé město.

Příměstské vlaky na nádraží Cais do Sodre.

A poznatek na závěr - Portugalci milují žlutou. Kromě žlutých tramvají, lanovek, vlaků a domů tu často spatřuji i žlutá auta. Jo, a žluté metro jsem nepotkala. Zato mě v něm zaujaly korkové sedačky.

Další žlutá lanovka.

Červená tramvaj. Na tu pozor - když není žlutá, je to tramvaj výhradně pro turisty a normální jízdenka v ní nefunguje.

Hop na střechu?

Martim Moniz, konečná. Doporučuji odsud jít pěšky - na tramvaj se stojí dlouhá fronta. Turisté by asi netrefili.