Sobotní Helsinky

Čtyřhvězdičkový letištní hotel, čtyři hodiny spánku, šest ráno, budíček...Na prohlídku finského hlavního města nemáme moc času a já tak místo pohodového rána preferuji více času v centru města.
Z autobusu číslo 615, kterým se lze docela pohodlně dostat z letiště až před hlavní vlakové nádraží, vysedáme krátce po osmé. Helsinky ještě spí.

Samotné vlakové nádraží se v Helsinkách počítá k místům, která byste vidět měli - a také k místům, která je docela těžké minout. Velká nádražní budova s věží dominuje jednomu ze dvou centrálních náměstí.
To druhé, Senátní náměstí, je o kousek vedle a místo nádraží je jeho dominantou velká bílá katedrála (a schody před ní). Obrovská bílá stavba, zvenku nádherná, uvnitř prostá.

O něco dál směrem k moři se nalézá tržiště Kauppatori. Jsou zde jednak otevřené stánky se suvenýry, sezónním zbožím (ach, ty jahody, vypadaly vážně skvěle), rybí občerstvení (lososová polévka, rybí hamburger) a pak také malá budova tržnice. Vevnitř to vypadá krásně a luxusně, samé dřevo, u krámků se sladkým pečivem obrovské sněhové pusinky. Také se odsud dá odplout k pevnosti Suomenlina, což bych určitě udělala, kdyby nehrozilo, že pak nestihnu trajekt do Tallinnu. Takže příště.

Nad tržištěm na skále se vypíná katedrála Uspenskij. Tu mohu hodnotit pouze zvenku, jelikož deklarovaná desátá hodina jako začátek otvírací doby nebyla dodržena a my klepali na dveře marně.

Helsinky jsou úžasně členité, spousta ostrovů a na nich spousta atrakcí - již zmiňovaná vojenská pevnost, historický skanzen či pláže. Tudíž místní MHD zahrnuje také spoustu lodí. Některé lodě, jako třeba tahle červená, jsou ale již jen na okrasu.

Od rybího tržiště do centra města vede dlouhý, úzký park Esplanade. Park je to vskutku výstavní, množství soch, i pár stromů je oděno do slušivého červeně puntíkovatého šatu.

Pokud vás klasické kostely nebaví, zkuste se podívat do kaple ticha Kamppi. Zvenku oblý dřevěný útvar, zevnitř taky. Osvěžující. A do Helsinek, známých jako město designu, se podobné věci hodí.

I skalní kostel je výtvor opravdu zvláštní. Zdá se, že tahle zvláštnost láká narozdíl od předešlé kaple mraky lidí, jelikož je tu doslova narváno. Duchovní atmosféra značně porušena.

O něco dále od centra města, v rozlehlém parku, můžete za slunného počasí narazit na spoustu opalujících se Finů v plavkách. A také na zvláštní pomník z trubek vzdáleně připomínajících varhany, věnovaný slavném finskému skladateli Sibeliovi.

Kde narazit na tenhle barevný průvod vám neporadím. Nám se to povedlo čistě náhodou - nejprve ráno na Senátním náměstí vidíme malou duhovou vlajku, později potkáváme pár jednotlivců s duhovými vlaječkami, a nakonec narážíme na celý průvod Helsinki Pride. Tolik rozjásaného veselí jsem dlouho neviděla...a tolik podivně vymóděných lidí taky ne. Skvělý moment.

Trajekty do Tallinnu odjíždí převážně ze západního přístavu, přístupného tramvají či pěšky. Lístek jsem kupovala v předstihu, ale při pohledu na ohromný trajekt, který pro nás přijel, jsem usoudila, že to tak nutné nebylo.
Cestou míjíme pár helsinských ostrovů, sleduji Finy na plážích a netuším, že v Helsinkách bylo z celého zájezdu nejtepleji...příležitost ke koupání v moři promeškána. Místo obav z dalšího pokračování zájezdu si užívám pohodu na lodi: horní paluba je prozářena sluncem, ošlehávána větrem, obdařena živým vystoupením dvou chlapíků za zvuků kytary zpívajících samé populární písně - a pokud máte štěstí, najde se k tomu i nějaký ten tanečník - exhibicionista (opilý Fin? Estonec? nevím, ale byl fakt zábavný).