Co vám v průvodci neřeknou, a na booking.com také ne, je tenhle nepravděpodobný scénář: přijdete do hotelu v pondělí 4.července, je krátce po druhé hodině odpolední a na dveřích visí cedule. Odstávka teplé vody, 4.7. 15:00 - 6.7. 00:00. Rigu opouštíme šestého v šest ráno, takže stíháme právě jednu rychlou sprchu v teplé vodě. Luxus.
Pro první seznámení volíme osvědčenou metodu zvanou pohled z výšky. A to konkrétně z Akademie věd, velkého a starého mrakodrapu kousek východně od centra města. Za pět euro vás výtah vyveze do 15. patra, dvě patra poté vyšlápnete pěšky a ocitáte se na prostorné vyhlídkové plošině, odkud si můžete prohlédnout celou Rigu. Mohutná a klidná řeka Daugava ji dělí na dvě části, přičemž do té druhé se dost možná vůbec nepodíváte. Pamětihodnosti druhého břehu jsou přitom dobře viditelné i zdálky: mohutný televizní vysílač a moderní národní knihovna.
Kostelů je v Rize mnoho. Tento pravoslavný žluto-zelený se nachází hned pod Akademií. Identifikovat podle jména už bych ho nedokázala...kromě těch nejslavnějších mi teď ostatní dost splývají.
Čtyři haly pro vzducholodě už neubytovávají vzducholodě, ale centrální tržiště. Každá hala je zasvěcena nějakému typu zboží a co se nevejde dovnitř, je vystaveno venku. Během naší návštěvy podstupovaly haly pravidelnou údržbu, a tak jsme viděly jen venkovní část. Záplava čerstvého ovoce a zeleniny, vůně kopru a jahod, borůvky i meruňky. Tržiště mě fascinují vždy a všude.
Pokud má být něco označeno jako symbol Rigy, je to kočka. Konkrétně ta z domu koček, nijak zvlášť výrazné žluté budovy v centru starého města. Proč ten dům tedy pozoruje a fotí tolik turistů? Dvě kočky na střeše...
Maurský dům je zdobený až přezdobený a sídlí v něm hlavní turistické informace. Vedlejší budovu, socialistickou, černou a ponurou, okupuje muzeu okupace.
Pes, narozdíl od kočky, k symbolům města nepatří - ale na těhle bylo zvláštní to, že je s sebou měla česká rodina. Výstavní chrti? Mazlíčci, od kterých se nelze odloučit ani po dobu dovolené? Nevím.
Toužíte-li po dalším pohledu na Rigu shora, je k dispozici věž kostela svatého Petra. Narozdíl od Olafa není potřeba vyvinout nijak velké úsilí, jelikož vás nahoru doveze výtah. Snad jen ta cena devět euro je trochu odrazující.
Secesních staveb byste v Rize údajně napočítali kolem 750. Jako takový ukázkový vzorek dobře poslouží ulice Alberta iela severozápadně od starého města. Domy jsou tu opravené či právě opravované. Pro zájemce, kteří chtějí do tajů secesní architektury proniknout blíže, sídlí poblíž muzeum.
Místní varianta Sochy svobody. Na vysokém podstavci na konci třídy Kalku iela, která půlí staré město. Kolem jsou samé parky, ohraničující nejstarší část města.
Proč sem ta poslední fotka nepatří? Není z pondělí, ale ze středy. Troufám si tvrdit, že krása Rigy nejvíce vynikne o půl šesté ráno. Zároveň platí, že kdybych nebyla nucena stíhat autobus vyjíždějící v šest, nikdy bych tuto krásu nepoznala. Zdobené domy v záři ranního slunce ale více než vyvážily trochu toho cestovatelského utrpení v podobě brzkého vstávání a plahočení se s batohem na autobusové nádraží.
Žádné komentáře:
Okomentovat