Nedělní Tallinn

Ihned po příjezdu do Tallinnu jsme pocítily nepříjemné dusno a tak o čtvrt hodiny později první kapky deště. Kamenným ptákům, kteří jsou v tomhle městě všude, to nevadilo, ale turistům asi trochu jo - staré město působilo značně liduprázdně. My jím cestou k hotelu prošly skrz. Po opuštění jeho hradeb působilo město ještě liduprázdněji. Navzdory mohutným šedivým domům a panelákům. Ani kino Kosmos/Imax nevypadalo jako centrum večerní zábavy.

Neděle slibuje deštivé počasí, ale to nás přece nemůže odradit. Stoupáme na vrch Toompea, součást starého města. Nahoře nás čeká veliká pravoslavná katedrála Alexandra Něvského a naproti ní růžové sídlo parlamentu.

Z několika míst jsou tu hezké výhledy na dolní staré město. Až vás přestane bavit upínat svůj zrak dodaleka, můžete se místo toho zaměřit na detaily a prohlížet si další zvláštnost Tallinnu - barevné zdobené dveře.

Mou oblíbenou tallinnskou památkou se stal kostel svatého Olafa. Stačilo mu k tomu 255 schodů uvnitř věže a úzký chodníček na střeše. Z vršku se nabízí krásný výhled do všech stran, na město i moře.


Komu by jeden výstup na věž nestačil, může zavítat také do radniční věže. Ta je užší a nižší, nejdřív mě tam nechtějí pustit, že je tam prý moc lidí...pochopím, až když se mi napodruhé podaří koupit vstupenku. Na konci točitého schodiště je prostor, kam se vejde tak maximálně deset lidí. Výhled o něco horší než z Olafa, poměr náročnost výstupu/kvalita výhledu asi tak srovnatelný.
         
Zachytit na jedné fotce více než jedny zdobené dveře zpravidla nejde. Oblíbenou kratochvílí turistů je ale snaha o zachycení co nejvíce hradebních věží naráz. Čtyři se vám do záběru vejdou bez problémů. V parku pod hradbami zrovna probíhala zahradnicko-umělecká výstava.

Další  oblíbené foto-místo kousek od centrálního radničního náměstí (radnice i historická lékárna mají v neděli zavřeno). Kateřinská ulička by lépe vynikla za slunečného počasí, takhle bylo všechno v ní šedivé.

Průnik za hradby starého města doporučuji pro lepší poznání města. Když budete mít smůlu tak jako já, půjdete celou cestu až k výstavnímu Kadriorg parku podél rušné silnice. A po příchodu do parku už budete tak vyčerpáni, že vás ani palác Petra Velikého nijak nenadchne. A k muzeu moderního umění Kumu netrefíte.

Co mě občas dokázalo nadchnout, byly staré barevné dřevěné domky. Narozdíl od paneláků vám tahle stavení dají pocítit skandinávskou atmosféru. A trochu té vesnické atmosféry také - kousíček od centra města bych taková stavení nečekala. Ale je třeba si uvědomit, že Tallinn má svou velikostí blíž k Brnu než k Praze.
Kdybych měla více času a lepší představu o tom, jak se tam dostat, vydala bych se druhý den do pobřežního národního parku Lahemaa, vzdáleného od města necelých sto kilometrů. Místo toho jsem se vydala do Rigy.