Pobaltské hodování

Myslíte si: Říká si to Řepa s kečupem, tváří se to jako foodblog, a já už tu čtu asi desátý příspěvek kdesi z Pobaltí, kde o jídle není ani zmínka. 

Tak to jsem se nejspíš nechala unést svou cestovatelskou vášní. Ale nebojte, brzy to napravíme. V Pobaltí jsem nevařila, vařili jiní. Já jen ochutnávala a hodnotila.

Na helsinském tržišti mě nejvíc zaujaly tyhle obří sněhové pusinky. Degustace neproběhla.

Večeře v estonské kavárně Kohvik Must Puudel. Objevena náhodou, vybrána pohledem do menu a do sympatického prostoru vevnitř. Seděly jsme na zahrádce, židle ještě lehce mokré po dešti, nějaký nenadálý popud mě vedl k objednání salátu s ančovičkami. No, byl zajímavý, ale příště bych byla o něco méně odvážná a volila burger z červené řepy.

Palačinky jsou v pobaltských krajích silně populární. V tallinnském Kompressoru nemají prakticky nic jiného, a přesto je tu plno. Palačinka za pět euro je obrovská. Pokud jste dva, odolejte pokušení objednávat čtyři různé a dohodněte se na jedné slané a jedné sladké jako dezert. V našem případě vyhrál losos se sýrovou omáčkou a jahody s tvarohem.

Jiný by se takhle usmíval s lahvinkou alkoholu - mně tentokrát stačil kefír. Nečekaně dobrý.

Folklubs ala Pagrabs v Rize je obrovská sklepní hospoda, kde je v poledne příjemně poloprázdno, nepříjemně přítmí, a kde vám rychle naservírují zajímavé místní jídlo. Třeba pánvičku s brambory, zeleninou a hovězím masem. Nebo plněnou cuketu.

Mr. Biskvits v Siguldě vás ohromí nabídkou skvěle vypadajících ovocných dortů. Když si nemůžete vybrat a máte větší hlad, dejte si něco slaného. Zeleninový krém byl výborný a očekávané zeleninové palačinky se nakonec proměnily v bramboráčky, ale za to si nejspíš můžu sama.

Když přijedete na Kurskou kosu zcela bez jídla tak jako my, hlady neumřete. Tyto bramborové taštičky měly být teoreticky s masem, ale já uvnitř identifikovala jen mrkev a houby. A venku taky houby, zajímalo by mě, jestli byly čerstvě nasbírané. Já v lese hledala, nenašla.

Neobalovaná, masem plněná, slaninou přelitá varianta předešlého. Slavná litevská pochoutka známá pod názvem cepelinai.

A teď trocha zdravé kuchyně. Kavárna Cosy ve Vilniusu nabízela za 5E denní menu. Těšila jsem se na houbovou polévku a rybu se zeleninou a rýží. Dostala jsem šťovíkovou polévku (holt sorrell a morel není to samé, ale byla vynikající) a rybu s rýží a jednou krevetkou.

Kibinai jsem stihla zakoupit až těsně před opuštěním ve Vilniusu ve stánku u vlakového nádraží. Sníst dokonce až na letišti. Moc dobré...a podle receptů i docela jednoduché, tak to třeba někdy zkusíme.

V neděli doma mě čekalo babiččino smažené kuře. Také dobré. :)