Tísnivé Tokio

Zážitek dne: Fuji z okna vlaku.

V Tokiu jsme strávily půl dne, zcela bez nároku na jeho poznání. Své pocity z velkoměsta vám ale zprostředkovat můžu: šílenost. Jedete okružní linkou Yamanote. Vlak má jedenáct vagónů, všechny jsou plné. Na každé zastávce hromada lidí vystoupí a jiná spousta lidí nastoupí. Prázdné sedačky jsou okamžitě zaplněny. Na první stanici si myslíte, že se jedná o nějaký důležitý přestupní uzel a že příští bude klidnější. Není tomu tak. Všude se dá na něco přestoupit, metro jedné společnosti, metro druhé společnosti, jiný vlak...japonské tváře vám začínají pomalu splývat. Ve vlaku všichni zírají do svých telefonů. Alternativou je spánek.

Zelená Yamanote.

Zároveň má všechno svůj řád. Vlaky jezdí každé dvě až tři minuty, stejná linka vždy ze stejného nástupiště, stejný vagón vždy na stejném místě na nástupišti. Japonský dav je zvláštním způsobem spořádaný: ať jdete rychle nebo pomalu, nikdo do vás nestrká, nikdo vám nenadává (kdyby ano, stejně tomu nerozumíte).

Náš Hachikó.

Vystoupit můžete na Shibuye, kde se u sochy malého psa Hachikó tísní spousta lidí, turisté baží po své chvilce v záběru s tímto filmovým hrdinou, Japonci z nějakého záhadného důvodu používají tohle místo jako místo srazu. S tisícem dalším lidí můžete přejít diagonálně přes přechod. A pak zase rychle zpátky, protože tady zůstat nechcete.

Kde to jsem?

Vystoupit můžete na Tokio Station, kde si na chvilku připadáte jak v Anglii. Obrovská budova z červených cihel, široký bulvár, mrakodrapy a prostorný opevněný park. K císařskému paláci se moc nepřiblížíte, nezbývá než obdivovat hradby kolem něj.

Malý domeček na útesu nad mořem...

Vystoupíte na Okachimachi, pousmějete se nad sousoším dvojice pand a chvíli přemítáte nad tím, jestli vlastně nechcete z Tokia vidět jenom tu zoo. Zjistíte, že máte hlad, tak zapadnete do jednoho z mnoha bufetů pod železnicí, za 600 jenů si dáte střední porci (japonského) kari a říkáte si, že jednou byste si možná mohli dát i to sushi.

Šedivé město.

Vystoupíte na Shinjuku, podzemním tunelem dojdete k dvěma věžím mrakodrapu tokijské městské správy, těšíte se, že vás zadarmo vyvezou šedesát pater nad zemi, moc toho zadarmo v Japonsku není. A pak si na dveřích budovy přečtete, že dnes je zavřeno, jelikož se kontroluje elektroinstalace. Tak jdete zpátky na Shinjuku a říkáte si, že Tokio uvidíte seshora zítra z letadla. To byste ale museli dostat sedadlo u okýnka...a taky letět nad městem.

Růžové šílenosti.

Vystoupíte na Nippori, nevíte, jestli se dát na sever nebo na jih, ale nakonec to ubytování nějak najdete. Přespíte ve dvojici v jednolůžkovém pokoji, protože v Japonsku je tohle zřejmě úplně normální.

Libo ušlechtilé jablko? Dvě stě korun.

Vystoupíte na Tokio Station ještě jednou, sednete do luxusního NEXu neboli letištního expresu, za hodinu jste na letišti a za den doma. Návrat z divočiny.

Další dimenze stísněnosti.