 |
| Kytice |
Matsumoto je v mnohém podobné Naganu: nevelké japonské město mezi horami. Z pohledu turisty je to často tak, že Matsumoto = černý hrad + výchozí bod pro výlet do Kamikochi, známého střediska v japonských Alpách.
 |
| Diagonální přechody jsou pro chodce praktické. Škoda, že jeden nemáme na Pankráci. |
My jsme nakonec z plánu Kamikochi vyškrtly, protože tam mělo být podle předpovědi pouhých osm stupňů a na to nebylo naše vybavení přichystané (a my taky ne). O nečekaný zážitek z Matsumota se naopak postarala Yayoi Kusama, místní rodačka a avantgardní umělkyně milující tečky a barvy, nebo také děsivě vypadající starší dáma s jasně červenými vlasy, která právě měla ve zdejším muzeu velkou výstavu.
 |
| Jediná část výstavy, kde můžete fotit, jak je libo. |
Právě té jsme věnovaly odpoledne po příjezdu. Matsumoto je dostatečně malé na to, abyste mohli všude chodit pěšky, takže jsme odložily věci na hotel (tentokrát opravdový) a vydaly se do muzea. Už před vstupem vás upoutají vzrostlé pestrobarevné umělé květiny, také dílo Kusamy. Vevnitř byla přichystaná dvě patra výstavy, obsahující díla z průběhu celé kariéry této umělkyně - první vystavený obrázek namalovala, když jí bylo pět let a už díla z dětství se vyznačovala mimo jiné spoustou barevných teček. Fascinující. Kromě obrazů výstava ukrývá fascinující 3D instalace, nekonečný žebřík a dýňové pole. Fotit se nesmí a popsat to jde špatně. Každopádně jsme po prohlídce byly tak plné dojmů, že do prostorů obsahujících stálé expozice muzea jsme ani nenahlídly. Cestou domů jsme prošly mimo jiné přes nákupní centrum, nejmenší domácí indickou restauraci v Japonsku a ulici plnou žab. Hezké město.
 |
| Tohle by se mi hodilo do pokoje. |
 |
| Matsumotský černý hrad. |
Matsumotský hrad se doporučuje navštívit i zevnitř a přesně to jsme podnikly další den ráno. Hrad má původní, dřevěný interiér, uvnitř není téměř žádné vybavení či výzdoba a jednotlivá, stále se zužující patra, spojují často poměrně příkré schody. Nepřekvapilo mě, že si návštěvníci zouvají boty, ale dost jsem se divila tomu, že vás výstup nahoru nutí absolvovat s botami v igelitce. Cestou poměrně stísněnými prostory se můžete těšit na hezký výhled seshora: hory na všechny strany. Ve správnou roční dobu zasněžené hory na všechny strany, v době naší návštěvy byly pod sněhem pouze vrcholky těch opravdu vysokých - k zahlédnutí je zde i pár třítisícovek.
 |
| Výhled z okna (hradu). |
Jako alternativní celodenní výlet z Matsumota se nabízí tradiční městečka v údolí Kiso. Rozhodly jsme se projít populární trasu z Magome do Tsumago - osm kilometrů dlouho část původní obchodní cesty zvané Nakasendo. Magome i Tsumago jsou příjemné osady s dřevěnými domky, obchůdky se suvenýry, výhledy na hory a spoustou turistů. Naštěstí většina z nich na stezku nezavítá.
 |
| Jede se na výlet. |
Samotná cesta, vedená občas po silnici, častěji po příjemné pěšině lesem, nejprve stoupá do výšky osmi set metrů, aby pak mohla už jen klesat až do nízko položeného Tsumago. Opravdu do hor se tak nedostanete. I přesto jsou na stezce každých pár set metrů rozmístěné zvonce s varovným obrázkem medvěda. Nebyly jsme samy, kdo na ně zvonil. Blíže ke Tsumago pak můžete obdivovat jeden pěkný vodopád. Z Tsumaga jsou to pěšky ještě cca tři kilometry na vlak do Nagiso. Tady už z turistů nechodí téměř nikdo. Když budete mít štěstí, trefíte se do času, kdy v Nagisu zastavuje rychlík, a tak jste za hodinu jízdy zpět v Matsumoto. Osobákem to trvá dvakrát tak déle.
Po výletě se osvědčil tento postup: hotel, yukata, výtah, horká lázeň. Japonsko je zemí horkých koupelí (doporučuje se navštívit nějaký onsen a v něm ryokan), já jsem ocenila aspoň ten bazének v horním patře jediného hotelu, který jsme si v Japonsku dopřály. Nějaké výhody takové ubytování má.
Žádné komentáře:
Okomentovat