Opomíjená Ósaka

Takový normální pátek v nákupní pasáži. Nebo ne? Přijely jsme na konci Golden weeku, období, kterému se při plánování cesty do Japonska máte vyhnout.

Naše setkání s Ósakou a celým Japonskem vůbec začíná na nádraží Namba, obrovském prostoru plném vlaků a lidí. Vypadá to, že nejlepší, co můžeme dělat, je rychle utéct. Ocitáme se u vstupu do obrovské kryté nákupní pasáže v oblasti známé jako Dótonbori. Sem se chodí v Ósace, japonském městě jídla, když máte hlad. 

Pokud se podél téhle říčky zkusíte projít, budete zklamáni - moc daleko nedojdete.

Podle knižních průvodců, které Ósace zpravidla věnují jen malý prostor, je právě jídlo hlavní důvod k návštěvě třetího největšího japonského města. Pravda je, že památky se tu narozdíl od Kjóta hledají mnohem obtížněji. Poblíž Dótonbori můžete potkat například maličký chrám Hozen-ji. Když si jeho mechem obrostlého strážce (rozuměj sochu) polijete vodou, můžete si něco přát. Nejdřív je ovšem nutné vystát frontu...

Prvním plánovaným cílem je pro nás v Ósace hrad. Bílý, patrový, zničený za druhé světové války a pak zrekonstruovaný. Hradní park kolem něj je obrovský - dlouho procházíme kolem piknikujících Japonců, než poprvé spatříme hrad. Díky vodním příkopům a zanedbání důkladného pohledu do mapy celý areál obcházíme téměř kolem dokola. Samotný hrad si prohlížíme jen zvenku - z horního patra má být hezký výhled, ale my se chystáme navštívit o něco vyšší a modernější mrakodrap.

Umeda Sky Building. Nahoře eskalátory, po kterých se svezete cestou na vyhlídku.

Takových je v Ósace hned několik. Do plovoucí zahrady nás vyvezl výtah a eskalátory uvnitř Umeda Sky Building. Ještě výše se dostanete v mrakodrapu Abeno Harukas. Ať už si vyberete kterou stavbu chcete, čeká vás ohromující (děsivý) výhled na město, kam až oko dohlédne. Až hodně v dáli se tyčí hory, které v Japonsku nikdy nejsou daleko. Nechybí ani moře, jehož šplouchání tady rozhodně neuslyšíte, to byste si museli udělat výlet do ósacké čtvrti Tempózan - samotné centrum Ósaky přímořské letovisko ničím nepřipomíná.

Šílené Japonsko aneb sochy v blízkosti hlavního nádraží Ósaka station.

Po lehkém chaosu na Nambě, kde jsem po příjezdu zamkla svůj batoh do skříňky, která záhadně zmizela - obviňuji z toho skryté mezipatro - a chvilce zděšení po příchodu do ubytování, kde na nás nikdo nečeká a když se paní majitelka objeví, posílá nás s jakýmsi dědou na kole, aby nám ukázal náš pokoj o pár bloků jinde - si večer užíváme klidnější tvář Ósaky.

Město cyklistů. V pozadí neviditelný chrám Hozenji.

 Bydlíme ve čtvrti malých baráčků a spousty cyklistů - ti jsou tedy v Ósace i v přeplněném centru, prohlídku města můžete pojmout i jako prohlídku městských kol všech barev a velikostí. Náš pokoj je normální japonský byt s kuchyňkou a balkónkem. Všechny přístroje opatřeny spoustou tlačítek s japonskými nápisy - z přístroje, který má produkovat horkou vodu, se tak stává nepřátelský objekt, který bude nejlepší vypojit ze zásuvky...

Tady bydlíme. V pět ráno je světlo, v sedm večer tma.