Tel Aviv, město kol, kaváren a pláží

Zhruba 60 km od Jeruzaléma leží Tel Aviv. Druhé největší izraelské město se rozkládá podél pobřeží Středozemního moře. Po celé délce města tak najdete pláž se zlatavým pískem a vedle ní promenádu. Ač je tu o poznání tepleji než v Jeruzalémě, v březnu se do velkých mořských vln odvažují jen otužilci a surfaři. Já nepatřím ani k jedné z těchto skupin, a tak se spokojím s procházkou na hraně moře a lehkým smočením nohou do výše kolen. Ruch na pláži tentokrát pochází spíš od mohutných strojů, které ji připravují na nadcházející sezónu. Přemítám, kdy zase navštívím nějakou plážovou destinaci v koupací sezóně. V posledních letech jsem tam pravidelně značně předčasně.

Poloha města ale předurčuje jeho charakter celoročně. Vnímám tu příjemnou prázdninovou atmosféru prostou spěchu a stresu a ani rušné městské bulváry plné aut mi tento dojem nedokáží výrazně narušit. I jako necyklistka odolávám lákání pěkných zelených kol, která si můžete vypůjčit na libovolném z mnoha stanovišť. Narozdíl od Jeruzaléma je město prosté výraznějších pahorků a pro jízdu na kole jako stvořené. Potkáte tu mnohem méně ortodoxních Židů, mnohem více pejskařů - někteří z nich venčí celou smečku až sedmi psů a vypadají značně impozantně, podobné množství divokých a plachých koček a spoustu mladých lidí bohémského vzezření s kelímkem kávy v ruce, odpočívající na jedné z mnoha laviček či lehátek.

Naše setkání začíná tradičně na autobusovém nádraží. Opět velký, zanedbaný komplex, po jehož opuštění se nalézáte na ošklivé a špinavé Levinski street. K pobřeží je odsud docela daleko, ale pro první seznámení s městem to není špatná cesta. Jen chvíli mi trvá, než pochopím, že rušný provoz je telavivskou součástí a venkovní posezení před restaurací kousek od projíždějících aut nic, čemu by bylo nutné se vyhýbat. Po Allenby street se přibližujeme centru města. Pak stačí zahnout na Ben Yehudu, rovnoběžnou s mořem, a po nějaké době staneme před velkou a trochu omšelou budovou, která bude na příští dva dny naším útočištěm.

Deborah hotel nám přiděluje pokoj v posledním, 11. patře. Moje radost je brzy tlumena zjištěním, že se nalézáme opravdu hodně vysoko. Výhled na moře a město je krásný a děsivý zároveň. Noční hlasité rány neznámého původu už jsou jen děsivé. Ale ranní bohatá snídaně je uspokojivou satisfakcí - výborný ještě teplý tmavý chléb, několik druhů sýrů, salátů, ryb, shakshouka a výběr sladkých dezertů tak široký, že na vyzkoušení všeho dva dny rozhodně nestačí.

Telavivské "staré město", tedy Jaffa, je situováno hodně na jihu. Nás tam svezl autobus číslo 10. Vystupujeme o kousek později, než by se slušelo, a tak cestou do přístavu procházíme kus obyčejné, špinavé arabské čtvrti. Dole u vody o půl deváté ráno ještě téměř nikdo není, jen pár ukotvených lodiček. Na krásném Kdumin square s působivým kostelem, turistickém centru staré Jaffy, taktéž zcela pusto. V přilehlém parku, který skýtá krásné výhledy na panorama Tel Avivu, sem tam nějaká skupinka cestovatelů s průvodcem, případně pejskařů bez průvodce.

Kolem desáté už jsme na bleším trhu, doporučovaném Lonely Planet jako něco, co si v Jaffě nesmíte nechat ujít. Hromada starých hadrů a cetek rozložených na zemi tuto představu moc nepotvrzuje. Přilehlé obchůdky jsou zajímavější a za nějaký ten čas stojí. Zpět do centra Tel Avivu to můžete vzít buď podél pobřeží, nebo skrz město. Já volím druhou variantu. Trasa vede kolem ulice plné obchodů se zrcadly, přes luxusní a skvěle udržovanou židovskou čtvrť Neve Tzedek (s údajně nejlepším zmrzlinářstvím ve městě, v tento čas zcela prázdným), rušný trh Carmel nabízející koření, ovoce, sýry a mnoho dalšího, po zajímavé třídě King George Street plné mnoha menších krámků až k obchodnímu centru u křižovatky s Diezengoff Street. U té se o něco dál nalézá obchod/informační centrum věnované architektonickému stylu bauhaus. Hledáním klasických bauhaus domů se také dá v Tel Avivu strávit spousta času. Já si byla jistá jen u pár zástupců, ale prohlížení telavivských sídel mě rozhodně bavilo.

K místům, která se při průzkumu města vyplatí nevynechat, rozhodně patří tři náměstí. Prvnímu z nich, Diezengoff Square, dominuje velká barevná fontána na pěším přemostění celého náměstí. Mladý umělec tu za doprovodu kytary zpívá známé písně, v době našeho příchodu právě zní Cohenovo Hallelujah, skladba, která dokáže umocnit můj zážitek snad z jakéhokoli místa. Starší pán krmí holuby, lidé sedí na krají fontány, nikdo se nekoupe.Druhým prostorem je Rabínovo náměstí. Obrovské rovné ploše dominuje zvláštní prostorová instalace, nevím, zda hezká či ošklivá. Nedaleko se nachází Habimah square, náměstí, které bych si zvolila k posezení já. Je tu strom na kopečku, velmi jednoduchá fontána/vodní plocha a květinový záhon pod úrovní náměstí. A v něm úzké chodníčky, kde rodiče nechávají malé miminko volně se plazit a přitom fotí. Dokonalý ateliér.Podle toho, jak moct chcete utrácet, můžete strávit spoustu času poznáváním telavivských kaváren a restaurací. Před řetězci jako je Cofix (McDonald jsem viděla jen jeden, KFC nula) dejte přednost unikátním kouskům, kterých je tu opravdu hodně. Z mnohých z nich bych si nejraději něco odnesla: tu úžasnou zelenou židli, tu plechovou dózu s nápisem Vietnam...A kdybyste se přece jenom začali nudit, jsou tu vlaky, které vás rychle zavezou nejen na letiště, jak tomu bylo v našem případě, ale i do dalších zajímavých destinací na izraelském pobřeží. Tak třeba někdy prozkoumám Izrael důkladněji - země je to malá, za čtrnáct dní bych to zvládla. Na první seznámení ale tato krátká návštěva stačila.