5 dní v ... Izraeli

Rozhodly jsme se splnit babičce sen a ještě jednou s ní vyrazit do Izraele. Jelikož se jednalo o rodinný "výlet tří generací", plán nebyl z mého pohledu příliš ambiciózní. Tedy ano, ale jedině z hlediska krocení mé touhy po dobrodružství, kterou si můžu dovolit, když jedu s někým podobně starým a zdatným. Takže jsem škrtla možnost výletu k Mrtvému moři, ke Galilejskému jezeru, do Haify či Akka, čímž v seznamu cílů zbyl pouze Tel Aviv a Jeruzalém. Na pět dní to samozřejmě bohatě stačí...a zas tak nenáročné to nakonec nebylo. (Zvlášť když si někdo vezme nové balerínky a pak v nich chodí kilometry po městě, jojo, občas i já propadám nerozumu. :))

Nejdřív jeden obrázek. Hádejte, kdy jsme měly odjíždět a na jak dlouho byl plánovaný pobyt v Jeruzalémě...nevím, jestli mi tento obrázek má připadat tragický, ale každopádně mě baví. Ještě tak před měsícem jsem žila v představě, že náš výlet bude zahrnovat letní idylku, pětadvacet stupňů, slunce a pohoda. Pomalu jsem se pak začala smiřovat s jinou představou: patnáct stupňů, zataženo...a pohoda. Těšila jsem se i tak.

Takže praktické info: v Izraeli bývá v létě vedro. Březen ale není léto, Jeruzalém je v nadmořské výšce kolem 700 m a je možné, že tam bude jen o něco tepleji než u nás doma. V našem případě to znamenalo vítr blížící se síle vichřice, pár přeháněk, díky kterým jste během pěti minut promočení, a mrazivé noci v hotelovém pokoji, jehož okna sice poskytovala krásný výhled na Staré město, ale jejich těsnící vlastnosti nebyly zrovna uspokojivé. V Tel Avivu bylo o poznání příjemněji, ne úplně na koupel v moři, ale o slunění už se dalo hovořit a opalovací krém by se hodil.

Ubytování není problém zarezervovat z domova, dle naší zkušenosti jsou i ty relativně levné hotely obyvatelné. V Tel Avivu bývají hotely o něco dražší, v našem případě to ale znamenalo také nesrovnatelně větší luxus (takovou snídani bych chtěla i doma).

O Izraelcích vám toho moc neřeknu, snad jen to, že na vás často raději mluví hebrejsky než anglicky, i když je podle mého docela očividné, že jim nerozumíte ani slovo. Stejně tak v restauracích, obchodech, na zastávkách musíte angličtinu a latinku pracně hledat. Občas i najdete. Na druhou stranu, anglicky většinou umí místní dobře.
Z hlediska bezpečnosti jsem se nejvíc bála doma před odletem. V Izraeli jsem se cítila po většinu času dobře. Nesmí vám vadit všudypřítomní vojáci i vojandy se zbraněmi (povinná vojenská služba je v Izraeli pro muže i ženy), pokřikující Arabové a turisté předčítající si nahlas Bibli za pochodu po hradbách. Podivných existencí typu pražský bezdomovec jsem zaznamenala jen málo. Toulavých koček hodně.

Letěli jsme s WizzAir z Prahy rovnou do Tel Avivu, pět dní tentokrát znamenalo pondělí až pátek, čímž jsme se vyhnuli šábesu a problémům s ním spojeným. Cesta byla zcela bezproblémová, pokud tedy nepočítáme odlet v šest ráno, vylitý džus za 85 Kč na palubě letadla a nesmyslné přesuny mezi dvěma terminály Ben Gurionova letiště při cestě zpět.
Tak, už se chcete také vydat na cestu? A nalákala vás duha nad Skalním dómem, hřbitov nebo kočička? Jestli nic z toho, máme tu další pozoruhodnosti - magický Chrám božího hrobu, zelené olivové háje, dlážděné uličky Starého města plné stánků trhovců, obrovské vlny Středozemního moře, designové telavivské kavárny a všudypřítomný falafel a hummus. Pokračování příště.