Už týden se těšíte na příspěvek o tom, jak nám chutnal irský guláš, a on se pořád neobjevuje? Má to bohužel své opodstatnění: irské kravičky a ovečky nás natolik fascinovaly, že jsme se rozhodly jejich jedlé podobě vyhýbat. Nebo spíš toto: irský guláš jsme prostě a jednoduše nestihly. Totiž, když každý den začnete poctivou irskou snídaní, dvě volská oka, dva plátky slaniny, nějaké to pečené rajče....chvíli to trvá, než vám zase vyhládne. A pak, když už jste pořád tak blízko u moře, vás odláká nějaká ta lákavě nezdravá smažená treska s hranolkami. Která vám strašně chutná, takže si ji o dva dny později dáte zas. Potom přijedete do Dublinu, kde musí být irský guláš na každém rohu, jenže tomu tak není. A tak ve chvíli, kdy máte hlad a procházíte kolem pochybně vypadající, ale levné mexické restaurace, není co řešit. To samé se opakuje o den později, jen se před vámi místo mexické restaurace zjeví ještě pochybnější thajsko-čínsko-japonsko-italský all you can eat bufet. Nakonec, před cestou na letiště, si dopřejete kulinářský vrchol výletu: luxusní donut s hromadou polevy a ještě náplní uvnitř. Naše verze seznámení s Molly Mallone (tak se ten donut jmenoval).
Bangers&mash neboli klobása s kaší. Kdybych tušila, že menší forma klobásek mě po ránu čeká skoro každý den, asi bych si vybrala něco jiného.
Seafood chodwder neboli krémová polévka z mořských potvor. Výborná. Kdyby nebyla právě z mořských potvor, určitě si ji zkusím uvařit doma. Takhle...asi jedině když mi někdo daruje ty mořské potvory.
Fish&chips s hráškovým pyré silně hráškové chuti v roztomilé kavárně v centru Clifdenu.
Fish&chips (jmenovala se haddock) podruhé. A k tomu rybí koláčky se salátem, trochu zdravější varianta...To vše ve skvělém rybím baru v Killarney.
Směs záhadných věcí v superlevném bufetu. Neotrávily jsme se.
Takhle to všechno začalo: má druhá a maminky první irská snídaně.
Žádné komentáře:
Okomentovat