Řepa s kečupem: U řeky v Dublinu

Dublin si schováváme na konec zájezdu. Těšíme se na živé, stylové velkoměsto. Netušíme, že pod vlivem únavy nám nakonec Dublin bude připadat snad až moc živý a pulsující.

Moje představa o Dublinu: poklidná, cihlová, mlhavá.

Zarostlá břečťanem. Slavnostní. Historická.

Dublinská realita: rušná. Dvoupatrová.

Ještě rušnější. Konzumní. Barevná.

Popořadě: do Dublinu přijíždíme ve čtvrtek večer. Jedno ze dvou hlavních nádraží, Heuston Station, není úplně v centru, ale do hostelu je to vlastně příjemná procházka. Sledujeme jednu ze dvou tras tramvaje Luas a říkáme si, jaký je v Dublinu večer klid. Až se začneme blížit hostelu, zvyšuje se počet rušných barů, veselých podnapilých existencí, neveselých existencí bez domova a podobně. Hostel hledám ve vedlejší uličce, kde jsou jen odpadky a bezdomovci. Aha, hostel je přímo na nábřeží, jen není tak viditelný, jak jsem čekala.

Ha´Penny bridge naproti hostelu.

Na to, že ubytování zde je jednoznačně nejdražší z celého Irska, si moc luxusu neužijeme. Pokojík lehce připomíná celu: šedé zdi, skříň bez dveří, jedno okno s výhledem na nedalekou zeď zdobenou trubkami. Zato hostel je veselý až až: tu je stěna pomalovaná barevnými rybkami, tu na nás kouká socha svobody...

Moře v Howth.

Fialový okruh v Howth.

Jelikož máme na poznávání Dublinu den a půl, říkám si, že si pro začátek můžu dovolit jeden malý výlet za dublinských pobřežím. (Zkoušela jsem maminku lákat i do Dublin Mountains, marně.) Na Connoly Station, druhém velkém dublinském nádraží, nasedáme do zeleného příměstského vláčku jménem DART a o půl hodiny později vystupujeme v Howth.

Irská barva.

Klášter v Howth.

To je okrajová část Dublinu ležící na kopcovitém poloostrově, který nabízí celkem čtyři okruhy pro pěší. Vybíráme ten nejdelší, fialový, a užíváme si až nečekanou divočinu. Kráčíme po okraji útesu, potkáváme opuštěné pláže, maják a spoustu značek varujících před nebezpečím pádu dolů. Před týdnem tady byl pořádný požár - docela velká plocha, na které předtím bujel hlodáš, je nyní černé spáleniště. Z ohořelé země je stále trochu cítit teplo.

Hranice požáru.

Poslední úsek cesty vede vnitrozemím. Překonáváme golfové hřiště a vynecháváme výstup na nejvyšší bod poloostrova. Kdybych tu byla první den zájezdu, určitě si počínám jinak.
V momentě, kdy jsem zpět na nádraží, se spouští liják. Krásně načasováno!

Bez popisu.

Odpoledne v Dublinu je mírně deštivé. Město poznáváme více náhodně než plánovaně: brzy narazíme na Temple Bar v Temple Bar čtvrti a posléze i na podivnou mexicko-italskou restauraci, která nám za 10E naservíruje předkrm, hlavní chod i nápoj. A navíc pohled na deset veselých chlapíků, z nichž jeden má na sobě zlatou třpytivou kombinézu a stříbrnou paruku.

Dublinský hrad.

Kdo si se mnou zatančí?

Dublinský hrad prohlížíme nejen zvenku, ale i zevnitř, State Apartments vypadají útulně i velkolepě zároveň. Katedrála Christ Church stojí na rušné křižovatce a zvenku je obložena hromadou nevkusných stánků s občerstvením.

Poblíž Christ Church katedrály na jednom z největších dublinských kopců.

Přesto druhý den zamíříme dovnitř, chci vidět kryptu. Konkurenční svatý Patrik stojí na trochu klidnějším místě, dovnitř nás ale nenalákal.

Trinity College.

Zběžně procházíme Trinity College (zaznamenáváme frontu na Book of Kells), prodíráme se nákupuchtivým davem na Grafton Street, chvíli rozjímáme v zeleni St. Stephens Green, prohlížíme barevné a zdobené vývěsní štíty obchodů, několikrát přecházíme řeku Liffey, jednou i po známém Ha´Penny Bridge (dokážu maminku zmást natolik, že ztrácí ponětí, na kterém břehu bydlíme) a obdivujeme Jehlu (Spire), 120m vysoký objekt na důležité třídě severního břehu O´Connel Street.

Jehla - Spire.

Také hledáme sochu Jamese Joyce (úspěšně), Molly Mallone (neúspěšně), zkoušíme se pochopit historii Dublinu a příběh velikonočního povstání 1916, o kterém jsou tu všude zmínky, odvažujeme se vstoupit do nějakého baru s živou hudbou, obchodu s whisky pro tatínka, obchodu s lákavě vypadajícími donuty. Ten byl hned vedle hostelu a donut byl vážně super, hned bych si dala ještě jeden. :)

Tváře irského povstání.

A až příště zavítám do Dublinu, chci zvládnout ještě minimálně prohlídku věznice Kilmanhaim Gaol, prohlídku knihovny/muzea Chester Beaty Library, prohlídku pivovaru Guiness a túru kolem Glendalough.