Řepa s kečupem: U hor v Killarney

Nasedáme do prvního vlaku - Galway

Z Galway do Killarney se normálně jezdí busem přes Limerick. My se místo toho rozhodujeme důkladně se seznámit s Iarnród Éireann, tedy irskou železnici. Jelikož její síť není příliš hustá, na této trase vás nejdřív dovezou skoro do Dublinu, abyste pak mohli zatočit na jih směrem k městu v parku - tak se Killarney, patnáctitisícovému městečku v těsné blízkosti NP Killarney, někdy přezdívá.

Jezerní pohoda.

Největší zajímavostí na trase se pro nás stala trojice podivných, lehce zapáchajících existencí, která přistoupila v Tullamore. Nejprve mluvili jakýmsi podivným jazykem, pak přešli do slovenštiny. Při bližším pohledu shledáváme, že nejde o Indy, ale o slovenské Romy...

Jedna z mnoha lékáren v Killarney.

Ubytovány jsme příhodně v zahradách, The Gardens. Majitel penzionu usoudil, že když bude hostit dvě ženy, musí jim vybrat příhodně roztomilý pokoj - sytě růžová tapeta navozuje lehké pochybnosti, jestli jsme si nespletly zařízení. Pohled do zahrady je naštěstí dostatečně uklidňující. Ráno mě čeká v pořadí čtvrtá irská snídaně, náležitý zdroj energie na pořádnou túru (další den pátou nezvládám, místo toho se spokojím s fazolemi na toastu).

Každý si tu najde ostrov dle svých preferencí.

Do Killarney se jezdí především kvůli stejnojmennému národnímu parku. To je zdánlivě poklidná krajina hor a jezer, asi taková, jakou by vám popsal nějaký romantický básník. K tomu zde naleznete v Irsku velmi vzácný lesní porost. Nedaleko na západ se tyčí pohoří Macgillycuddy's Reeks a v něm nejvyšší hora Irska, 1041 m vysoký Carrauntoohil. Samotný park je možné poznávat téměř bez námahy - kočár tažený koňmi vás krajinou typu zámecký park doveze k fotogenickému hradu Ross na břehu jezera Lough Leane, největšího ze tří jezer. Tam naskočíte do motorového člunu, který vás vysadí na ostrově Innisfallen uprostřed jezera. Zpátky musíte doplavat...tedy, kdybyste byli jelen, jinak vás i zpátky doveze loď a pak třeba zájezdový autobus.

Jelen na útěku.

Jeleni (jelen evropský) se v parku vyskytují v počtu asi 1000 kusů. Dále tu žije i menší, nepůvodní jelen sika. K tomu, abychom oba zmiňované druhy potkaly, stačí tříkilometrová procházka z města k hradu Ross. Na první početné stádo jelenů narážíme na paloučku poblíž Knockreer house, vzdáleném maximálně čtvrt hodiny chůze od vstupu do parku poblíž katedrály svaté Marie.

"Chtěla bych vidět jelena." "Psst, podívej se támhle."

Druhá varianta turistického výletu zahrnuje oblast těsně za hranicemi národního parku - busem k začátku nádherného údolí Gap of Dunloe, kočárem skrz údolí od Kate Kearneys Cottage až k Brandons Cottage, přesednout na loď a nechat se dovézt k hradu Ross, dál už to znáte...busem do Killarney. Já se touto trasou nechala inspirovat ke skvělému pěšímu výletu (o jakém se v průvodci nedočtete, jelikož asi přesahuje délku, kterou zvládá průměrný turista). Nejprve jsme prošly skrz Gap, poté využily části dálkové trasy Kerry Way a dubovými lesy kolem jezera, později planinou mezi horami, jsme doputovaly až k vodopádům Torc. Odtud vede příjemná procházka k panskému sídlu Muckross House. Pak už do Killarney zbývají jen čtyři kilometry, ale je to z části po ošklivé silnici, a tak jsme se nechaly popovézt červeným autobusem. Tyto užitečné autobusy kolem parku provozují dvě různé společnosti a na začátku května jezdí k mému zármutku téměř prázdné.

Převozník a jeho pes. Prý miniaturní rotvajler.

Další lehký zármutek pramení z toho, že se mi nepodařilo vystoupat na žádnou z okolních hor. Přitom na výběr jich je požehnaně. Nejpřístupnější bude Torc mountain (535 m) přímo nad vodopády, dále se nabízí výstup na o něco vyšší Mangerton (835 m) nebo vrcholy nad Gap of Dunloe, ve výšce již od 440m. Na druhou stranu, tak krásný pocit divoké krajiny, jaký jsem měla při pochodu po Kerry Way, jsem v tak nízké a snadno dostupné krajině ještě nezažila. Tady se mi v Irsku líbilo nejvíc.

Připojuji ještě chronologickou dokumentaci z procházky Gap of Dunloe a dál, nejlepšího výletu!