Kvetoucí, komplikovaný Taichung

Taichung byl oříškem od samého začátku. Představte si - druhé největší město Taiwanu, přes dva milióny obyvatel, velká rozloha a žádné metro. Turistů poskrovnu, převažují motorky. Chodníky tu vedou jen občas, a spíš než chodci jsou využívány řidiči motorek jako parkovací místa, případně pouličními stánky jako místo, kde můžete u malého stolečku rychle zkonzumovat jejich pokrm. Ve fázi seznamování se s Taiwanem trochu šok.

Svítící výzdoba hlavního nádraží

Taichung jsme navštívili zejména kvůli jeho strategické poloze, město funguje jako brána k některým zajímavým místům ve vnitrozemí. Když jsem doma studovala, jak se v něm zabavit, zalíbily se mi krátké, lehce adrenalinové turistické chodníčky zvané Dakeng. Toužila jsem po procházce pobřežní mělčinou Gamei wetlands, ideálně za soumraku. Lákalo mě pořídit pár pestrobarevných fotek ve skupině pomalovaných baráčků zvané Rainbow village. Na nic z toho nakonec nedošlo...

Flower expo 2018 - uvnitř pavilonu

První den v Taichungu jsme se přesto zabavili náramně. Navštívili jsme Květinové expo - velkou akci probíhající jednorázově od listopadu do dubna na třech lokacích na kraji města. Vše začalo tím, že jsme nasedli do vlaku ve špatném směru...ale naštěstí to tím neskončilo. :) První jsme prošli lokaci Fengyuan - jednalo se o příjemnou procházku podél říčky, během které jsme mohli obdivovat množství květin a květinových kreací, včetně řeckého zátiší.:) Tou dobou jsme ještě netušili, že mnohé z těch nádherně barevných rostlinek rostou na Taiwanu běžně a volně.

Tahle rostou na Taiwanu houbičky

Další dvě části Expa byly neméně zajímavé - v Houli stály dva velké pavilony plné rostlin a hub: pro každého něco - roztomilé fialky, oslnivé orchideje, nebezpečně vypadající masožravky a k tomu ukázka pěstování rýže a hub (ty jsou nedílnou součástí místní kuchyně). Také tam hráli divadlo, které jsme skoro byli přinuceni sledovat - procházeli jsme kolem amfiteátru, ani jsme se nenadáli, a už jsem v ruce držela podložku pod sezení a seděla v první řadě hlediště. Po chvíli váhání jsme usoudili, že a) z představení v čínštině bychom si asi mnoho neodnesli, b) bych do té doby umrzla - špatně jsem ráno odhadla, co v tropech znamená 20 stupňů, přeháňky, a tak mi celý den byla dost zima. Já v šatech, Taiwanci v zimních kabátech...

Stálekvetoucí dekorace

Do třetí a největší části Expa jsme dorazili až k večeru. Ještě za světla jsme stihli projít jen obří pavilon s orchidejemi, soumrak nás zastihl v části věnované koním a jezdectví. Poslední areál, lesní park, už jsme prozkoumávali za tmy. Zdaleka nejefektnějším bodem tak byla obří svítící koule, rozkvétající květina. Měnila barvy, květy se otvíraly a mizely, občas u toho hrála hudba - úchvatné.

Proměnlivá koule

Ze zbytku Taichungu jsme zaznamenali jen střípky. Bydleli jsme v centru kousek od hlavního nádraží - to samo o sobě bylo docela zajímavé, velká nová budova značně zastiňovala svou předchůdkyni opodál. O kus dál jsme navštívili prostorný Taichung park s pavilonkem v chrámovém stylu, jezírkem a několika mostíky, v noci vše krásně nasvíceno.

Noční pohled na Taichung park

 Odvážili jsme se vstoupit i do luxusního zmrzlinářství/lahůdek v budově bývalé oční kliniky. Tento obchod bývá často přirovnáván k prostorám z Harryho Pottera - je opravdu kouzelný, byť se v něm díky nádechu luxusu necítím moc dobře.

V téhle knihovně prodávají zmrzlinu

 Poslední věc, co jsme zde stihli, byla prohlídka muzea zemětřesení v areálu bývalé školy, která byla postižena silným zemětřesením z roku 1999. Ideální náplň deštivého dne pro ty, co se bojí otřesů a chtějí se bát ještě víc. :)

Dvacet let zřícená škola, stále v původním stavu