Dvě rozdílné, rozpálené metropole jihu - Tainan a Kaohsiung

Vláček z Fenchihu prudce klesá, divoké zeleně ubývá, a já cítím, že se zpět do chaosu velkoměst nijak zvlášť netěším. První dojmy z Tainanu to jen potrvrzují: hotel kilometr a půl od nádraží, kdyby to bylo v Praze, pohodová procházka. V Tainanu, který je označován jako taiwanský historický klenot, to znamená půl hodinový úmorný pochod krytými pasážemi, kdy je třeba neustále koukat pod nohy, jelikož se sem tam objevuje nečekaný schod. Když se pasáži projít nedá díky zábranám na cestě, je třeba vykročit do rušné silnice.

Anping Fort aneb zde byli Holaňdané.

Ve středu města nás vítá Famous Hotel Tainan. Starý dům s jedním starým výtahem. Chceme využít místní pračku: ta se nalézá ve střešních prostorách, které na mě působí jak ideální kulisa pro nějaký horor. Hlavní devízou našeho pokoje o pár pater níž je výhled přímo na chrám. Ač trochu unaveni, chceme si po pár dnech ve vnitrozemí zase užít pořádný noční život - vydáváme se tedy na night market. Ty se v Tainanu konají každý den jinde, dnešní lokace je vzdálená jen asi dva kilometry a jelikož se neorientujeme v systému místních autobusů, jdeme pěšky. V záplavě stánků s vonícími i nevonícími pochoutkami jsme opět ztraceni: největší hlad utišujeme malým, téměř normálním sendvičem, následují plněné knedlíčky, ústřicová omeleta a nepopsatelná smažená placka posypaná švestkovou esencí. Vše konzumováno v prachu na kraji parkoviště. Na cestu zpět k hotelu si kupujeme studený kiwi-citrón kelímek a pak je nám trochu veseleji. :) (Žádný alkohol, nebojte.)

Tree house. V tomhle bych asi bydlet nechtěla.

Historické krásy Tainanu se snažíme poznat v okrajové části zvané Anping. Její dominantou je holandská pevnost Fort Zeelandia, prostorný areál s hradbami z  červených cihel, s jednou malou bílou věží postavenou v dobách, kdy už pevnost neplnila svou původní funkci. Je tu velmi živo: školáci na výletě poznávají historii vlastní země a také vytváří povinné skupinové fotografie.
Jen o kus vedle se nalézá stromový dům, Anping treehouse: bizarní atrakce, kde vedle sebe stojí starý obchodní dům společnosti Tait&Co, fungující jako malé muzeum historie Tainanu, a zřícenina obyčejného domu porostlá obřím badyánem (fíkovník bengálský). Abychom si dům mohli důkladně prohlédnout, jsou zde vystavěny nadzemní chodníčky. V jedné místnosti se nalézá výstava maleb mladého taiwanského umělce. Obrázky jsou krásně barevné a úplně z nich čiší taiwanská atmosféra, kterou se už týden snažím vstřebat. Škoda, že žádné nejsou na prodej.

Kousek od hotelu pán maluje filmové plakáty.

Už týden na ostrově a zatím jsem neviděla moře - pohled na mapu mě dovedl k přesvědčení, že v Anpingu se to může změnit. Výsledkem byla strastiplná hodinová pouť k zcela opuštěné, špinavé pláži. Ještě že u ní staví turistický autobus, který nás zaveze zpět do centra.

Jeden z mnoha v centru Tainanu (chrám i banyán).

 Tam prohlížíme východní bránu, dva chrámy (jeden z nich celý pod lešením), a starý japonský obchodní dům Hayashi, kde se dá vystoupat až na střešní terassu. Pak se vydáváme po nezbytných nákupech v přípravě na nadcházející trek. Cesta domů vede přes další noční trh, který se sice nachází jinde než ten včerejší, ale jinak je mu velmi podobný. Nezapamatovala jsem si ani to, co jsme na něm vlastně svačili...označení večeře si to tentokrát snad ani nezasloužilo. Nicméně poprvé ochutnáváme bubble tea: zábavný, sladký čaj s mlékem a želé kuličkami, taiwanská specialita.
Ráno stíháme obejít ještě několik chrámů v bezprostřední blízkosti hotelu, abychom náš pobyt zde zakončili v dvojvěžaté, jedenácti želvami (plus mínus tři) střežené pevnosti Fort Provintia, také známé jako Chihkan Tower.

Úvod k lotosovému jezírku.

Vlakem přejíždíme do Kaohsiungu: do třetího největšího města Taiwanu je to zhruba hodinka cesty. Podél potůčku (příjemná změna) dojdeme do hotelu, kde odložíme zátěž a metrem (ještě příjemnější změna) dojedeme k Lotosovému jezírku. Ideální místo, kde strávit jedno nenáročné odpoledne, zvlášť pokud se nebojíte tygrů a draků.:) Okruh kolem (umělého) jezera měří na délku asi čtyři kilometry a pokud plánujete navštívit všechny pozoruhodnosti, které tu jsou nashromážděny, opravdu to za míň než půl dne nezvládnete. My začínáme poklidným, rozlehlým konfuciánským chrámem. Následují další chrámy, čím dál tím barevnější a kýčovitější, ne nadarmo často atrakcím u  tohoto jezera přisuzují pouťový charakter. Ale mě to vůbec nevadí, jsem příznivce barev a zvířátek.

Strážci lotosů: tygr a drak.

Mimo jiné tu stojí chrám ve tvaru boha Xuanwu. Bůh drží meč dlouhý 38.5 metrů, cestu k němu zdobí množství jezdeckých soch s opravdu bohatou paletou jezdeckých zvířat a pod ním skřehotá záplava chovného ptactva.

Na dračí pagodu jsme vystoupali, na tygří už nějak nezbyly síly.

O kus vedle se tyčí jarní a podzimní pavilón - dostanete se k nim po průchodu skrz chřtán draka až k jeho ocasu. To už jsme v oblasti leknínů - některé kvetou, jiné už jsou odkvetlé. Jejich zeleň pokrývá hladinu jezera až k památce nejznámější - pagodám tygra a draka, dvěma mohutným věžím hojně zdobeným draky a tygry. K jedné procházíte přes tygra, k druhé opět drakem. Z horních pater je skvělý výhled na celé jezero i houšť mrakodrapů za ním.

Tenhle chrám působí trochu zlověstně. K Buddhovi na střechu se asi nepoodíváme. (Teoreticky je to možná, výtahem.)

To už se pomalu smráká - zbytek jezera včetně chrámu s obrovským buddhou na střeše obcházíme značně zrychleně. Z metra vystupujeme na výstavní stanici Formosa Boulevard a večeře je neplánovaně opět na nočním trhu - polévka pálí víc, než by nám bylo milé, obsahuje velké kusy podezřelých tmavých bloků (domnívám se, že šlo o prasečí krev), a ještě k tomu se při našem odchodu strhne hádka, jelikož již zaplacené jídlo po nás chtějí platit ještě jednou. Našemu anglickému vysvětlení, jak to bylo, prodavač vůbec nerozumí...až se zapojením dalších zákazníků se situace nakonec vyřeší. I tak ale na romantickou večerní procházku kolem blízké Love river už vůbec nemáme náladu. Ráno řeka tak romantická není...ale i tak je tu docela příjemně. Těsně před odchodem na nádraží zkoušíme i velký bonus našeho hotelu: zmrzlina zdarma. Bohužel jsem si opět omylem dala fazolovou...

Nejkrásnější stanice metra na Taiwanu aneb místní ztvárnění čtyřech ročních období.