Řepa s kečupem: Dva dny v Athénách

Láska na první pohled? Akropole z Monastiraki.

Letadlo společnosti Ryanair přistává v Aténách pár minut před jedenáctou hodinou noční. Čeká mě ještě třičtvrtě hodiny busem do centra města a nakonec kilometr pěšky do hostelu. Jelikož jsem si doma přečetla, že toulání se nočními Aténami je bezpečné, odhodlávám se to zvládnout sama. Stejně se mi značně uleví, když v půl jedné konečně nacházím své lůžko (ve zcela zatemněné šestilůžkové místnosti...).

Antické památky už mě moc neberou...

Prvního půl dne si Atény užívám sama. Kupuji hromadnou vstupenku na hlavní starobylé atrakce a začínám je postupně obcházet. Nejblíž centrálnímu náměstí v historické části Atén, Monastiraki, se nachází Hadriánova knihovna. Snad mě moc neodsoudíte, když přiznám, že v jejím areálu mě nejvíc zaujal velký hlídací pes pokojně spící na schodech (a poté ještě velké suchozemské želvy a kočky). O kus dál k nebi ční pár zbývajících sloupů v areálu římské agory, bývalého obchodního centra z období přelomu letopočtu.

Hefaistos.

Opět jen o pár ulic vedle leží starší a rozlehlejší antická agora, pyšnící se dlouhatánskou dvoupatrovou stavbou / muzeem a dobře zachovalým Hefaistovým chrámem shlížícím na celý areál z malého kopce. Odpočati z pobytu ve stinné oblasti agory se můžete vydat k rozpálenému areálu vykopávek Kerameikos. Zde je zajímavý malý hřbitov. Teď už zbývá jen přesunout se na druhou stranu centra Atén k Olympieonu s monumentálním chrámem boha Dia. Cestou mě posilnil malý gyros - tedy vlastně souvlaki (kousky grilovaného masa) v pitě. Olympieon se mi z dosavadních navštívených míst líbil nejvíce - rozlehlé volné prostranství, uprostřed majestátní chrám a, když se správně postavíte, hory v pozadí.

Zeus.

Poslední archeologické naleziště zahrnuté v ceně vstupenky se rozhoduji vynechat a na zítra tak zbývá pouze Akropole - symbol Atén, který vynechat nesmíte.

Akropolis.

Skála uprostřed města, na jejímž vršku stojí slavný Parthenon a další památky patřící k Akropoli, působí, jako by do tohohle města moc nepatřila. Zároveň přitahuje téměř všechny návštěvníky Atén, kteří neváhají v třicetistupňovém vedru šplhat do kopce, aby zde mohli stanout. Musím říct, že rozdíl v zalidněnosti Akropole a dalších aténských památek je propastný a kouzlo Akropole se pro mě díky tomu trochu vytrácí. Hlavní chrám zčásti halí lešení, zčásti zdobí velký jeřáb, fotím spíše davy než památky. Zážitky jsou zčásti jiného rázu - tlačenice před východem z areálu, zvuky píšťalek a neustálé nabádání turistů k udržování pořádku...I přesto vás nebudu od návštěvy odrazovat - zeshora jsou luxusní výhledy na šedivé a rozpálené Atény a jejich velkoměstský ruch. Také mě potěšilo, že svahy pod Akropolí jsou průchozí, tedy celou skálu můžete v její těsné blízkosti obejít kolem dokola a přitom ještě spatříte další antické divy, třeba velké divadlo.

Těsně pod Akropolí. No nebáli byste se tu?

Akropoli obklopuje čtvrt úzkých uliček se strmými schody a grafitti, čtvť lákavých hospůdek a mnoha turistických obchodů, Plaka. V ní se ukrývá architektonicky odlišná Anafiotika, maličký shluk bělostných domků, který prý připomíná některé řecké ostrovy. Tu se mi líbilo dost.
Co v Aténách určitě doporučuji, je počkat si na výměnu stráží před prezidentským palácem na Syntagmě. Ceremoniál by měl probíhat každou celou hodinu, trvá asi deset minut a já si připadala skoro jako na nějakém tanečním vystoupení. Mohutní strážci hbitě švihají nožičkama v zajímavém úboru. Musí to být náročné, vůbec jim nezávidím.

Řecké národní divadlo.

Kousek vedle se nalézá národní zahrada, oáza vyschlé zeleně obsahující pár palem a malou zoo. Bavilo mě pozorovat holuby, kterak přistávají na relaxujících želvách a shazují je tím do vody.
Ještě o kousek vedle najdete velký olympijský stadion - Panathenaic stadium. Zvenku uvidíte jen to, jak je obrovský - vevnitř jsem nebyla, ale za 5E je to možné.

Poseidon.

Z mého seznamu možných aténských cílů jsem nestihla jen výstup na pahorky skýtající výhledy na Akropoli. Čas nebyl ani na muzea, která mnozí doporučují. Místo toho jsem absolvovala výlet na mys Sounion - výlet za západem slunce. Bohužel, tento typ výletů je silně závislý na počasí, a my tak byli nakonec mírně zklamaní. Dvě hodiny busem z Atén, další antický chrám podobný těm, co už jsme viděli, a pak se slunce příliš rychle schová za mraky...dvě hodiny busem do Atén. A k tomu ještě osamělá noc v hostelu, jelikož vědci mají stále ještě zajištěné ubytování. Jak já se těšila na odjezd na venkov. :)