Pěšky vnitrozemím

Tam, kde Laugavegur končí...nebo začíná.

Nejznámější islandský vícedenní trek se jmenuje Laugavegur, vede vnitrozemím v jižní části ostrova z Landmanalaugaru do Thorsmorku, měří 55 kilometrů a když si odmyslíte záludnosti islandského počasí, je to vlastně docela pohodová procházka dechberoucí islandskou krajinou.
V Thorsmorku na něj navazuje kratší, 25 km dlouhý Fimmvorduhals, který vás provede sedlem mezi ledovci až do Skógaru, k okružní silnici a vodopádu.
Oba tyto treky jsme zvládli za pět dní, přičemž den z toho byla pauza. Pro mě to bylo to nejhezčí, co jsem na Islandu viděla a zažila. Trek nebyl nijak přehnaně dlouhý ani kopcovitý, dalších turistů bylo dost, ale nijak jsme si vzájemně nepřekáželi, a krajina se nám krásně proměňovala před očima.

Není tohle tábořiště útulné? (Landmanalaugar)

A jak to tedy probíhalo? Do Landmanalaugaru jsme přijeli jako většina dalších turistů terénním autobusem. Poslední dvě hodiny se jede po prašné cestě, sem tam je třeba překonat nějaký brod, normální Karosa (ani Mercedes) by to nezvládly... V Landmanalaugaru je chata, kemp a termální koupání, které jsme vesele ignorovali. Bylo jedenáct hodin dopoledne a my zatím netušili, jak rychle půjdeme, a tak jsem se raději nechtěla nijak zdržovat.

Stoupáme do Duhových hor.

Šli jsme nakonec docela rychle. Do cíle první etapy jsme dorazili už asi o půl čtvrté. Jenže - cíl první etapy se nachází ve výšce cca tisíc metrů nad mořem a koncem června bylo všude kolem dokola bílo. Zcela nepřipraveni na zimní táboření, bylo jasné, že si k již zvládnutým 12 km musíme přidat dalších dvanáct, abychom našli příhodnější podmínky na stanování.

Konec první etapy - najdete místo na stan?

Většinu stoupání jsme naštěstí již měli za sebou, další etapa byla nepříjemná spíš díky našim promočeným botám a posléze strmému klesání s výhledem na jezero Alfavatn, poblíž kterého se nachází další tábořiště. Již z dálky jsme mohli obdivovat pestrobarevné stany rozestavené na jezerním břehu. Kolem půl osmé večer jsme se k nim připojili i my.

Tři muži s batohy.

Další den jsme se střetli s prvkem, na který jsem byla dlouho zvědavá - brody. Avizované byly dva - jeden s vodou po kolena, druhý do půli stehen. Reálně jsme brodili třikrát, první byla taková rozcvička hned za tábořištěm - zkouším brodit bez bot, po kamenech se pohybuji jen zoufale pomalu a připadám si, že mi nohy umrznou.

Kam schovali most?

Na druhé brodění už nasazuji tenisky a je to mnohem lepší. Třetí brod je nejhlubší a tudíž nejméně příjemný, v docela silném proudu mám už trochu obavy, nakonec vše dopadá dobře. Tipy a rady - otužujte se doma.:) Určitě se hodí hůlky a nějaké boty jiné než pohorky, stačí pevné sandály. Ale JJ to navzdory všem doporučením zvládl bos. Mimo vodního zpestření byla trasa délky 15 km rovinatá, krajina kolem nás pustá a černá. Když dorazíte do kempu dřív, doporučuji krátkou procházku k blízkému barevnému a hlubokému kaňonu.

Hluboký islandský kaňon.

Posledních 15 km zbývalo na třetí den. Trasa má podobný charakter jako den předtím - převážně rovina. Před koncem etapy vás vyzve jediný brod, po jehož překonání vás uvítají svěže zelené mladé břízky. To už jste skoro v Thórsmorku. Zde máte na výběr z několika kempů a spousty krátkých výletů po okolí. My volíme luxusní tábořiště Volcano Huts(teplá sprcha zdarma, hurá + malá sauna v sudu a před ní horký, tedy spíše vlažný, bazének) a ještě týž den zvládáme výšlap na vyhlídkovou horu Valahnúkur, nabízející excelentní poměr výška hory / výhledy kolem dokola.

Měsíční krajina.

Kvůli nepříznivé předpovědi počasí plánujeme další den strávit odpočinkovými výlety po okolí a na poslední kus treku se vydat až po pauze. V realitě odpočinkové výlety moc odpočinkové nejsou: pokus dostat se do kaňonu na druhé straně řeky se mění v náročnou procházku po říčním dně, kde chybí most. Nakonec to vzdáváme a míříme na druhou stranu, na další vyhlídkový okruh doporučovaný červeným průvodcem. V příliš dlouhé pláštěnce je strmé stoupání mezi skalami značně adrenalinovým počinem, i přesto můžu tenhle okruh vřele doporučit. Aspoň mám poté pocit, že jsem si zasloužila oběd: náš kemp nabízí bufet (2700 ISK). Ochutnávám jehněčí polévku, salát s červenou řepou a citrusy a výtečný domácí chleba se sýrovou krustou. A ty sladké zákusky taky nebyly špatné - po týdnu skromných porcí toastového chleba a těstovin se jedná o bohatou hostinu.

Vše zezelenalo.

K večeru se přesouváme do 4 km vzdáleného kempu Básar, kde začíná poslední část treku. Začíná pršet. Prší celou noc, ráno taky, turisté se hromadí v jídelně a čekají. V 11 hodin jede první bus do civilizace. Zároveň se déšť zmírňuje a tak přichází odvážné rozhodnutí: půjdem pěšky.

Thorsmork z hory Valahnúkur.

Cesta přes průsmyk Fimmvorduháls pro mě byla nejintenzivnějším islandským zážitkem. Oproti tomu JJ by vám řekl, jaká byla škoda, že bylo tak hnusně a nebylo nic vidět. Má pravdu, počasí se po vystoupání prvních pár set výškových metrů začalo zhoršovat: cestu nám znepříjemňuje déšť, vítr a sníh. Obědová pauza nemožná. Takže se prodíráme sněhem, výhledy do krajiny nulové, ještě že je cesta důkladně značená vysokými dřevěnými tyčemi. Ani to vrcholové foto tentokrát neděláme. Když dorazíme k chatě Baldvinsskáli, prvnímu útočišti přímo na trase, uvítají nás dvě slečny, které se hlásí o poplatek za ohřátí - 100 korun za jednoho. Ale za ten oběd v teple a suchu to stojí. Pozoruji jinou turistku, zabalenou v termofolii a třesoucí se zimou, a říkám si, že jsme na tom mohli být o mnoho hůře.

Už jsem skoro dole (=v kempu ve Skógaru).

Před opuštěním chaty nahradím jedny promočené ponožky dvěma suchými, které vydrží suché tak pět minut. To nejhorší máme za sebou: cesta od chaty dolů má většinou mírně klesající charakter, sněhu ubývá a když překročíme most, přichází nejkrásnější část cesty: sestup podél řeky s množstvím vodopádů, částečně zahalenými tajemnou mlhou.

Poslední z řady je známý Skogafoss. To už jsme obklopeni spoustou turistů v polobotkách, s malými batůžky a velkými fotoaparáty. Holá louka obklopená auty představující místní tábořiště mi oproti horským kempům přijde značně odpudivá. Návrat do civilizace.