Jak zažít v lednu jarní lyžování...fotoreportáž z Folgarie

Na hory letos necestoval jen banánový chlebíček, ale i já a Lukáš. A to konkrétně do italské Folgarie, nepříliš známého střediska rozkládajícího se v Trentských vrších...tedy já vlastně nevím, jak se ty pahorky jmenují, ale jsou blízko Trenta a Alpy to nejsou (ok, možná to přece jenom jsou Dolomity, ale já si je představuji trochu jinak). Narozdíl od nich působí tyhle kopce zblízka i zdálky mimořádně přívětivě, nejvyšší bod leží v necelých 1800 metrech nad mořem a jelikož krajina kromě sjezdovek nebyla pod sněhem, probouzely ve mě ty kopečky silnou touhu po pořádné pěší tůře. Ale to až někdy příště...

Teplé počasí nebylo lyžování moc příznivé, ale zato mi při četných fotopauzách nehrozily omrzliny, a tak jsem se domů vrátila s hromadou fotodokumentace. Část z ní jsem se rozhodla tu odhalit, ať vidíte, že se umím bavit i jinak než vařením. Až po návratu domů jsem si uvědomila, že mezi fotkami není ani jediný obrázek jídla - asi mě dočasně více fascinovaly hory než pizza a pasta. I přesto vám vřele doporučuji si stravování v italském hotelu někdy vyzkoušet, pro ty, kteří lyžování zas až tolik neholdují, to může být zážitek výletu.:)

Pohled z balkónu našeho pokoje, bez příplatku za výhled na sjezdovku. Vidíte dojezd v části areálu zvané Costa. Pokud nebydlíte přímo pod sjezdovkou, zaveze vás tam skivláček - podobná vozítka nejspíš znáte např. ze zoo. Pro lyžaře docela pohodlný způsob transportu.

Jízda lanovkou z dolní stanice. Uzpůsobeno pro děti - bezpečnostní zábrana se odklápí sama v pravý čas. Tady se nebojím jet lanovkou sama. :)

A už jsme nahoře. A ještě o notný kus dále. Vzhledem ke svému počtu asi 70 km sjezdovek je areál opravdu rozlehlý. Pokud se rádi ztrácíte, určitě se vám to první den povede. Pokud chcete vědět, kde přesně byla fotka pořízena - domnívám se, že nad velmi pěknou červenou sjezdovkou vedoucí do Serrady.

T40, M18 a podobné vynálezy zachraňují letos situaci. A člověka napadá, že lyžování je ještě praštěnější sport než dříve.

Z pěší procházky do centra Folgarie: Italové mají asi hodně rádi Vánoce. Vánoční výzdoba je všudypřítomná i na přelomu ledna a února. Ale tenhle svítící strom se jim povedl, nemyslíte?

Italská horská sídla mají své kouzlo. Pro mě ho utváří třeba barevné okenice. V takovém baráčku bych se klidně usadila...

Prosluněné folgarijské pláně. Také vás to láká k dlouhým pěším procházkám, opalování a piknikům? A nechcete počkat do dubna?

Ukázka z folgarijského vozového parku, pěkně oranžová dvojsedačka z Francolina nahoru. Rychlost nijak závratná, ale často se pohybujete asi tak dva metry nad zemí, a tak se nemusíte ničeho bát.

Kousek pod nejvyšším vrcholem. Z něj se naskýtá úžasný výhled na zasněžené vrcholky. Ani se nechce věřit, že dosahují až 4 kilometrů, nevypadají o tolik vyšší...Lanovka na vrchol byla jediná, na které nám první den byla trochu zima. A to jsme nejdříve ani nevěděli, že míříme na nejvyšší dosažitelný bod tohoto skiareálu.

Ne vždy jsem litovala, že není sníh. Ona ta tráva v kombinaci s mlhou byla docela fotogenická.

Pauza. Tento borec je docela zahalený, někteří vlekaři se slunili jen v tričku.

Skalky a zasněžený přejezd mezi sjezdovkami nebo, chcete-li se držet mapy, jedna z mnoha modrých sjezdovek.

Pevnost Sommo Alto, asi tak pět metrů nad sjezdovkou, dostupná v přezkáčích. Vybudovaná během první světové války. Průvodkyně nám doporučila, ať dovnitř raději jdeme s helmou.

Odvážili jsme se do pevnosti (v helmě, bez lyží).

Paganella. Najdi pět rozdílů: vyšší, v horních partiích zasněženější, sjezdovky delší a občas prudší, zaplněnější (ale Italové za to nemohou, středisko je plné Čechů a Poláků).

Pohled z nejvyššího bodu střediska Paganella. Někde dole pod námi je Trento...ale zahlídnout se ho nepokoušejte.

Kostel v Paganelle je lepší fotit z větší dálky...poslední hodina před cestou domů.

Účastníci zájezdu se fotí za jízdy lanovkou (a zjišťují, že je třeba jistý um).

Líbí? Já bych si dala ještě pár dnů regeneraci a hned bych se tam vrátila...CK Víkend mohu jen doporučit. Pokud vás neodrazuje představa rodinného střediska s jedinou černou sjezdovkou (kterou jsem se odvážila sjet i já), tak Folgarii také. Ale raději počkejte, jestli napadne nějaký sníh.