Přitom na destinaci samotné nic zvláštního nebylo. Londýn, tak, jak ho spousta z vás zná (možná o trochu slunečnější) a Canterbury, docela malé město v Kentu, které si jistě mnozí z vás dovedou představit, i když tam nebyli. Ohromná katedrála, dvě univerzity, zelený parčík u vody, umělý kopec s výhledem na město a anglicky elegantní domečky či obchůdky.
Hledat v Anglii něco opravdu překvapivého je z mého pohledu úkol značně náročný. I při mé historicky první návštěvě Londýna mi mnohá jména ulic a míst byla značně povědomá. Nepřekvapily mě červené dvoupatrové autobusy ani všudypřítomné telefonní budky.
Když uvažujeme jen o červených věcech, jedna z mála, co mě překvapila, byla královská stráž procházející kousek ode mě hodinu před plánovaným vystoupením. Na to, aby mi umožnili udělat slušné foto, šli pořád moc rychle.
Dvoupatrové autobusy jsou navzdory všem obavám z jejich nepraktičnosti strašně pěkné. Výhled z přední řady horního patra jsem tentokrát zažila dvakrát (mimo Londýn) a bylo to něco úžasného. Řídit bych ho ale rozhodně nechtěla...(A pokud se vám kvůli vyzkoušení jízdy v podobném vozidle nechce do Anglie, doporučuji PolskiBus).
A kdyby vás zajímalo, co ještě bylo červené...tak například můj obličej ošlehaný doverským větrem. Až se vydáte v mých stopách, doporučuji přibalit čepici a nepodléhat iluzi, že je skoro léto. A pusťte si předtím The White Cliffs of Dover, zaposlouchejte se do zvuků deště a užívejte si tu správnou pochmurně-radostnou náladu.
Anglie ovšem není jen červená. Její zelenou, modrou a pestrobarevnou stránku vám představím vzápětí.
Žádné komentáře:
Okomentovat