 |
Dítě a moře. |
Ne ten v Nigérii... jen aby bylo jasno. Lagos je jedním z nejznámějších pobřežních letovisek v Algarve, často bývá doporučován jako to jedno město, které zde máte navštívit. Pokud vás tedy nezajímá převážně noční život - pak jeďte do Albufeiry. Jelikož můj noční život je dlouhodobě redukován na běhání ze schodů a ohřívání mléka, volba byla jasná.
Z hor míříme nejdřív opět do Portimaa, jinam to moc nejde. Oběd musí být rychlý, abychom stihli vlak, volíme tedy kebab a smažené kuře v indické restauraci. Indickou kuchyni zde zastupuje snad jen ostrá zelená omáčka - ale kuře bylo vážně dobré, jako z KFC, a vlak stíháme s rezervou 15 minut. S blížícím se koncem trasy se vlak postupně zaplňuje - popularita Lagosu je znát. Britští turisté si tu musí připadat jako doma.
 |
Portimao centrum. Barevné tu jsou nejen domy. |
Z vlaku vystupujeme v čase, kdy dětičky normálně doma po obědě spí - nákup v supermarketu je doprovázen křikem. Joník naštěstí usíná a spí ještě dlouho po příjezdu do apartmánu. Máme tudíž čas na prohlídku dvou balkónů, odstranění nebezpečných dekorací a vytvoření lůžka ve skříni (nebojte, jen pro plyšová prasátka, Joník má místo vedle na posteli). Z minulého apartmánu už naštěstí víme, jak se zapíná topení. Venku teplo, doma zima.
 |
Jediná místní vlaková linka - pobřežní lokálka. |
Kolem páté konečně vyrážíme k moři - dlouhá pláž je skoro na dohled, bohužel nás od ní dělí bažina a vlakové koleje, tak se trochu projdem. Dřevěný chodníček nad pláží ke dobrý pro kočárek, který souboj s pláží drtivě prohrává. Po písku tedy může jen část výpravy.
 |
Není ta pláž nějaká prázdná? Nám to nevadí. |
V Lagosu se chodí do města, na pláž a na útesy. První den volíme útesy, přejíždíme do vedlejšího města Luz, konečně kupujeme žlutou (bagrovou) lopatičku, obdivujeme barevnou skálu skoro jak na Islandu a pak už šplháme nahoru na útes. Juli se nese, Joník trvá na "ťap, ťap", takže nahoře máme s Juli půl hodinky na svačinu.
 |
Barevná skála nad městem Luz. |
Dál už se jde víceméně po plošině, cesta je široká a když nechcete, blízko ke srázu nad mořem vůbec nemusíte. K moři sestupujeme asi po 3 km v Porto de Mos. Je zrovna čas oběda, vybíráme ze dvou restaurací nad pláží tu bližší a užíváme si jídlo s výhledem na vlny (a za rozumnou cenu). Následně si jdeme užít i vlny samotné, dětičky končí poněkud zmáčené a my jsme neprozřetelně nevzali náhradní oblečení... Juli má mokré dokonce i boty, dobrý způsob, jak si zajistit pokračování cesty u maminky v nosítku.
 |
Svěží jarní zeleň. |
Dále míříme až na slavné Ponta da Piedade - je zde maják a krásné vyhlídky na členité skalní útvary vystupující z moře všude kolem nás. Dolů k moři tu vede spousta cestiček, takže krásu přírody můžete obdivovat ze všech úhlů. Samozřejmě i z lodi, vyhlídkovými plavidly plnými turistů se to tu jen hemží - některé loďky jsou i růžové! Nějak se připozdívá, oblečení zmáčené v moři neschne, takže my další vyhlídková místa vynecháváme a spěcháme přes celý Lagos zpět do ubytování. Tam můžu konečně odložit nosítko, dnes bylo nějaké těžké...na večerní procházku podél moře není síla a na koupání ani teplota.
 |
Jak to asi vypadá zezdola? |
Další den mě snad poprvé za naší dovolenou přepadá pocit, že potřebuji hlídání dětí. Chci se toulat centrem města, nakupovat suvenýry a procházet po pláži. Dlouho sedět u oběda, pojídat mořské potvory a popíjet vinho verde (vždyť vůbec netuším, jak chutná). Možná bych se mohla i vykoupat...Děti chtějí do zoo.
 |
Plameňáky tu chci vidět v přírodě...ale zoo musí stačit. |
Jede se do zoo... ráno tedy vyrážíme dost brzy na to, abychom stihli krátkou procházku probouzejícím se městem (spí snad ještě déle než můj muž o víkendu) a poté půl hodiny busem na venkov do Zoo Lagos. Zoo je to poměrně malá, ale opravdu hezká - díky bujné vegetaci si připadám trochu jako v džungli. Plameňáci v pražské zoo nepatří mezi mé oblíbené druhy, ale tady jsou vážně nádherní. Skoro všechna zvířata vidíme zblízka, přitom výběhy mají docela prostorné. K dobrému zážitku přispívá také nízká zalidněnost - my, pár portugalských rodin a spousta školních skupinek. Těm se raději vyhýbáme, jsou dost hluční... Jen škoda, že jsme nezvládli návštěvu místní, prý výborné, restaurace - děti řekly "jíst, teď" a my se museli podřídit. Nejbližší bistro nás zrovna neoslnilo a navíc mi Joník skoro všechno snědl.
 |
Fotky zeleného domu mě nalákaly do Lagosu. |
Zpět v Lagosu konečně nalézám náměstí se zeleným domem, který mě okouzlil na fotkách. Vzpomínám na hezkou pláž, kterou jsme míjeli včera cestou domů, a trochu bláznivý nápad mi říká, že dnes ji stihnem. Zezdola je snad ještě hezčí než svrchu, a ty mušle! Jsou zde k vidění takové zvláštní ploché, které už nikde jinde nepotkáme. Juli je po včerejší překvapivé koupeli dost opatrná, Joník procitá ze sna až na pláži, ale brzy se osmělí a jde se koupat v plavkách. Odcházíme až v době, kdy už je pláž celá ve stínu, z plavek rovnou do svetru.
 |
Pravá rodinná dovolená. |
Další pláž (Meia Praia, ta nejbližší) stíháme ještě ráno v rámci loučení s Lagosem, skoro kvůli tomu nemáme čas koupit lístky na vlak. Čeká nás dlouhý přejezd pobřežní linkou do Taviry, naší poslední destinace. Po Lagosu se mi bude stýskat.
 |
Příští rok už to zvládneme bez kočáru, viď, Joníku? |
Žádné komentáře:
Okomentovat