pondělí 26. května 2025

Lagos

Dítě a moře.

Ne ten v Nigérii... jen aby bylo jasno. Lagos je jedním z nejznámějších pobřežních letovisek v Algarve, často bývá doporučován jako to jedno město, které zde máte navštívit. Pokud vás tedy nezajímá převážně noční život - pak jeďte do Albufeiry. Jelikož můj noční život je dlouhodobě redukován na běhání ze schodů a ohřívání mléka, volba byla jasná.

Z hor míříme nejdřív opět do Portimaa, jinam to moc nejde. Oběd musí být rychlý, abychom stihli vlak, volíme tedy kebab a smažené kuře v indické restauraci. Indickou kuchyni zde zastupuje snad jen ostrá zelená omáčka - ale kuře bylo vážně dobré, jako z KFC, a vlak stíháme s rezervou 15 minut. S blížícím se koncem trasy se vlak postupně zaplňuje - popularita Lagosu je znát. Britští turisté si tu musí připadat jako doma.

Portimao centrum. Barevné tu jsou nejen domy.

Z vlaku vystupujeme v čase, kdy dětičky normálně doma po obědě spí - nákup v supermarketu je doprovázen křikem. Joník naštěstí usíná a spí ještě dlouho po příjezdu do apartmánu. Máme tudíž čas na prohlídku dvou balkónů, odstranění nebezpečných dekorací a vytvoření lůžka ve skříni (nebojte, jen pro plyšová prasátka, Joník má místo vedle na posteli). Z minulého apartmánu už naštěstí víme, jak se zapíná topení. Venku teplo, doma zima.

Jediná místní vlaková linka - pobřežní lokálka.

Kolem páté konečně vyrážíme k moři - dlouhá pláž je skoro na dohled, bohužel nás od ní dělí bažina a vlakové koleje, tak se trochu projdem. Dřevěný chodníček nad pláží ke dobrý pro kočárek, který souboj s pláží drtivě prohrává. Po písku tedy může jen část výpravy.

Není ta pláž nějaká prázdná? Nám to nevadí.

V Lagosu se chodí do města, na pláž a na útesy. První den volíme útesy, přejíždíme do vedlejšího města Luz, konečně kupujeme žlutou (bagrovou) lopatičku, obdivujeme barevnou skálu skoro jak na Islandu a pak už šplháme nahoru na útes. Juli se nese, Joník trvá na "ťap, ťap", takže nahoře máme s Juli půl hodinky na svačinu.

Barevná skála nad městem Luz.

Dál už se jde víceméně po plošině, cesta je široká a když nechcete, blízko ke srázu nad mořem vůbec nemusíte. K moři sestupujeme asi po 3 km v Porto de Mos. Je zrovna čas oběda, vybíráme ze dvou restaurací nad pláží tu bližší a užíváme si jídlo s výhledem na vlny (a za rozumnou cenu). Následně si jdeme užít i vlny samotné, dětičky končí poněkud zmáčené a my jsme neprozřetelně nevzali náhradní oblečení... Juli má mokré dokonce i boty, dobrý způsob, jak si zajistit pokračování cesty u maminky v nosítku.

Svěží jarní zeleň.

Dále míříme až na slavné Ponta da Piedade - je zde maják a krásné vyhlídky na členité skalní útvary vystupující z moře všude kolem nás. Dolů k moři tu vede spousta cestiček, takže krásu přírody můžete obdivovat ze všech úhlů. Samozřejmě i z lodi, vyhlídkovými plavidly plnými turistů se to tu jen hemží - některé loďky jsou i růžové! Nějak se připozdívá, oblečení zmáčené v moři neschne, takže my další vyhlídková místa vynecháváme a spěcháme přes celý Lagos zpět do ubytování. Tam můžu konečně odložit nosítko, dnes bylo nějaké těžké...na večerní procházku podél moře není síla a na koupání ani teplota.

Jak to asi vypadá zezdola?

Další den mě snad poprvé za naší dovolenou přepadá pocit, že potřebuji hlídání dětí. Chci se toulat centrem města, nakupovat suvenýry a procházet po pláži. Dlouho sedět u oběda, pojídat mořské potvory a popíjet vinho verde (vždyť vůbec netuším, jak chutná). Možná bych se mohla i vykoupat...Děti chtějí do zoo.

Plameňáky tu chci vidět v přírodě...ale zoo musí stačit.

Jede se do zoo... ráno tedy vyrážíme dost brzy na to, abychom stihli krátkou procházku probouzejícím se městem (spí snad ještě déle než můj muž o víkendu) a poté půl hodiny busem na venkov do Zoo Lagos. Zoo je to poměrně malá, ale opravdu hezká - díky bujné vegetaci si připadám trochu jako v džungli. Plameňáci v pražské zoo nepatří mezi mé oblíbené druhy, ale tady jsou vážně nádherní. Skoro všechna zvířata vidíme zblízka, přitom výběhy mají docela prostorné. K dobrému zážitku přispívá také nízká zalidněnost - my, pár portugalských rodin a spousta školních skupinek. Těm se raději vyhýbáme, jsou dost hluční... Jen škoda, že jsme nezvládli návštěvu místní, prý výborné, restaurace - děti řekly "jíst, teď" a my se museli podřídit. Nejbližší bistro nás zrovna neoslnilo a navíc mi Joník skoro všechno snědl.

Fotky zeleného domu mě nalákaly do Lagosu.

Zpět v Lagosu konečně nalézám náměstí se zeleným domem, který mě okouzlil na fotkách. Vzpomínám na hezkou pláž, kterou jsme míjeli včera cestou domů, a trochu bláznivý nápad mi říká, že dnes ji stihnem. Zezdola je snad ještě hezčí než svrchu, a ty mušle! Jsou zde k vidění takové zvláštní ploché, které už nikde jinde nepotkáme. Juli je po včerejší překvapivé koupeli dost opatrná, Joník procitá ze sna až na pláži, ale brzy se osmělí a jde se koupat v plavkách. Odcházíme až v době, kdy už je pláž celá ve stínu, z plavek rovnou do svetru.

Pravá rodinná dovolená.

Další pláž (Meia Praia, ta nejbližší) stíháme ještě ráno v rámci loučení s Lagosem, skoro kvůli tomu nemáme čas koupit lístky na vlak. Čeká nás dlouhý přejezd pobřežní linkou do Taviry, naší poslední destinace. Po Lagosu se mi bude stýskat.

Příští rok už to zvládneme bez kočáru, viď, Joníku?

Žádné komentáře:

Okomentovat