Puding z lesního ovoce

Už delší dobu nemám moc chuť na sladké - v ledničce mi stále zbývá vánoční cukroví - a přesto jsem si jako první příspěvek letošního roku vybrala sladký pohár. V Apetitu byl zveřejněn v článku o severských pokrmech, obejdete se ale bez švédských borůvek, bez kanadských taky - vlastně stačí trocha mraženého ovoce. Vznikne nezvyklý a osvěžující dezert, navíc maximálně snadný na přípravu. Už se těším, až ho vyzkouším na nějaké návštěvě. :)

Na 4 dostatečně velké porce:
400 g mraženého lesního ovoce, 75 g cukru, 60g kukuřičného škrobu
Na dokončení: šlehačka a něco zeleného na ozdobu (zde vidíte mátu a nesolené pistácie)

Ovoce dejte do rendlíku spolu s vodou (250 ml) a cukrem (já zkusmo přidala i pár hřebíčků) a vařte, až je ovoce zcela měkké. Poté si vezměte na pomoc cedník a směs přes něj propasírujte tak, abyste získali co nejvíc šťávy s dužinou, ale všechna semínka zůstala stranou. Výslednou směs vraťte do hrnce, přiveďte k varu a poté přidejte škrob dobře rozmíchaný s trochou vody (80 ml). Ztlumte plamen a metličkou energicky míchejte do zhoustnutí. Kdyby vám ve směsi zůstaly hrudky, použijte tyčový mixér.

Hotovou hmotu rozdělte do čtyřech pohárků a nechte vychladnout. Před podáváním doplňte štědrou porcí šlehačky a ozdobte něčím zeleným a jedlým (petrželku nedoporučuji).

Vepřová pečeně v bylinkové strouhance

Odolala jsem pokušení zopakovat si zapečené sýrové křupavé brambory z minula a místo toho se vrhla do likvidace části zásob z mrazničky - tedy kusu vepřové pečeně. Kdo by řekl, že ze mě bude odbornice na pečení tohoto podivného kusu masa...ale jelikož Honzík preferuje maso libové, bez kosti a kůže (já ne, ale co mi zbývá....), už je tomu tak. :) Další povedená pečínka byla tentokrát obalená v krustě ze strouhanky a trošky zbylého rozmarýnu a tymiánu. K tomu jsme si dopřáli luxusní přílohu v podobě italského hráškového rizota - a gastronomický zážitek z domácí kuchyně byl na světě. :) (Já jsem si pochutnala a Honzík neprotestoval, takže úspěch.)
Všechny tipy a triky původně pocházejí od Florentýny. Já si přisvojuji jen kombinaci s krémovým rizotem. (Nesluší jim to spolu?)

Na 3 - 4 porce:
600g vepřové pečeně, 3 plátky toastového chleba, pár snítek rozmarýnu a tymiánu, případně cca lžička sušených bylinek dle chuti, 1 lžíce medu, 1 lžíce dijonské hořčice, 1 lžíce olivového oleje, 5g + špetka soli, olej na opečení masa, 2 lžíce másla

Maso se doporučuje nejprve naložit, mělo by to pomoci jeho výsledné šťavnatosti. V půl litru studené vody rozmíchejte 5g soli a do tohoto láku ponořte maso tak, aby bylo zcela ponořené. Zakryjte a uložte do lednice, ideálně na celých 24 hodin, ale smysl má i kratší doba. V mém případě to bylo jen asi 5 hodin.

Toastový chléb rozmixujte se špetkou soli a bylinkami na strouhanku.

Maso vyjměte z nálevu, důkladně opečte a na troše oleje zprudka opečte ze všech stran, aby maso zhnědlo. Smíchejte olivový olej, med a hořčici a touto směsí maso ze všech stran potřete. Následně ho obalte ve strouhance, snažte se, aby strouhanka na masu pěkně držela.

Takto připravené maso dejte do malého pekáčku a vložte do trouby vyhřáté na 150 stupňů.
Pečte 30 minut, pak přelijte 2 lžícemi rozpuštěného másla / sádla a pečte dalších 30 minut. Po dopečení nechte 10 minut odpočinout, pak krájejte na tenké plátky.

Bramborový koláč

Pořád mě mrzí, že můj blog trochu strádá...ale je to asi lepší, než kdybych strádala já. A já určitě nestrádám, ani po gurmánské stránce. Minulý týden jsem kromě lososa a podobných lahůdek na firemním vánočním večírku zaznamenala několik povedených kreací i ve vlastní kuchyni. Z nich nejlépe hodnotím bramborový koláč, neboli brambory zapečené se sýrem pecorino.
Proces výroby přitom začal menší katastrofou: nepovedlo se mi koupit nic lepšího než baby brambory, takže oškrábat je bylo naprosto nereálné a také krájení na tenké plátky mi dalo pořádně zabrat. Konečné výsledek ale chuťově předčil má očekávání a musela jsem se značně přemlouvat, aby adekvátní kus koláče zbyl i na Honzíka. (A to koláč doprovázela vydařená ryba s pórkem, takže nehrozilo, že zůstanu o hladu.) Co se úplně nevydařilo, byla vizuální stránka. Selhal kritický okamžik vyklopení koláče z pánve...špatné brambory, nakrájené na moc tlusté kusy? Nebo jen nešikovná kuchařka? Zkuste to sami. :) Originál pochází z mého tradičního oblíbeného zdroje.

Na 1 kulatý koláč - pánev o průměru 26 cm:
1 kg brambor, 50g pecorina, 1 lžíce + pár lžiček olivového oleje, lžička černého pepře, půl lžičky soli, 10g kukuřičného škrobu

Brambory důkladně omyjte a nakrájejte na co nejtenčí plátky. Smíchejte strouhaný sýr, čerstvě mletý pepř, sůl a kukuřičný škrob. Zapékací mísu či pánvičku vymažte lžící olivového oleje. Brambory skládejte do pánve ve vrstvách - 1 vrstva brambor, lžíčka olivého oleje (můžete i méně, koláč mi přišel docela mastný), 2 lžíce sýrové posypky. Suroviny by měly vystačit na 4 - 5 vrstev. Dílo zakončete vrstvou sýra - před finálním posypáním zkuste brambory ve formě trochu stlačit, aby směs byla hezky kompaktní.

Koláč přikryjte alobalem či poklicí a vložte do trouby předehřáté na 190 stupňů. Pečte 35 minut, pak poklici odstaňte, brambory znovu stlačte a pečte dalších 25 - 30 minut krásně dozlatova. Na konci můžete výslednou zlatavost a křupavost vylepšit pětiminutovým použitím grilu.

Podávejte buď jako luxusní přílohu, nebo samotné doplněné svěžím salátem.

Klobásky s paprikou

Tenhle příspěvek se původně měl jmenovat "Skotská snídaně". Suroviny by byly podobné - kvalitní klobásky, pravá slanina, brambory... ale výsledek odlišný. Přípravou skotské snídaně jsem si sice prošla, k výsledku pořídila skromnou fotodokumentaci... ale celý ten proces mě natolik vyčerpal, že mi nepřijde správné vás k přípravě této luxusní snídaně nabádat taky. Navíc, jediná opravdu skotská součást snídaně, totiž bramborové placičky tattie scones, zdaleka nedosáhla kvalit bramborových placek mé babičky. A tak jsem se rozhodla, že si tu své místo více zaslouží až jídlo, které vzniklo ze zbytků oné opulentní snídaně. Poctivá kaše v kombinaci s klobáskou na paprikové směsi byla až nečekaně dobrá.

Na 2 porce:
6 menších čerstvých vepřových klobásek, 1 červená paprika, 1 větší cibule, hrst zelené petrželky, 3 plátky pravé anglické slaniny, olivový olej, balsamicový ocet, sůl, pepř + poctivá bramborová kaše

Cibuli nakrájejte na plátky, slaninu na kostičky, papriku také. Petrželku nasekejte.
Na troše olivového oleje zvolna opékejte nejprve pouze cibuli, až trochu zezlátne, přidejte slaninu a papriku a dále opékejte, aby zelenina byla měkká. Pak přidejte i klobásky, které ze všech stran lehce osmahněte. Zalijte dvěma lžícemi balsamicového octa a případně dále dochuťte solí, pepřem či cukrem. Nakonec vmíchejte něco zeleného, třeba petrželku.

Klobásky posaďte na hotovou bramborovou kaši, posypte paprikovou směsí a snězte. Nemusí to být k snídani. :)

Kuře nejmenovaného generála

Můj telefon se opět ukázal být užitečným nejen pro telefonování a brouzdání po internetu, ale i pro méně zřejmé účely. Pomohl mi vyřešit obvyklý problém, co bude k večeři. V albu fotek jsem objevila recept na pikantní čínské kuře neboli kuře generála Tso, který vypadal velmi lákavě. Vlastně jsem se na něj chystala už od té doby, co vyšel v Apetitu. Takže asi rok. Jsem moc ráda, že jsem na něj za tu dobu zcela nezapomněla. Bylo to skvělé. :)

Na 4 porce:
800g kuřecích stehenních řízků, 3 stroužky česneku, 2cm zázvoru, 25g kukuřičného škrobu, 80g medu, 4 lžíce sojové omáčky, 3 lžíce rýžového octa, 1 lžíce chilli omáčky sriracha, 1 lžíce rajčatového protlaku (kečupu), 2 jarní cibulky a jedna malá cibule, sůl, pepř, olej

Škrob smíchejte s půl lžičkou soli a půl lžičkou pepře. Kuřecí maso nakrájejte na nudličky a důkladně obalte ve škrobové směsi.
V jiné misce smíchejte suroviny na omáčku: med, sójovou omáčku, prolisovaný česnek, strouhaný zázvor, chilli omáčku, rajčatový protlak (v nouzi kečup) a rýžový ocet. Přidejte cca 3 lžíce vody.

V pánvi rozehřejte 3 lžíce oleje a spíše zprudka na něm opékejte polovinu masa, aby zhnědlo a vytvořilo si luxusní kůrčičku. Mělo by to trvat 5-7 minut, pak maso vyjměte a do pánvce dejte druhou dávku. Tu opečte stejným způsobem, pak do pánve přidejte nadrobno nakrájenou cibulku a bílou část jarní cibulky, omáčku a odložené kuře. Nechte asi tři minuty prohřát.

Servírujte posypané zelenou částí jarní cibulky, doprovázené vařenou jasmínovou rýží. Také nezapomeňte, že máte skvělou příležitost trénovat s hůlkami...

Trhané maso

Trhané maso je geniálně jednoduché a přitom velmi univerzální. Jen trochu škoda, že nevypadá reprezentativněji. Mnohé zdroje vás budou nabádat, ať ho schováte - do tortill, do hamburgerů, do sendvičů...i já se nechala přesvědčit a při prvním pokusu s ním vyrobila skvělé hamburgery. Při druhém pokusu jsem se rozhodla ho vystavit (a zároveň to trochu přehnala s kajenským pepřem). Na třetí pokus už se těším, snad na sebe nedá dlouho čekat. :)
Níže uvedený recept je na maso připravované spolu s barbecue omáčkou. Ta není nutným doprovodem tohoto masa, podle mě se k němu ale velmi hodí. Ohledně konkrétního představitele "masa", není třeba nic luxusního - já napoprvé roztrhala vepřové plecko, napodruhé hovězí krk. Recept vychází z druhého pokusu, ale určitě můžete použít jiné maso a ani nemusíte nic zvlášť upravovat.

Na minimálně čtyři porce:
1 kg hovězí kližky / krku / vepřové plece apod, 4 stroužky česneku, 1 cibule, 1 lžička mletého chilli, 2 lžičky mletého koriandru, 2 lžičky mletého kmínu, čtvrt hrnku jablečného octa, hrnek vody, 1 plechovka rajčat, 3 bobkové listy, 2 lžíce javorového sirupu, 2 lžíce oleje, sůl, pepř

Nakrájejte cibuli na kostičky, česnek na plátky.
Maso vydatně osolte a opepřete. V dostatečně velkém kastrolu, který může do trouby, rozehřejte olej a maso v něm ze všech stran zprudka opečte, celkem by to mělo zabrat asi 10 minut.

Maso na chvíli z kastrolu vyndejte, přidejte cibuli a česnek, chilli, koriandr a kmín a chvilku opékejte, aby se koření rozvonělo. Přidejte ocet a nechte ho z větší části vypařit. Nakonec přidejte rajčata, další hrnek vody, bobkový list a javorový sirup, zamíchejte, do směsi vraťte maso, přikryjte a dejte do trouby vyhřáté na 170 stupňů.

Pečte 3 hodiny, pak vyzkoušejte, jestli už je maso měkké tak, abyste ho mohli s pomocí dvou vidliček bez problémů natrhat. Pokud ne, pečte ještě další půl hodiny. Během pečení maso nepotřebuje vaši pozornost, takže se budete muset zabavit jinak.

Až je maso upečené, vyjměte ho z omáčky a natrhejte. Z omáčky odstraňte také bobkové listy a rozmixujte, aby měla hladkou konzistenci. Ochutnejte, dosolte a dopepřete dle vaší chuti. Natrhané maso dobře smíchejte s omáčkou, prohřejte a podávejte.

Maso v omáčce se snadno ohřívá, takže když vám část zbyde na další den, nezoufejte. :)

Zebra luští... Zkratku

Kdysi dávno, v dobách, kdy náš tým nikdo neznal, kdy jsem v noci na šifrovačkách neusínala a kdy stálých členů Zebra řezu bylo více než dva, jsem psala reportáže. Nevím, jestli je někdo četl. Pak jsem na nějaký čas od reportáží ze šifrovacích her přešla k reportážím z vlastní kuchyně (myslím, že ještě méně populárním než těm ze šifrovaček), nastala zebrařezí doba temna, široko daleko nebyl nikdo, koho by šifrovačky bavily stejně jako mě...ale postupně se ukázalo, že nejsem tak docela opuštěná. Zebra řez zažil letos nejlepší rok ve své historii. To si prý zaslouží nějakou reportáž - vyzkoušíme, jestli je ještě umím psát. (Pokud nevíte, co je to šifrovačka, a nechápete, o čem tu mluvím, doporučuji zavítat na sifrovacky.cz a až pak číst následující povídání.)

Na Zkratku vyrážíme po velmi vydařeném náhodném setkání na Komárovi opět ve čtyřech - mě a Honzu doplňují Tomáš (jinak Seš-lost) a Monika, čerství novomanželé na pohodovém výletě podzimní Prahou (měli bychom si dávat pozor, ať jim ho nezkazíme rychlou chůzí...).

Cesta na start kdesi v Hodkovičkách přináší, jak už to tak bývá, zážitek z přeplněného autobusu a nechápavých pohledů těch, co touto linkou cestují pravidelně a o existenci her pro hromadu šílenců s velkými batohy a sedátky netuší zhola nic. Ještě před startem stíhá Honza vysvětlit zbytku týmu, jak se to má s naším neobvykle dobrým nasazením - nenechme se znervóznit...

Čtyři startovní šifřičky ani následné trojúhelníky nás moc nezdrží (kdyby bylo potřeba vyluštit vše, asi by nás zdržely trochu víc, morseovkové proužky sice zkoušíme interpretovat s pomocí morseovky, ale špatně). Brzy tedy uháníme k branickému mostu. Druhou šifru vyzvedáváme jako první a vypadá to, že Honza si splnil další šifrovačkový sen, hurá, snad teď bude spokojen, i když dnes nevyhrajem.

Již druhá šifra přináší menší problémy. Třetiny a pětiny písmen - takže trojková sousta a binárka - usilovně půlíme a třetíme, ale nic nevychází. Tedy nám ne - kolem se prožene pár konkurenčních týmů. Až při druhém pokusu písmenka graficky dělit mě zbytek týmu ujistí, že převrácené U neznamená, že postup je špatný.

Uháníme tedy ke kapli. Tamní semafor nás zaměstná jen na tak dlouho, aby Tomáš stihnul namočit bonusový papír ve studánce. Dál se jde do zoo, vítá nás hlasité troubení jelena.

Legendární počítačové hry rozpoznává opět Tomáš. Já, která si v mládí vystačila s hledáním min, bych to sama luštila hodně dlouho...ale jinak se mi to líbí.

Vyšlo nám ohniště jih, vyrážíme k ohništi jihozápad, jelikož jiné zdá se neexistuje. Tam nás čekají tématické marshmallows, (bohužel) nerozpečené a bez čokolády. Zato navlečené na provázku. Po chvíli pokusů o semafor vyhraje polský kříž. Ostatní týmy si ten souboj trochu protahují, na další stanoviště dorážíme opět první.

Jednoduchá osmisměrka obsahuje spoustu drahého kamení. Po jeho vyškrtání zbyde návod, co dál - máme zopakovat to samé s minerály, ale jinde. Objevíme "minerální čtvrť" nedaleko nás. Také si přečteme, že vltavín jako jediný z vyškrtaných slov není minerál. Je to jasné, míříme do Vltavínové ulice. Jenže když se k ní přiblížíme, zjišťujeme, že další šifra má být na severním konci - západo-východně orientované ulice. Co teď? Hledáme na tom mírně severnějším konci, kde (ne)překvapivě vůbec nic není. Po chvíli nešťastného dumání o tom, kde jsme udělali chybu, nacházíme Rubínovou ulici, jež je v mapě, není v osmisměrce, a navíc má správný směr.

Přichází zlomová sedmička. Za mě nejhezčí šifra hry - a zároveň ta, na které nám tři týmy nenávratně utekly. Šest duhově-barevných obdélníků, každý ze šestadvaceti kusů, šipka a barevná písmenka pod obrazcem. Je to jasné - útvar opísmenkujeme a přečteme řešení. Onen zdánlivě triviální krok "přečíst řešení" nám trvá asi tak hodinu. Totiž, když poprvé aplikuji způsob, který vybere správná písmena řešení ( začíná na ZDOBRELEYLI...), nikdo tomu nějak nechce věřit. Musím tedy vymyslet druhý způsob, který, k mému dočasnému zklamání, vede k tomu samému výsledku...Teď už ale má smysl písmena číst v jiném pořadí, zdobreleyli se mění na železniční přejezd...uff. Dalo to zabrat.

Po zbytek hry usilovně sledujeme statistiky a doufáme, že přijde ještě nějaká potenciálně záseková šifra. Nepřišla. S konstantním odstupem půl až třičtvrtě hodiny za vedoucími týmy (občasné popoběhnutí nepomáhá) tak luštíme mřížko-brailla, binárku skrytou v textu, písničkový prach a štěrk a nakonec i pokroucená písmenka.

Těsně po čtvrté hodině odpolední máme cílové heslo a přichází nejtěžší část hry - pocílové bonusy. Podmínky k luštění jsou téměř ideální - sedíme v uzavřeném boxu místní jídelny, máme ticho, teplo, tekutiny...ale na úspěšnost luštění to nějaký velký vliv nemá. Rychle padnou jen jin-jang braille a binární sedmičková soustava. Svou jednoduchostí nás přitahují barevné koule - usilovně se zobrazené barvy snažíme pojmenovat podle stejně barevných drahokamů. K tomu nám přeci napovídala ta divná šestá šifra, ne? Nebylo by to pěkné? :)

Všechny L-kové šifry také odolávají poměrně dlouho. Semafor neúspěšně dolujeme tisíci a jedna způsoby, polský kříž chci luštit jako polský kříž, ale nevím jak, šipečky lehce připomínají klávesnici, ale prostě se na ni nevejdou...a zbylé minimalistické ano/ne/dělení nevypadá o nic jasněji.

Cíl se zaplňuje a my jsme zaseklí na místě. Monika usilovně vymýšlí, jak nejlépe pojmenovat těch pět divných barev (a tváří se, že je to vlastně docela zábavná činnost, což se mi nějak nechce věřit), my ostatní se snažíme zlomit aspoň jedno Elko. To se jako první povede s polským křížem. Když je potvrzena teorie o roli písmene L, nakonec se poddává i semafor a morseovka. Tři šifry, tři různá kódování z pomůcek - které zbývá? Braille. Ať se ho na šipky snažíme napasovat sebevíc, nejde to. Aspoň že asociační heslo SMRT jde uhodnout i bez jedné vyluštěné šifry. Půjde reverzním principem získat heslo ze šipek? Uvidíme...

Zatímco čas ubíhá, boj s barevnými kruhy podněcuje spoustu zajímavých nápadů. Rozložení kruhů připomíná kruhy olympijské - pojďme tedy najít sport, ve kterém se využívají všechny uvedené barvy. Nejde to? Zkusme tedy smíchat barvu odpovídajícího olympijského kruhu a barvu kolečka ze šifry, nové barvy jistě dají řešení. Nedají? Neměly želvy Ninja úplně stejné barvy? Byly sice jenom čtyři, ale to přece nevadí...

Zoufalství se stupňuje, přesunujeme se do tělocvičny a na druhý pokus uhadujeme tetrisí heslo. Máme se za to stydět? Nevím. Další pokusy na uhodnutí správného pětipísmenného hesla z kruhů ale vypadají dost marně. Navíc pár minut před koncem hry kolabuje systém. Zkusme tedy ještě luštit...nebo si raději budeme číst Průvodce zkratkou? Jeho obsah jsme brzy po startu redukovali na šifrovací pomůcky - a to byla chyba. Když kolem desáté večerní nalézáme na straně pět reklamu na Profinit a s ní i ony proklaté barevné kruhy, nechápeme, jaktože jsme si jich nevšimli dřív. Správné heslo z posledního chybějícího bonusu máme přesně pět minut po konci hry...

Zatleskáme tedy vítězům a jdeme domů. Jak se mi to líbilo - krásná trasa, počasí, šifry pro začátečníky asi tak akorát, pro nás tak akorát na to, abych přemýšlela, jestli na šifrovačky tohohle typu ještě smím chodit - no a ty bonusy v cíli, ty bych klidně vynechala. Ideální šifrovačka pro mě končí v momentě odevzdání cílového hesla. Když mě systém nutí luštit šifry ještě potom, radost z dosažení cíle dlouho před oficiálním koncem hry pomalu vyprchává. (Na druhou stranu, díky skvělému týmu jsme si i během předlouhých hodin luštění finálních bonusů užili spoustu zábavy. Děkuji všem ostatním Zebrám, že to až do konce nevzdávali - ba ani pět minut po něm ne. :))