Loučení v Los Cristianos

Výhled z hory Chayofita

Do apartmánu v Los Cristianos už musíme pěšky, skoro kilometr, to je tedy náročné. Ale pak jsem nadšená - ložnice vytvořená zasklením původní terasy je dokonalá. Dětičky, tu si zabíráme s tatínkem.

Zde bydlíme. Venkovní schodiště tvoří zajímavý architektonický prvek.

Celkově jsem od našeho pobytu na turisty přelidněném jihu Tenerife neměla velká očekávání. Odpočinek na pláži, nákup suvenýrů, akumulace posledního lednového sluníčka... všechno se povedlo. A musím říct, že pokud se náhodou zrovna díváte na nabídku dovolené do tohoto obřího apartmánového komplexu (tím myslím celé Los Cristianos), klidně jeďte. Jsou tu moc příjemné pláže, vzduch je prosycen dovolenkovou atmosférou, a najít dobrou restauraci není vůbec žádný problém. Náš tapas zážitek kazí jenom čeština, s níž jediný další strávník dlouho a hlasitě po telefonu probírá svůj businesss plán, jak zbohatnout na ostrovech. A bonus navíc - v centru města se tyčí hora. Vyšší hory opodál.

2/6. Asi takový je poměr tapas, co dětičky papají a nepapají.

Poslední pobytový den našeho výletu, 20. ledna. jsem se tu koupala v oceánu. Teplý nebyl, ledový taky ne. Jen pozdně odpolední sluníčko bohužel nehřálo dost na to, aby mi po opuštění vody nebyla zima. Julinka se chudák celá třásla - ano, pro děti je na koupání letní Řecko asi vhodnější (ale já bych tam nechtěla, promiňte dětičky).

Malůvek na zdi je na ostrově málo.

Zpáteční cesta už se obejde bez sněhového dramatu, lety  hezky navazují, dětičky nespí, děda čeká na letišti a kolem půlnoci můžeme konečně prohlásit "všude dobře, doma nejlíp". Hmm, v lednu bylo na těch Kanárech vážně nádherně. Až tak, že za rok zvažuji reprízu. Ještě čtyři ostrovy zbývají. Dětem a Honzovi pět.

Táta se synen nahoře na hoře.