středa 18. července 2018

Dva týdny prázdnin... na Islandu


Island začínáme plánovat brzy po mém návratu z Azor. Nejdřív spíše nevážně, v zimě pak kupujeme letenky a od té doby je jasné, že má příští letní dovolená moc letní nebude. Zdá se, že všichni se z Islandu vrací nadšení, ale já si vlastně nejsem moc jistá, jestli se mi tam bude líbit. Budu si po návratu prozpěvovat
"Má zem je krásná jako stín červených borovic
Tam, kde je Island hoří den jako knot voskovic..."?
Nebo spíš
"Nechci vo něm slyšet, nechci nikdy vidět islandskej kraj,
mý šedivý vlasy mi za pravdu daj"?
Bohužel, ani jedna z těhle dvou trampských písní nepojednává o Islandu - ostrově, ale o jedné trampské osadě v Jizerských horách. Dozvídám se to pár dní před odjezdem.

Pokud plánujete cestu na Island a už jste viděli nějaké fotografie, asi víte, na co se máte těšit...na burácení vodopádů, štěbetání ptáčků a dramatickou sopečnou krajinu, svěží i v době, kdy je u nás vlivem sucha vše žluté spíš než zelené. A čeho se před cestou na Island máte obávat? Zimy, větru a deště. Pokud jedete v létě, tak navíc neustálého světla, v zimě naopak.

S klasickým modelem islandského turisty "půjčím si auto a objedu ostrov kolem dokola" se s těmihle nepříjemnostmi nejspíš vypořádáte docela dobře. My jsme ovšem plánovali zvládnout Island bez dostupného suchého a teplého útočiště, tedy auta a penzionu. Ubytování jinde než v kempu je na Islandu na můj vkus příšerně drahé. Půjčení auta taky, no a navíc neumíme řídit.

Studium postupně se tenčících autobusových jízdních řádů nám moc radosti nepřinášelo. Nakonec bylo jasné, že pokud se neodvážíme stopovat, spoustu zajímavých míst neuvidíme. Proto jsme vzápětí po koupi letenek z Prahy koupili ještě vnitrostátní letenky, které nám v závěru pomohou dostat se z jednoho konce Islandu na druhý. Plán byl tedy víceméně jasný: přejít nejslavnější islandský trek a objet polovinu ostrova k tomu.

Po jeho úspěšné realizaci mohu říct, že Island je drsný a krásný, ovšem ne až tak, že bych už jinam cestovat nechtěla. Z pohledu děvčete toužícího po pohodové dovolené Island trpí především svým nestálým a chladným počasím. Radost mi nedělaly ani vysoké ceny, zaplněné kempy a masy podobně smýšlejících českých turistů. I tak jsem si dovolenou užila: čestvý vzduch, zelená příroda, volnost a prakticky žádné starosti. A pak ta radost ze znovuzískaného komfortu po návratu domů.:)

sobota 23. června 2018

Rebarborové trojúhelníčky


Ani já jsem letos nemohla ponechat rebarboru bez povšimnutí. Ostatně, je to mé oblíbené ovoce do koláčů...tedy spíš oblíbená zelenina.:) Po prohlídce receptů na rebarborové koláče z minulých let jsem si vzpomněla na výborné rebarborovo-jablečné pyré, které podávali ke snídani v jednom irském hotelu. Pak jsem si vzpomněla ještě na mou oblíbenou americkou kuchařku - a bylo jasno. Nechť jsou za hodinku upečeny rebarborové trojúhelníčky.

Na cca 30 trojúhelníků či jiných útvarů:
Těsto: 50g mandlí, 250g hladké mouky, 65g cukru, půl lžičky soli, 115g másla, 1 velké vejce
Náplň: 1000g rebarbory, 130g krupicového cukru, lžička skořice

Rebarboru oloupejte, nakrájejte, dejte do hrnce, smíchejte s cukrem a na mírném ohni vařte přiklopené 15 minut. Odkryjte, zvyšte teplotu na střední a dalších 15 minut vařte za občasného míchání, až je rebarbora rozvařená a směs dostatečně hustá. Ochuťte skořicí.
Mandle rozmixujte s moukou, cukrem a solí. Přidejte máslo a dále mixujte, až vznikne drobenka. Přidejte vejce a dále mixujte. Nakonec těsto vyklopte na pracovní plochu a dále zpracujte rukama, až bude hezky soudržné.
Na pomoučněné ploše rozválejte na placku a z té vykrajujte kolečka s průměrem 6-7 cm (můžete použít skleničku). Doprostřed každého kolečka dejte lžičku náplně a kraje zahněte tak, aby vznikly pěkné trojúhelníčky. Ty pokládejte na pečicím papírem vyložený plech.

Pečte v troubě na 190 stupňů asi 15 minut, až budou na okrajích zlatavé. Nechte trochu vychladnout a až poté ochutnejte.

Babička peče: kulatý rebarborový koláč

Čas rebarbory pomalu končí, nastává čas sepsat, co všechno jsem s ní letos upekla...abych si to mohla za rok upéct znovu. Nebo co s ní pro mě upekli druzí...Tenhle koláč peče babička a je strašně dobrý. Dostala jsem od ní jakýsi recept, který se po značných úpravách promění v tuhle dobrotu. Doufám, že jsem ony úpravy nepopletla...obávám se, že letos už nebude čas to vyzkoušet.

Na 1 koláč (klasická kulatá forma, průměr 23 cm):
Těsto: 210g hladké mouky, 70g moučkového cukru, 140g másla
Rebarbora: 1000g rebarbory (recept říká 300...ale prý je to málo), 100g cukru krupice
Drobenka: 40g másla, 40g cukru krupice, 80g polohrubé mouky
Karamel: 100g cukru krupice, 100ml rumu, 100ml smetany

Z mouky, másla a moučkového cukru vytvoříme těsto, zformujeme kouli, zabalíme do fólie a dáme asi na hodinu do lednice.
Rebarboru oloupeme, nakrájíme na kousky a v hrnci smícháme s krupicovým cukrem a trochou vody. Dusíme doměkka.
Máslo, cukr a mouku propracujeme na drobenku a odložíme do ledničky.

Těsto na pomoučněném vále rozválíme a opatrně přeneseme do formy. Dno propícháme vidličkou. Na těsto rozložíme dušenou rebarboru a posypeme drobenkou. Koláč pečeme v troubě předehřáté na 170 stupňů dozlatova.

Chvilku před dopečením koláče na pánvi na mírném ohni rozpustíme cukr na karamel, zalijeme rumem a poté smetanou, rozmícháme a touto směsí koláč přelijeme. Necháme vychladnout.

neděle 10. června 2018

Gravlax poprvé


Konečně jsem se odhodlala k realizaci jednoho velkého experimentu - aneb jak během pár dní proměnit kus syrového lososa v jedlou pochoutku. Už ani nevím, kdy mě recept na gravlax poprvé zaujal. Bez parťáka, který by sdílel mé nadšení ze syrových lososů, a to nejlépe umístěných mezi lehce nakyslou rýží a řasou, se motivace k marinování hledá těžko. Pomohla až chystaná návštěva. O tři dny dříve před domluveným datem jsem koupila lososa, zasypala ho solí, cukrem a koprem, zabalila do fólie, uložila do ledničky - a pak už jen doufala, že vše dopadne dobře a losos bude poživatelný. Byl - moc dobrý až výborný. Myslím, že jsem získala novou kuchařskou dovednost.
Postup detailně a smysluplně popisuje na svém blogu Florentýna. Já zde budu spíše stručná.


Na cca 10 chlebíčků:
250g filet z lososa s kůží, 35g soli, 30g cukru, svazek kopru, trochu čerstvě mletého barevného pepře
K tomu: žitný chléb na tenké plátky, hořčičná omáčka (např zakysaná, dijon, jablečný ocet, kopr) a další kopr na ozdobu

Asi tak 3 dny předtím, než chcete gravlax konzumovat, kupte čerstvý kousek lososa. Plastovou misku vyložte potravinovou fólií a lososa na ní umístěte kůží dolů (předtím byste ideálně měli odstranit jeho šupiny, aby se pak nějaká nedostala do jídla). Smíchejte cukr, sůl, pepř a jemně nasekaný kopr (poměr cukru a soli může být i jiný, ovlivní to výslednou slanost/sladkost lososa) a lososa směsí posypte. Nakonec vše zabalte do fólie, něčím trochu zatižte a odložte do lednice.
Sypké přísady z lososa postupně vytáhnou vodu, ryba zpevní a získá jinou chuť. Po 2-3 dnech se o tom můžete přesvědčit: balíček rozbalte, lososa lehce omyjte a nakrájejte ostrým nožem na tenké plátky.

Já jsem gravlax podávala na tenkých plátcích žitného chleba, pokapaného hořčičnou omáčkou a ozdobeného koprem.

Moje japonská strava

Lehká japonská večeře (Matsumoto, objednávka z automatu, vše v jednom menu)
Miluji sushi. I přesto jsem v Japonsku žádné neochutnala. Rýžové rolky ze supermarketu teď nepočítám. Vrátila jsem se s intenzivním pocitem, že chci brzy zavítat do nějakého sushi baru. Nechápete? Nevadí.
Japonsko-korejská fusion (gyudon s kimchi)
Japonská strava je z mého pohledu značně exotická, zdravá a chutná. Také těžko napodobitelná v mých domácích podmínkách, bohužel. Jako jídlo, které bych mohla zkusit připravit doma, jsem si vyhlídla japonské kari. Ano, vypadá to, že indické kari v Japonsku zdomácnělo, najdete ho skoro všude.
8-ramen (nezvykle nasucho)
Co ještě najdete skoro všude: nudle ve vývaru (pohankové soba, tlusté udon či čínské ramen, vývar má často lehce rybí příchuť), polévku miso, nakládaný červený zázvor, smažené kousky zeleniny / mořských potvor v těstíčku tempura, vepřové či hovězí maso krájené na tenoučké plátky, například v úpravě  gyudon (dušené s cibulí), slané omelety/palačinky zvané okonomiyaki, smažené nudle a bonito flakes (jako pírko lehké sušené tuňákové proužky). Téměř všechno ze seznamu výše jsem zvládla ochutnat a téměř všechno bych klidně zvládla ochutnat ještě jednou.

Co nenajdete skoro všude: nejmenší domácí indickou restauraci, jakou provozuje jeden přátelský Ind v Matsumoto. Skvělý zážitek.
Vypadá hezky, ale - pozor! Fazolová!
Co bych si podruhé jednoznačně odpustila, je fazolová zmrzlina. Poslední večer, koupím si v supermarketu nanuka, tenhle růžový vypadá jako dřeň z lesních plodů, to určitě bude dobré...a ony jsou to fazole. Fuj, není snad nic, co bych na té zmrzlině pochválila.

Oproti tomu jiná typicky japonská příchuť, totiž zelený čaj, mě zaujala. Všechny výrobky jsou pak nádherně zelené.
Další věc, kterou jsem oceňovala, byl výběr jídla ve všudypřítomných večerkách 7-11 a podobných. Rýžové rolky se zeleninou, s tuňákem, spousta příchutí, vše zabalené v řase, moc dobré. A navíc za pár korun. Ostatně, v Japonsku se slušně najíte i v restauraci, i když nechcete za jídlo moc utrácet. Když máte hlad, mají tu pro vás někde i XXL porce. :) Doporučuji připravit se na jídelní automaty a japonské hůlky.
Hostina v čínské restauraci (Yokohama)
Pokud vám někdo doma řekne, že byste mohli přivézt jako suvenýr KitKat, zpozorněte. V Japonsku se KitKat vyskytuje v množství různých bizarních příchutí. Wasabi? Nevěřím, že to může být dobré. Já ulovila jen banán, oranžový meloun, hrozny, maliny, zelený čaj, sakura zelený čaj a jahodový cheesecake.
Tohle jsem si přivezla...malý zlomek ze záplavy japonských sladkostí ze stánků se suvenýry.
A pak jsem domů přivezla ještě daifuku. Takový zelený sliz (rozuměj želé) s čokoládou uvnitř a matcha práškem navenek. Troufám si tvrdit, že pro mé kolegy v práci to byl docela zážitek. Holt bizarní země...
Taková normální snídaně (hotel v Matsumoto). Skoro syrové vejce jsem sníst nedokázala.

sobota 9. června 2018

Klasický hummus


Pamatuji si svůj první vlastnoručně vyrobený hummus. Dalo to spoustu práce, jelikož jsem tehdy neměla mixér. A bylo to výrazně citrónové - už nevím, kolik jsem ho tam dala, ale jeho chuť jednoznačně dominovala. Nebylo to špatné. Pak přišly další hummusy, kde už nedominoval citrón, ale česnek. Také nebyly špatné. Pak jsem se vydala do Izraele, abych zjistila, jak takový autentický hummus chutná správně. Hummusu jsem se tam mírně přejedla, ale chutnal mi moc. No a pak jsem si jednoho dne koupila tahini. Od té doby už jsem hummus vyráběla třikrát a navíc velmi ráda. Jeho chuť je vyvážená, konzistence krémovitá, a ačkoli mi hummusy ze supermarketu nepřijdou vyloženě špatné, tenhle je mnohem lepší. Předpokládám, že tenhle recept nebude pro nikoho žádná novinka, ale přesto si tu své místo zasloužil.

Na nepříliš velkou porci cizrnové pomazánky:
1 plechovka cizrny, 2-3 stroužky česneku, polovina citrónu, 2 lžíce tahini pasty, 2 lžíce olivového oleje, půl lžičky soli, trochu pepře (poměr surovin je orientační, můžete upravit podle vaší chuti)

Cizrnu slijte a nálev uchovejte. Do nádoby mixéru dejte cizrnu, česnek, tahini, citrónovou šťávu, trochu soli a trochu nálevu z cizrny a vše rozmixujte na pastu. Pro krémovější konzistenci přidejte olivový olej a více nálevu z cizrny. Ochutnejte a případně upravte množství česneku, citrónu a tahini.

Před podáváním pokapejte ještě trochou olivového oleje a ozdobte třeba mletou paprikou, něčím zeleným, další cizrnou... Podávat můžete jako dip s nakrájenou zeleninou a pečivem, jako hummus talíř s vejcem, zeleninou a olivami a nebo jen tak samotné na topince...jak je vám libo. Tak, a doufám, že odteď už si o hummusu nebudete myslet nic ošklivého. :)

úterý 5. června 2018

Soba se zeleninou

Soba, ramen, udon. Před cestou do Japonska jsem si pohrávala s myšlenkou, že se naučím japonské znaky alespoň pro tyto tři typy nudlí. Nezvládla jsem to. Přesto jsem v Japonsku ochutnala ramen, udon, a díky mamince i soba. Díky Lidlu, kde měli v rámci svých asijských týdnů soba nudle za pár korun, jsem se k nejzvláštnějšímu zástupci velké nudlové trojky brzy vrátila i doma. Nejzvláštnější? Soba jsou pohankové nudle a já nemám ráda pohanku. Ale když se tyhle nudle smíchají s trochou zeleniny a omáčky, stane se zázrak - najednou bych jich mohla sníst celou pánvičku.

Na 2 porce:
150g nudlí soba, 250g žampionů, 1 červená paprika, 2 jarní cibulky, 150g mraženého hrášku, 1 mrkev, hrst zelené petrželky, lžíce sezamového oleje, lžíce rostlinného oleje. lžíce (opražených) sezamových semínek, sůl
Omáčka: 3 lžíce sójové omáčky, 2 lžíce rýžového octa, lžíce cukru, 2 lžíce sladké chilli omáčky, chilli vločky podle libosti, lžíce strouhaného zázvoru

Doporučuji nejdřív krájet a potom vařit. Žampiony na plátky, mrkev na tenká kolečka, papriku na tenké proužky, jarní cibulku na kolečka, petrželku na kousky. Pokud máte doma jinou zeleninu, nevadí - čím barevnější, tím lepší.
Omáčku smíchejte z uvedených ingrediencí.
Nudle připravte podle návodu - vaří se krátce, třeba jen 3 minuty.
Na troše oleje - sezamový dodá asijské aroma - zprudka orestujte žampiony. Lehce osolte. Vyjměte je z pánve, přidejte mrkev a cibuli, opět pár minut restujte, přidejte papriku a mražený hrášek, další minutku míchejte. Do pánve přidejte omáčku a scezené nudle. Ještě tak dvě minuty míchejte, aby se vše spojilo. Odstavte a vmíchejte něco zeleného, třeba petrželku. Posypte sezamovými semínky a podávejte ihned.