Citrónové muffiny

Nějak tu řepu zanedbávám, viďte. Asi zrovna není v sezóně. Vlastně těch faktorů bude víc, a některé z nich bych vám zatím vážně prozrazovat nechtěla. Takhle se vytváří napětí ohledně toho, co napíšu příště...:)
Každopádně, u těhle muffinů jsem s jejich zveřejněním dost váhala. Nemyslím, že by se nepovedly. Problém je prostě a jenom v tom, že jsou citrónové. Ano, strouhaná citrónová kůra vám při jejich přípravě krásně provoní kuchyň, v porovnání s jiným sladkým pečivem budou tyhle relativně zdravé, jejich příprava je nenáročná a jejich trvanlivost dlouhá. Ale mně trvalo 25 let, než jsem přivykla na chuť citrónové zmrzliny - a dokonce ji začala sama vyhledávat. Citrónovým muffinům také zřejmě musím poskytnout nějaký čas.

Na 18 menších muffinů:
375g hladké mouky, 3 lžičky kypřícího prášku, 200g krupicového cukru, citronová kůra ze 2 biocitronů, nastrouhaná najemno, šťáva z 1 citronu, 50g nemletého máku, 250g tvarohu, 125g bílého řeckého jogurtu, 2 vejce, 125ml rostlinného oleje, 100ml mléka
Volitelně s polevou: 1 a půl lžíce citronové šťávy, 150g cukru moučka

Smíchejte cukr, mouku, kypřicí prášek, kůru z citrónu a mák. Zvlášť smíchejte tvaroh, jogurt, vejce a olej. Troubu předehřejte na 180 stupňů. Připravte si formu na muffiny, pokud nemáte silikon či papírové košíčky, vymažte ji olejem.
Sypkou a tekutou směs smíchejte a pokud je výsledek příliš hustý, přilejte trochu mléka. Směs pak rozdělte do jednotlivých formiček, každý kousek posypte ještě trochou máku a dejte péct do trouby na cca 30 minut, pak otestujte špejlí.

Pokud chcete muffinky ještě trochu přizdobit, připravte si polevu smícháním cukru moučka a citronové šťávy. Tu pak naneste na vychladlé muffiny.

Salát s quinoou, kuřetem a kapkou pomeranče

Od lehkého letního salátu jsme tuto neděli (rozuměj úterý) přešli k spíše zimní variaci. Ubylo zeleniny, přibylo kuřete a quinoy, zůstala výborná chuť. Dalo to ale dost práce a nevím, co vám poradit, abyste si to ulehčili. Snad jen rozfázovat přípravu: nejprve upéct česnek a papriku, uvařit quinou a zbytek práce nechat klidně na druhý den.
A teď ještě něco k motivaci, proč zrovna tenhle salát. Já osobně se chtěla seznámit s quinoou, neboli semínky merlíku čilského, neboli těmi malými kuličkami, co vypadají skoro jako kuskus. Quinoa je, zdá se, v dnešní době velmi moderní, neboť se často vyskytuje v receptech v kuchařských časopisech a do běžného sortimentu ji zařadil i Albert. Nenechala jsem se tedy vystrašit tím, že malý sáček quinoy stojí zhruba stejně jako dvě balení těstovin, jedno balení zakoupila a uvařila. Po uvaření jsem zjistila, že quinoa již sama o sobě není špatná - rozhodně mi chutná víc než samotný kuskus. Navíc je podle všeho velmi zdravá, a tak s ní možná něco zkusím i v budoucnu. Taky to zkuste. :)
Na 1 mísu salátu:
150g quinoy, 300g kuřecích prsou, 1 pomeranč (volitelně), 2 červené papriky, půl svazku bazalky, 1 malá palička česneku, olivový olej, půl lžičky soli, lžička mleté sladké papriky
Zálivka: šťáva z půlky citrónu nebo limetky, 5 lžic olivového oleje, lžíce medu, šťáva z jednoho pomeranče

Z hlavičky česneku odřízněte vršek, položte ji na kousek alobalu, lehce pokapejte olejem, zabalte do alobalu a dejte péct do trouby vyhřáté na 200 stupňů asi na 45 minut. Spolu s česnekem upečte i papriky - ty pečte tak dlouho, než se na jejich slupce začnou dělat černé puchýřky.
Quinou zalijte asi dvojnásobným množstvím vody, přidejte půl lžičky soli, přiveďte k varu a pak na mírném ohni vařte asi 20 minut (kontrolujte, aby se vám nic nepřipálilo, kdyby došla voda, přidejte).
Kuře nakrájejte na malé kousky a smíchejte se solí a paprikou. Pečený česnek (stačí tak pět stroužků, ale jestli pro něj nemáte jiné upotřebení, použijte všechen) nakrájejte na plátky. Na olivovém oleji zprudka smažte kuře s česnekem tak dlouho, až budou kuřecí kousky hezky dozlatova opečené.
Pečené papriky zbavte slupky a nakrájejte na kousky. Polovinu lístků bazalky nakrájejte najemno.
Na zálivku promíchejte všechny ingredience a přidejte k nim i nakrájenou bazalku.
Nakonec už jen smíchejte všechny ingredience na salát se zálivkou a nechte trochu odpočinout, aby se chutě promísily. Volitelně můžete do salátu přidat i kousky pomeranče, minimálně barevně ho krásně rozzáří.

Panzanella

Tenhle salát bych jednoznačně zařadila do kategorie lehkých letních salátů. Současné teplé počasí ale způsobuje, že mám na takové saláty chuť už v dubnu. I s lehce nazelenalými cherry rajčátky a ne zas tak starým chlebem mi tento salát chutnal. Jeho největší výhodou bude asi variabilita - máte doma nějakou zeleninu, s kterou si nevíte rady? Starý chleba, který by se jinak nejspíš vyhodil? Do tohoto salátu můžete tohle všechno přidat a nejspíš vám nikdo nevyčte, že už to není panzanella.

Na mísu salátu:
500g cherry rajčat, půl svazku bazalky. 125g mozzarelly, 1 červená cibule, 3 plátky staršího chleba, 1 červená paprika
Zálivka: 10 lžic olivového oleje, 2 lžíce vinného octa (nebo citronové šťávy), 1 lžíce dijonské hořčice, sůl, pepř

Chleba natrhejte na malé kousky a dejte na chvíli do trouby, aby se vysušil / opekl.
Zeleninu nakrájte všechnu na přiměřeně velké (malé) kousky, sýr také. Ingredience na zálivku dobře promíchejte. Nakonec smíchejte vše včetně chlebových kostek dohromady. Nebojte se, že se chléb rozmočí, je to tak správně.

Košíčky se žloutkovým krémem

Zatímco já trávila velikonoční neděli na výletě v lese, u nás doma byla návštěva z Moravy. Pohoštění v podobě velikonoční nádivky a mazance zajišťovala především babička, ale já cítila jistou touhu taky něčím přispět, a volba padla na tyhle košíčky z listového těsta. Doufala jsem, že budou dobře chutnat, hezky vypadat, a že jich pár budu moci vzít i na ten výlet, abych se zase jednou lehce chlubila svým kuchařským uměním. :)
Jelikož jsem tyhle košíčky pekla poprvé, byl to trochu riskantní tah. Ještě o něco riskantnější to začalo vypadat ve chvíli, kdy jsem se v obchodě rozhodla protestovat proti prázdnému regálu s listovým těstem tím, že si vyrobím vlastní. Dobře si vědoma toho, že je to práce (nebo zábava) na půl dne, která jednoduchý recept promění ve složitý.

Jak to dopadlo, naznačují tato fakta. Košíčků bylo 20. Jeden jsem snědla po vytažení z trouby, abych otestovala, zda jsou jedlé. Brzy poté provedla ten samý test maminka, tatínek a bratr dokonce třikrát. Pak jsme košíčky museli schovat. Dva jsem si rezervovala na výlet, aby tam vyhrály souboj o lepší snídani s jedním jablečným závinem. Zbytek košíčků byl předložen návštěvě. Než hosté odešli, počet zbývajících košíčků se rovnal dvěma. Když jsem se vrátila domů, k mé velké lítosti už po košíčcích nezbyla ani stopa. Poslední dva byly na vyžádání zabaleny s sebou...

Recept na domácí listové těsto zde popisovat nebudu, přečtěte si to u Kublanky. Komentář: složité to není, jen to zabere dost času. Peníze také neušetříte. Chutnat vám určitě bude. Tak je to na vás...sama nevím, jestli si tenhle proces ještě někdy zopakuji. Recept na koláčky je taky od Kublanky, ale já ho přidám i sem.
Na cca 18 košíčků:
500g listového těsta, 300ml plnotučného mléka, 20g hladké mouky, 160g cukru krupice, 3 žloutky a 1 vejce, kůra z 1/2 citronu vcelku (co největší kusy), mletá skořice, kukuřičný škrob dle potřeby

Smíchejte cukr a mouku. Vejce rozšlehejte. Mléko s citronovou kůrou zahřívejte až k bodu varu. Poté zhruba polovinu přilijte k cukru a míchejte, dokud se cukr nerozpustí. Poté přidejte zbylé mléko, promíchejte a 3 lžíce směsi odeberte a přidejte k vejcům. Nakonec vejce pomalu přilévejte do tekuté směsi. Přidejte ještě dvě lžičky škrobu, míchejte metličkou, aby ve směsi nezůstaly hrudky, a pomalu vařte do zhoustnutí.

Troubu předehřejte na 250 stupňů. Z těsta vytvořte válec dlouhý asi 40cm a ten rozkrájejte na cca 18 řezů. Každý řez nejprve roztáhněte na placku, z které budete schopni ve formě na muffiny vytvarovat košíček (formu nemusíte vymazávat, v listovém těstě je másla dost). Každý košíček naplňte zhruba půl cm pod okraj vaječným krémem a dejte péct do trouby na zhruba patnáct minut. Na závěr můžete zapnout gril. Na povrchu by se měly začít tvořit černé puchýřky, ale pozor, aby se listové těsto nespálilo, bez puchýřků to bude dobré taky, spálené nejspíš nic moc...

Po upečení košíčky vyndejte z formy a jejich povrch bohatě poprašte skořicí. Tak, a už nemusíte do Portugalska!

Kmínovo-cibulový koláč

Sezóna výletů = sezóna slaných koláčů. Co je na téhle rovnici špatně?
a) Sezóna slaných koláčů je sezónou jejich hlavní suroviny, v tomto případě cibule či sýra.
b) Slané koláče nejsou to nejpraktičtější jídlo na výlet, takže by na pravé straně měl být spíš sendvič.
c) Sezóna výletů je při troše snahy celoroční, a tak ta rovnice postrádá smysl.
d) Slané koláče jsou moc dobré na to, aby měly nějakou zkrácenou sezónu.

Mohla bych se živit jako autorka kvízů, co říkáte? :) A-d je všechno docela správně. V reálu to bylo takto, první jarní výlet, počasí dosti pošmourné, můj společník určitě ocení nějakou chutnou svačinku, nebudu líná a upeču večer koláč. A aby to nebyla nuda, nejlépe nějaký, co jsem ještě nepekla. A jelikož ho budeme jíst na Velký pátek, tak navíc bez masa.
Požadavky byly jasné, odpovídající recept jsem tentokrát nalezla ve svém telefonu. Před nějakou dobou mě v Apetitu zaujal recept na kmínový koláč s blaťáckým zlatem. Představen jako recept využívající ryze české suroviny, z mého pohledu je to spíš lehce počešťěná verze francouzského quiche. Ať je to co je to, je to dobré. :) Chuť kmínu byla tentokrát vzhledem k jeho množství dost výrazná a já si uvědomila, jak takové obyčejné koření může pozdvihnout úroveň pokrmu. Takže já byla spokojená.

Na 1 koláč (d = 26 cm)
Těsto: 200g hladké mouky, 1 žloutek, 100g másla, 2 lžičky kmínu, špetka soli, trochu mléka
Náplň: 30g másla, 2 lžičky kmínu, lžíce sušeného tymiánu, 5 středních cibulí (můžete namixovat obyčejnou a červenou), 220g blaťáckého zlata (já měla napůl s kolibou), 200ml smetany ke šlehání, 4 vejce, sůl, pepř

Začněte přípravou těsta. Kmín (drcený), mouku, sůl a máslo zpracujte do drobenky, přidejte žloutek a vytvořte hladké těsto. Pokud je moc suché, přidejte malé množství mléka, aby se moc nedrolilo.
Zabalte do folie a dejte chladit do ledničky.

Na náplň rozehřejte v pánvi máslo, chvilku smažte nejprve jen samotný kmín (vcelku), poté přidejte cibule nakrájené na plátky a sušený tymián nebo provensálskou směs a na mírném ohni smažte cca 20 minut, aby cibule změkla. Smetanu a vejce prošlehejte se špetkou soli a pepřem.

Troubu předehřejte na 180 stupňů. Těsto rozválejte a vyložte jím koláčovou formu. Dobře přitiskněte ke stranám a dejte na deset minut předpéct. Poté přidejte cibuli promíchanou s 2/3 sýra a vše zalijte smetanou s vejci. Navrch nasypte zbylý sýr.

Pečte asi půl hodiny, aby byl povrch lehce zlatavý. Podávejte teplé či studené.

Zeleninový salát s cizrnou

Neděle se opakují pořád stejně často, ale nedělní salát nějak párkrát vynechal...a tentokrát přišel na řadu ve středu. Krátká cizrnová přestávka stačila na to, aby mi opět tato luštěnina přišla jako lákavá ingredience. A v tomto salátu se navíc vyskytuje ve skromném množství - abych tomu mohla říkat cizrnový salát, chtělo by to aspoň jednu konzervu navíc (kterou bych klidně obětovala, kdybych nějakou doma měla). Vyrovnanými parťáky jsou tu okurka, rajče, červená paprika, chuťové ozvláštnění přináší kopr a k pocitu vydatného jídla napomůže balkánský sýr. Kontroverzní doplňky jako rozinky a mandle tentokrát chybí. Myslím, že tento salát by vás mohl uspokojit. :)

Na střední mísu salátu:
1 okurka, 250g cherry rajčat, 1 červená paprika, 1 konzerva cizrny, 100g balkánského sýra, 1 malý svazek kopru, lžíce dijonské hořčice, lžička medu, čtvrt hrnku olivového oleje, šťáva z půlky citrónu, sůl, pepř

Zeleninu nakrájejte na přibližně stejně velké kousky, cizrnu propláchněte, vše promíchejte v dostatečně velké nádobě. Přidejte balkánský sýr nakrájený na malé kousky. Ingredience na zálivku smíchejte a přidejte k nim nasekaný kopr. Zálivku přidejte do mísy k zelenině, promíchejte a dochuťte solí / pepřem. Salát je dobrý hned a nebo i druhý den jemně odležený.

Má izraelská cizrnová strava

Možná jste si všimli, že v mém vyprávění o Izraeli něco chybí. Něco, co tvoří většinu tohoto blogu. Jídlo. Odjížděla jsem do Izraele a těšila se, že můj jídelníček na následujících pět dní bude zahrnovat téměř výhradně známé cizrnové speciality, hummus a falafel. Hlavně nic západního. Pro ty, co tápou - hummus je krémová cizrnová pomazánka ochucená citronem, česnekem a sezamovou pastou tahini. Falafel jsou smažené cizrnové kuličky, často se podává v pita chlebu doplněný zeleninou jako rychlá svačinka.

Můj plán předepisující cizrnovou dietu byl mírně odvážný, jelikož jak se později ukázalo, ne všichni účastníci zájezdu mé nadšení pro tyto dvě pochoutky sdíleli. Nakonec i u mě po třech dnech tohle nadšení dost opadlo...ale nevím o jídle, kterým bych se dokázala tři dny živit a neměla pak chuť na změnu. Další příprava před odjezdem spočívala v ochutnání falafelu od karlínské vege restaurace zvané Mlsná kavka. Nijak mě neoslnil, ale špatný nebyl. Aspoň bude s čím porovnávat.

První den v Jeruzalémě, vše jde podle plánu. Lonely Planet doporučovaná restaurace na Starém městě. Což znamená dost vysokou koncentraci turistů spoléhajících na svého modrého průvodce. Tentokrát nezklamal. Z obrázku je patrné, že nejde o nic luxusního, ale mají použitelné anglické menu a hummus moc dobrý. K tomu kyselé okurky o stupeň kyselejší než u nás. A k falafelu zajímavou pikantní omáčku.

Druhý den v Jeruzalémě, plán narušen. Babička hummus nechce. Zve nás na pravé židovské bagely...o jejichž pravosti mě má přesvědčit třeba to, že náplň označená jako "jeruzalémská" není dostupná a já se tak musím spokojit s vajíčkovým salátem. Ale k večeři jsem ukořistila jeden malý falafel pita sendvič.

První den v Tel Avivu, plánovaný oběd v The House Of Hummus se nekoná. Ač mám na mapě vyznačenou jeho přesnou polohu, procházím kolem a nevím. Je to ten velký dvoupatrový podnik s talíři shawarmy (maso opékané na jehle, něco jako kebab)? Je to ten prázdný podnik, kde se nedá poznat, co nabízí k snědku? Je to ta italská pizzerie? Těžko. Ale přesto končíme tam, objednávám dvoje vejce v rajčatech zvané shakshouka (také typický místní pokrm, zvlášť k snídani) a jedny těstoviny, dostávám jedny vejce v rajčatech a jedny těstoviny, zajímavé, že místním nepřijde divné poroučet si dvě jídla pro tři osoby, ale nakonec nám to docela stačí. Shakshouka je vážný kandidát na mé příští domácí vaření.

Stále ještě první den v Tel Avivu, dnes jsem neměla nic z cizrny, tak to musím napravit k večeři...i když, on vlastně stačí lilek. V jednom frekventovaném pouličním bistru objednávám sabih v pitě s lehkým tušením, že průvodce to zmiňuje jako další z typických jídel. Jinak nevím, co to vlastně má být, ale doufám, že to bude dobré. Nakonec dostanu výbornou tmavou pitu plněnou grilovanými kusy lilku, vejce, zeleninou a dalším. Výborné.

Přesně tady nám tu malou pita dobrotu prodali. Cena 18 NIS. Kdybyste chtěli celý talíř, pak něco přes 30.

Čtvrtý den zájezdu jdu na jistotu, zvolen byl Falafel Hakosem. Velkou pochvalu mají za anglické menu a ochutnávku falafelu - ten tu měli asi nejlepší, co jsem za těch pár dnů ochutnala, nebyl zbytečně vysušený ani přesolený. Objednáváme jednou sabih v lafě - něco jako tortila, jednou kompletní hummus - s falafelem, grilovaným lilkem, hnědým vejcem, pita plackou a přílohou v podobě čerstvé cibule a pečeného česneku. Až tento hummus mě zdolal - snědla jsem půl porce a byla vyčerpaná. Ideální loučení. :)

 

Naše poslední večeře. Neděste se, není to zmrzlina. :) Je to mražený jogurt. Malý trendy podnik, kde tuto dobrotu nabízí, sídlil hned naproti našemu hotelu. Poručily jsme si tedy dva jogurty, k nim vybraly spoustu čerstvého ovoce, žádnou čokoládu a úlovek odnesly na hotel. Jak se tomu říká? Zdravá večeře. :)

A jedno foto na závěr. Ke kterému vlastně nemám co říct, protože tahle oranžová nádhera je jen jedna z mnoha pochoutek, které jsme nestihly ochutnat. Takže příště...