Páteční Trakai

I v Litvě jsem chtěla vyzkoušet nějaký vlak. Jaké bylo mé zklamání, když jsem přišla k červeno-bílé soupravě jedoucí do města Trakai a zjistila, že se jedná o zcela normální City Elephant včetně shodného potahu sedaček. (No, zas tak strašné to nebylo, těšila jsem se na výlet).

Trakai se zdá být ideálním cílem pro krátký výlet z Vilniusu. Je to poslední zastávka na vlakové trati, takže se vám určitě povede správně vystoupit...a navíc je to tam hezké. Všude kolem jsou totiž jezera. A není to ostrov, takže k cestě do města loď nepotřebujete.

Jezdí se sem hlavně kvůli hradu. Ten sám o sobě není zas tak úžasný - ale jelikož leží na malém ostrově na jezeře, dají se s ním pořídit krásné fotky. Dá se také jít dovnitř na prohlídku, ale tu jsme vynechaly.

Místo toho jsme si krátce prohlédly město. V okolí hradu je pár hezkých barevných dřevěných domků.

Dále je tu jeden velký kostel, jeden malý kostel (pravoslavný) a jedna stavba, co vypadá jako kostel a není to kostel. Je to kenesa, svatostánek Karaitů, což je velmi malé, ale stále živé náboženství.
 
Kdybych nebyla trošku líná a bylo tepleji, mohla jsem se jít projít mezi bažinami. Kdyby bylo ještě tepleji, mohly bychom se koupat v jezeře - prý se tu někde nachází i pěkná pláž. Místo s označením "pláž", které jsme viděly my, mělo tak 2 metry čtvereční.
 
Rychlou prohlídku Trakai jsme zvládly za půl dne. Pokud máte více času, jistě se tu nudit nebudete. Můžete třeba okusit kibinai, šáteček plněný masem či zeleninou, nabízený tu téměř v každé restauraci. Můžete se projet na lodičce či na kole. A můžete hledat čápy, já strašně chtěla nějakého vyfotit, ale povedlo se mi to jen s tím umělým...

Venkovní galerie

Fotím během cest hodně. Všechno, co se mi líbí a co fotit můžu (ok, možná bych mohla fotit i stevarda v letadle, ale to už bych si připadala divně). V Pobaltí byly častým objektem sochy. Některé z nich můžete vidět tady. Pokud máte rádi hádanky, zkuste odhadnout, odkud které foto je.











          





          







Hezky popořadě:
1 - Riga. 2 - Helsinky. 3 - Klaipeda. 4 - Vilnius. 5 - Vilnius. 6 - Vilnius. 7 - Riga. 8 - Tallinn. 9 - Vilnius. 10 - Tallinn. 11 - Klaipeda. 12 - Tallinn. 13 - Klaipeda. 14 - Helsinky.

Pobaltské hodování

Myslíte si: Říká si to Řepa s kečupem, tváří se to jako foodblog, a já už tu čtu asi desátý příspěvek kdesi z Pobaltí, kde o jídle není ani zmínka. 

Tak to jsem se nejspíš nechala unést svou cestovatelskou vášní. Ale nebojte, brzy to napravíme. V Pobaltí jsem nevařila, vařili jiní. Já jen ochutnávala a hodnotila.

Na helsinském tržišti mě nejvíc zaujaly tyhle obří sněhové pusinky. Degustace neproběhla.

Večeře v estonské kavárně Kohvik Must Puudel. Objevena náhodou, vybrána pohledem do menu a do sympatického prostoru vevnitř. Seděly jsme na zahrádce, židle ještě lehce mokré po dešti, nějaký nenadálý popud mě vedl k objednání salátu s ančovičkami. No, byl zajímavý, ale příště bych byla o něco méně odvážná a volila burger z červené řepy.

Palačinky jsou v pobaltských krajích silně populární. V tallinnském Kompressoru nemají prakticky nic jiného, a přesto je tu plno. Palačinka za pět euro je obrovská. Pokud jste dva, odolejte pokušení objednávat čtyři různé a dohodněte se na jedné slané a jedné sladké jako dezert. V našem případě vyhrál losos se sýrovou omáčkou a jahody s tvarohem.

Jiný by se takhle usmíval s lahvinkou alkoholu - mně tentokrát stačil kefír. Nečekaně dobrý.

Folklubs ala Pagrabs v Rize je obrovská sklepní hospoda, kde je v poledne příjemně poloprázdno, nepříjemně přítmí, a kde vám rychle naservírují zajímavé místní jídlo. Třeba pánvičku s brambory, zeleninou a hovězím masem. Nebo plněnou cuketu.

Mr. Biskvits v Siguldě vás ohromí nabídkou skvěle vypadajících ovocných dortů. Když si nemůžete vybrat a máte větší hlad, dejte si něco slaného. Zeleninový krém byl výborný a očekávané zeleninové palačinky se nakonec proměnily v bramboráčky, ale za to si nejspíš můžu sama.

Když přijedete na Kurskou kosu zcela bez jídla tak jako my, hlady neumřete. Tyto bramborové taštičky měly být teoreticky s masem, ale já uvnitř identifikovala jen mrkev a houby. A venku taky houby, zajímalo by mě, jestli byly čerstvě nasbírané. Já v lese hledala, nenašla.

Neobalovaná, masem plněná, slaninou přelitá varianta předešlého. Slavná litevská pochoutka známá pod názvem cepelinai.

A teď trocha zdravé kuchyně. Kavárna Cosy ve Vilniusu nabízela za 5E denní menu. Těšila jsem se na houbovou polévku a rybu se zeleninou a rýží. Dostala jsem šťovíkovou polévku (holt sorrell a morel není to samé, ale byla vynikající) a rybu s rýží a jednou krevetkou.

Kibinai jsem stihla zakoupit až těsně před opuštěním ve Vilniusu ve stánku u vlakového nádraží. Sníst dokonce až na letišti. Moc dobré...a podle receptů i docela jednoduché, tak to třeba někdy zkusíme.

V neděli doma mě čekalo babiččino smažené kuře. Také dobré. :)

Vzpomínky na dobu minulou

Že tu chci mít reportáž o našem pobaltském stravování, bylo jasné hned od počátku. Se zařazením téhle galerie jsem ale dost váhala. Nakonec jsem usoudila, že sem patří, protože napomůže k utvoření věrnější představy o tom, jak to v Pobaltí vypadá. Nejsou to jenom nablýskané hrady, bohatě zdobené kostely a dlážděné uličky starých měst. Jsou to také šedivé paneláky, obludné pomníky a další podivné stavby. Kdyby vás tohle téma zajímalo více, mnohá města nabízí přímo prohlídky věnované socialistickým památkám.
 
Modení tallinnské kino.
 
Ne zcela moderní tallinnský panelák. Ty šedivé tam pořád převažují, barevných moc není. Moderní bytová zástavba naproti tomu většinou vypadá velmi dobře.
 
Nablýskaný autobus. Tímhle už se tam nejezdí, před autobusovým nádražím byl jen na výstavě.

Nábřeží řeky Daugavy v Rize. Národní knihovna krásně kontrastuje s dramatickým pomníkem muže v akci.

Na náměstí v Rize zase ostře kontrastuje nádherný Maurský dům s tmavým objektem, ve kterém sídlí muzeum okupace Lotyšska.

Tenhle obrovský meč se nachází na kraji bývalého hřbitova, nyní parku soch, v litevské Klaipedě.

Ve městě Trakai můžete navštívit tuto stylovou restauraci.

Ve Vilniusu je podobných stánků s tiskem hodně. Budova v pozadí je na místní poměry v dobrém stavu.

Japonské turistky se sem zatoulaly trochu omylem, ale kdo ví, jestli nevyrazily do Tallinnu prohlížet právě pozůstatky komunismu.

Pobaltské střípky

Pokud jste četli uplynulé reportáže a nebo mě trochu znáte, je vám jasné, že se mi na výletě líbilo. Ale i tak bych na závěr ráda shrnula, co mě tam překvapilo, na co se máte těšit a na co ne. A samozřejmě vám chci ukázat ještě pár obrázků, které se nikam jinam nehodily.


Takže nejprve ta překvapení.

• každý den pršelo. A skoro každý den také svítilo sluníčko.
• podobnost s Českou republikou
• množství malých obchůdků s oděvy / absence těch větších v centrech měst
• množství turistů skoro jako v Praze
• nezkoušela jsem, ale vypadalo to, že veřejná wifi je skoro všude

Co se mi líbilo:

• moře, trajekt, jezera
• porovnávání 4 hlavních měst
• rozumná velikost měst umožňující pěší průzkum
• poznávání místní kuchyně (postupně bude snad i zkoušení doma)
• houpačka nad řekou

A co se mi nelíbilo:

• rovina
• velký autobus netrpělivě troubící a předjíždějící osobní auta
• nepředvídatelnost počasí
• vysoké vstupné do některých kostelů
• nedaří se mi vymyslet pátý bod...

Kdyby vám k téhle sadě obrázků scházel komentář: občas se ráda fotím, ráda fotím ptáčky a cizí lidí, když si myslím, že o tom neví, líbí se mi stará městská kola, barvy a detaily.