Minibusem do fjordů

Tak tímhle už se dnes po fjordech nejezdí.

Východní islandské fjordy mě lákají svou pověstí dosud neobjeveného ráje pěších turistů. Malá městečka skrývající se v záhybech fjordů, obklopená vysokými horami...Papuchalci, islandští koně a ovce. Spousta malých nepojmenovaných vodopádů.

Vodopád stékající po skalních stupních u Seydisfjorduru.

Bohužel, ani my jsme k objevení této krajiny mnoho nepřispěli. Na druhou stranu, slunečný den v Seydisfjorduru zakončený dortovým bufetem v malé kavárně pro mě byl jedním z nejhezčích dní na ostrově.

Zmoklý vlčí mák v Egilsstadiru.

Vše začalo pokusem překonat vzdálenost 185 km (krátká trasa pro cestu autem) mezi Hofnem a Egilsstadirem s pomocí linkových autobusů společnosti SVAust. Zabralo to celý den, během něhož jsme vystřídali dva minubusy a jeden autobus, zmokli v Djúpivoguru a Breiddalsvíku, tamtéž snědli jeden čokoládový dort, abychom nemuseli stát venku na dešti, a v Reydisfjorduru jsme spořádali náš klasický sendvičový oběd na stojáka v nákupním centru, připadajíce si trochu jako bezdomovci.

Cestou k Fardagafossu.

Abychom po náročné celodenní jízdě autobusy zrelaxovali, večer jsme se vydali do bazénu. Ty jsou na Islandu skoro všude a často se doporučují jako alternativa ke sprchám v kempu. Disponují zpravidla teplou vodou v několika formách: tekoucí ze sprchy a uzavřené v horkém bazénku. Voda ve velkém bazénu už tak teplá nebyla: pokoušeli jsme se rozklíčovat význam záhadného čísla problikávajícího na displeji pod hodinami. Osobně jsme ověřili, že 14 ani 15 se nerovná aktuálnímu počtu osob v sauně...že by to byla teplota vody?

Pronikli jsme za vodopád.

Z Egilsstadiru se dá podnikat spousta výletů, zvlášť když a) neprší a b) máte auto. Další den nebyla splněna ani jedna z těchto podmínek, tak jsme se věnovali průzkumu místních supermarketů a navíc podnikli jednu odvážnou cestu do jeskyně za vodopádem. Kousek za městem se nachází Fardagafoss - od silnice směrem na Seydisfjordur k němu dojdete maximálně za půl hodiny. Po výstupu k vodopádu můžete volitelně absolvovat ještě sestup, abyste pronikli až za vodopád. Osvěžující koupel zaručena.

Posezení na slunci - výjimečné chvíle pohody v Seydisfjorduru.

Poslední islandský den mimo město věnujeme již zmíněnému Seydisfjorduru - z Egilsstadiru nás tam odváží bus (=prázdná dodávka sloužící zřejmě více přepravě zboží než osob). Obdivujeme fjord, majestátní horu Bjólfur, nespočetné vodopády řítící se ze strmých svahů dolů, zapisujeme se do návštěvní knihy v půli kopce (ani ne), obědváme na prosluněné skále s výhledem na městečko - prostě pohoda. JJ konstatuje, že mu krajina fjordů připomíná Faery, mně se tu líbí moc. Za návštěvu stojí i samotný Seydisfjordur - nádherný malý modrý kostelík přístupný zevnitř i zvenku, pěkné barevné domečky kolem zálivu, možná i nějaký ten mohutný trajekt (pokud se na Island chystáte jet lodí z Faer, připlujete právě sem).

Modrý kostel.

Ještě více modrý kostel.

Zpáteční cestu do Egilsstadiru zvládáme stopem (už to skoro chceme vzdát a jít na bus, když tu nám zastaví na Islandu pracující Němka s dodávkou, která nás doveze přímo až ke kavárně, kde nás čeká sladká tečka za výletem).

Stmívá se, za chvíli z jezera vyleze nestvůra.

Na druhé straně jezera Laugarvatn stojí malá osada, kde v místní kniho-kavárně každý pátek pořádají dortový bufet. Zdejší rodiny si jdou popovídat nad kávičkou a kouskem dortu, my jdeme prozkoumat, co všechno takový dortový bufet nabízí. No, nebylo to snadné - spousta přeslazených dortíků s velkým podílem šlehačky, jejichž konzumaci jsem prokládala slanými palačinkami a výborným dortem s krevetami a vajíčkovým salátem. Aneb jak nahradit dortovým bufetem večeři.

Dortový bufet - Bokakaffi (my jsme měli trochu jiné složení, nefotila jsem).

Zeď kavárny.