V pohorkách po Reykjavíku

Lodě jsme pozorovali jen ze břehu.

Sobota ráno v Egilsstadiru, poslední balení stanu - neprší, jde nám to rychle, na letišti jsme skoro dvě hodiny před odjezdem. Letiště je zavřené. Počkáme, snad časem otevře. Nakonec ten plán na vyhlídkový let nad Islandem docela vyšel - asi polovinu doby hodinového letu mezi Egilsstadirem a Reykjavíkem bylo jasno, takže můžu potvrdit, že islandská krajina seshora vypadá minimálně stejně dramaticky jako ze země.

Kostelní věž v šedi mraků.

V Reykjavíku v jedenáct hodin dopoledne je zataženo. Z městského letiště ke kostelu Hallgrímskirkja to pěšky stihnete do půl hodiny. My tam dorazili pár minut před dvanáctou, kdy začínal varhanní koncert - placený. Šli jsme se tedy podívat jenom na věž - vyveze vás tam malý výtah, téměř žádné schody a seshora výhled na celý Reykjavík, město a hory v pozadí, pěkné.

Výhled z věže na centrum města.

Návštěvu kostela kvůli koncertu a následující svatbě odkládáme na večer - také pěkné, určitě nevynechte.

Věčerní klid v kostele.

Náš další reykjavícký program je částečně podřízen potřebám a povinnostem - ve starém přístavu si dopřáváme oběd v rybí restauraci (rybí polévka, islandský fish stew / fish and chips a rybí salátový bufet, vypadá to, že pro JJ je to celé spíše za trest, škoda). Pak se procházíme Reykjavíkem, sem tam nakukujeme do obchodů se suvenýry, abychom domů nepřijeli s prázdnou, a mezitím se snažíme potkat ještě nějaké místní pozoruhodnosti - podle všech dostupných zdrojů je to hlavně koncertní síň Harpa Hall na břehu moře.

Detail Harpy.

Kousek od ní stojí zajímavá socha "Sun Voyager". A na kopečku opodál stánek s hotdogy. Upřímně, po čtrnácti dnech čekání na slavný islandský párek jsem byla docela zklamaná. Za sto korun jsem zhltla jeden standardně velký párek v standardním rohlíku, zajímavý jen svým různorodým doprovodem (kečup, hořčice, taková hnědá majonéza - remuláda, smažená cibulka a čerstvá cibulka).

Jeden Sun Voyager a dva fotografové k tomu.

Jeden párek už jsem snědl, teď bych si dal ještě dva další.;)

V Reykjavíku je kromě toho dost muzeí, kaváren a podobně, na které jsme my neměli čas. I tak se mi město líbilo víc, než jsem dopředu čekala - roli hrálo nejspíš to, že nejde o velkoměsto. Žádné mrakodrapy, převažují malé barevné domečky, je tu moře a do hor to také není daleko. Můžete tu chodit v barevném outdoorovém vybavení a nepřipadat si divně. Ještě den bych se tu asi zabavila.

Reykjavík bude brzy ještě barevnější.

My ale Reykjavík opouštíme ještě ten samý den večer - čeká nás už jenom cesta na letiště a přelet do Prahy. Ten je zajímavý hlavně tím, že jsem ho téměř celý prospala - odlet v 0:40 místního času byl z tohoto pohledu velmi výhodný.

Kolo nesmí chybět. Na Islandu jich je kupodivu hodně.

A co říct závěrem? Jelikož jsme si z Islandu odvezli mimo jiné mapu hornaté oblasti, kterou jsme prozatím vynechali (Čarodějné hory - Kerlingarfjoll) - je možné, že se tam někdy vrátíme. Byla to totiž velmi příjemná letní dovolená. :) (Když odhlédneme od počasí, samozřejmě.)