U moře v Galway

Salthillská pláž v neděli ráno.

Galwayská čtvrt Salthill, kde bydlíme, leží těsně u moře západně od centra Galway. Naše hostitelka Maureen tu má útulný domeček se čtyřmi pokoji pro hosty. Je to dobrá základna pro ranní procházky podél moře na jednu či druhou  stranu. Kromě nás jsou ráno aktivní jenom otužilí běžci, občas nějaký páníček se psem. Moře je zcela klidné, snad až moc na to, že stojíme na březích Atlantiku.

Pobřežní promenáda v pondělí ráno.

Samotné Galway je živé univerzitní město velikostně připomínající Zlín. Průvodce vám bez okolků přizná, ze moc památek zde nenajdete: Španělska brána (Spanish Arch), tedy zbytky starých městských hradeb, příliš působivá není, městské muzeum by mohlo být zajímavé, ale v pondělí má zavřeno, a místní katedrála je stará jen něco přes padesát let. O té vlastně průvodce překvapivě nemluví vůbec, stavba je to totiž monumentální. Kousek od ní teče krátká (6 km) a divoká řeka Corrib, v níž se údajně prohání spousta lososů. Dívala jsem se z mostu Salmon Weir Bridge i z jiných, ale neviděla jsem žádného. A to jsou prý v květnu v sezóně.

Uvnitř katedrály.

Centrum Galway zahrnuje rozlehlé, travnaté Eyre Square a přilehlou pěší zónu. Obchůdky jsou tu tradičně irsko-anglicky barevné a roztomilé. Občas potkáte i nějakého pouličního hudebníka. V hospůdkách a barech bude takových hudebníků ještě mnohem víc, jenže tam jsme zase nezavítaly my, čímž jsme se jistě ochudily o krásný hudební zážitek.

Kromě přívětivé atmosféry má Galway také výhodnou polohu jako základna pro poznávání dalších zajímavých irských zákoutí. Jedním z nich jsou moherské útesy (Cliffs of Moher). 214 metrů výšky u mě během chůze podél nich značně zvyšovalo hladinu adrenalinu. A to bylo slunce a téměř bezvětří - což nejsou pro tuto lokalitu typické podmínky, jak nám přiznal náš průvodce Garry.

Cliffs of Moher. Takhle se respektuje zákaz přelézání bariéry.

 Cestou k útesům se projíždí oblasti národního parku Burren - popraskaná vápencová plošina skýtá domov ohromnému počtu různých rostlin a navíc je prostě úžasná.

Poulnabrone dolmen a květena NP Burren.

 Nevím, jak moc tu jde podnikat pěší túry, my se musely omezit na čtvrthodinová vypuštění z autobusu (ve stylu "doběhněte k Poulnabrone dolmenu, vyfoťte si ho a pak rychle zpět"), ale stejně jsem byla nadšená. Myslím, že se mi skoro podařilo splnit pokyny našeho průvodce a řidiče zároveň, tedy "smile...I wanna see 55 smiling faces"...Garry vydržel mluvit a řídit celou cestu, obdivuhodný výkon..povídal o doškových střechách, kamenných zídkách, galwayských nemocnicích, Oliveru Cromwellowi i riziku pádu z útesu. V krátkých pauzách, kdy zrovna nemluvil, jsme si užívali poslech tradiční irské hudby.

V centru města na lavičce.

Dalšími cíly za účelem úniku z Galway jsou Aranské ostrovy a Connemara. My se rozhodly se Connemaře přiblížit na vlastní pěst, díky čemuž jsme se do jejích hor nedostaly - ale úplně o zážitky jsme ochuzené nebyly.

Loď v Galway Bay.