Komorní Kanazawa

Kanazawa je další malé japonské město (velikosti Brna), které rozhodně stojí za to navštívit. Šinkanzenem z Tokia tu jste za dvě a půl hodiny. Rychlíkem z Kjóta podobně. První zajímavostí je už samotné moderní nádraží s obrovskou vstupní branou - tím to ale zdaleka nekončí.

Květnový Kenrokuen.

My do Kanazawy přijíždíme jednoho deštivého večera. Po poklidné cestě vlakem se nám zdá, že si můžeme dovolit ignorovat místní autobusy a do ubytování, které je vzdálené odhadem tři kilometry, dojít pěšky. Po půl hodině chůze v dešti už si myslíme, že to nebyla dobrá volba - největší drama má ale teprve přijít. Když obejdu blok domů a konečně spatřím ceduli upozorňující na Sunny Apartments, myslím si, že mám vyhráno. Jenže - zvonek, na který máme zazvonit, nemá vůbec žádný efekt. Odhodlávám se tedy psát sms a posléze volat na kontaktní telefonní číslo. Bez odezvy. Tak po čtvrt hodině objevujeme papírek s naším jménem na podivném předmětu, který vypadá jako bezpečnostní schránka. Tušíme, že uvnitř se bude skrývat klíč k našemu pokoji. Stačí zadat čtyřmístný kód...

Toto není náš domeček.

Nakonec se ukázalo, že majitel nám v poledne poslal tento kód mailem. Jelikož cestuji zastaralým způsobem bez mobilních dat, o ničem takovém jsem netušila - zachránily mě turistky bydlící ve vedlejším apartmánu, které mě sdělily heslo na wifi. Vše dobře dopadlo! Do pokoje jsme se dostaly už docela promrzlé, a tak jsme v Japonsku vyzkoušely i topení.

Je libo růžové brýle? Nebo radši oranžové?

Od té chvíle už se nám v Kanazawě líbilo více. Další den začal poklidnou procházkou zahradou Kenrokuen - podle všech dostupných informací se jedná o jednu z tří až deseti nejkrásnějších japonských zahrad v Japonsku. O pár hodin později už by tato procházka tak poklidná nebyla - zahrada se s přibývajícím časem začala znatelně zaplňovat účastníky zájezdu.

Suchou nohou v bazénu.

Na severu zahrada hraničí s hradním parkem, kam my jsme se nakonec pro nedostatek času nedostaly - kanazawský hrad na seznamu deseti nejkrásnějších japonských hradů nejspíš nebude. Místo toho jsme ze zahrady vyšly poblíž muzea moderního umění, které nabízí pár zajímavých venkovních instalací - mně se moc líbila jedna názorně přibližující skládání barev - a jeden vnitřní bazén, kde se můžete vykoupat i bez plavek. :) (Ve vší slušnosti samozřejmě.) A pak tu mají také zajímavý výtah, který se vysouvá na sloupu. A pár dalších místností s uměleckými výtvory, které by nejspíš také byly zajímavé, kdybych je pochopila...

Školáci místo samurajů.

Na Kanazawě se mi líbila hlavně její rozmanitost. Odpoledne jsme strávily průzkumem různých historických čtvrtí. Malá, upravená a luxusní čtvrť samurajů nabízí prohlídku samurajského příbytku. Dům je velký (=má hodně rohoží), má krásnou zahradu - a jinak je téměř prázdný. Představuji si, že zde bydlím - asi bych si tady zvykla. :)

Dům rodiny Nomura.

Na druhé straně řeky leží čtvrť chrámů. V ní nejznámější je "ninja chrám". Když si dopředu uděláte rezervaci, zažijete prohlídku jednoho z nejvláštnějších japonských chrámů. Nezažily jsme...Kromě toho je tu ale spousta dalších, nenavštěvovaných chrámů, některé vypadají poměrně moderně, některé opuštěně...objev zanedbaného hřbitova za jedním z nich mi plně vynahrazuje zklamání z nepřístupného ninjy.

V chrámové čtvrti je veselo.

Opět na druhé straně řeky (nejspíš dokonce na druhé straně druhé řeky) naleznete čtvrť gejš. To znamená malé dřevěné baráčky, spousta obchodů se suvenýry a spousta pátravých pohledů v naději, že nějakou tu gejšu spatříte. Nestalo se. Nejpozoruhodnějším úkazem byl pouze pes v kočárku. (Celkem jsme za náš pobyt v Japonsku viděly čtyři. Gejšu ani jednu.)

Gejši vycházejí až za soumraku.

Čtyři v kimonu.

Na břehu.

Pyramida.

Tohle není horská dráha.

Zabít, vykuchat?

Hačikó nehlídá.