 |
Ponta da Piedade, typické Algarve.
|
Nastal čas na další příspěvěk z oblíbeného seriálu "rodinná dovolená", nástupce náhle ukončeného seriálu "dovolená ve dvou".:) Jaro jsme letos přivítali na samém jihu Portugalska, v regionu Algarve. A dovolená to byla prostě skvělá, má cestovatelská vášeň neutuchá. Dokonce bych řekla, že cestování je jedním z mých koníčků, který jde v mém novém životě provozovat docela dobře, pokud se smíříme s tím, že člověk si připlatí a míň toho vidí. Ale pak je tu další rozměr, jisté zážitky navíc, a to třeba i z míst, která jinak moc cestovatelsky atraktivní nejsou (stačí jeden bagr, viď, Joníku).
 |
| Voda, barvy a pouliční umění. |
Co tedy bylo tak skvělé? Dříve jsem Algarve znala jen jako místo figurující v katalozích cestovních kanceláří, nabízejících převážně pobyty u moře. Březnový termín byste ovšem v této nabídce hledali marně... Ano, Algarve má spoustu krásných písečných pláží. A byť na začátku jara voda ještě nedosahuje teploty vhodné ke koupání pro normálně otužilé jedince, na procházky po pláži i nad pláží na útesech bylo většinu času teplo dost. A aby to nebylo jednovárné, podívali jsme se i do hor...nejvyšší vrchol celé oblasti, Foia, měří sice jen 902 m, ale při pohledu od moře vypadá, že si označení "hora" zaslouží. Přidejme k zážitkům ještě malebná portugalská města, všudypřítomné kvetoucí rostliny, chutnou přímořskou kuchyni...díky tomu všemu je možné, že se vám nebude chtít domů. Mně se tedy vážně zpět moc nechtělo...a to jsme se rozhodli zachovat náš starý baťůžkářský způsob cestování, vše si odnosili na zádech a k přesunům využívali jen veřejnou dopravu. (Normální rodinný turista, když už cestuje na vlastní pěst, samozřejmě přijede s kufrem, na letišti si půjčí auto a pak nemusí řešit žádné jízdní řády ani děti křičíci na celý vlak...možná se k tomuto stylu také brzy uchýlím, i když myslím, že ty vlaky prostě mají něco do sebe.)
 |
| Tady se rodí láska k cstování. |
12 nocí jsme si letos spravedlivě rozdělili na 4 části po třech a tak jsme stihli vystřídat celkem 4 ubytování v různých lokacích - malé Ferragudo, vnitrozemské Monchique, známý Lagos a nakonec Taviru na východ od Fara.Vůbec nedokážu říct, kde se mi líbilo nejvic.
Bez dětí bych se možná stěhovala ještě častěji, kdybych dodržovala doporučení zkušenějšich rodičů - cestovatelů, nějaký ten přesun vyškrtnu. Jenže slow travel a dlouhá doba na jednom místě pro mě zatím není. Přesuny byly letos docela krátké, ve sbalení dětí (tedy spíš věcí) do batohu se zrychlujeme a když už bych měla něco změnit, přidala bych den navíc aspoň ve dvou destinacích. Takhle jsem odjížděla domů s pocitem, že pár zajímavých míst jsem prostě nestihla (jedno z nich díky zásahu policie) a už asi nikdy nestihnu, ledaže zahodím svůj další cestovatelský zvyk - nejezdit na stejné místo dvakrát. Kdo také trpíte podobným nešvarem? A kdo jste narazili na místo, které vás z něj vyléčilo?
 |
| Poslední ráno, konečně mráčky. |
